ANDĚLIKA LÉKAŘSKÁ - Angelica archangelica L.

17.09.2021

Čeleď: Apiaceae Lindl. - miříkovité

Jedná se o statnou bylinu dorůstající do výšky až 2 m. Původem je rostlina ze severovýchodní části Evropy, Skandinávie, Islandu, Grónska, Alp a vysokých Karpat. V severní Asii je možné nalézt variantu decurrens. Rostlina se dříve více pěstovala a na mnoha místech zplaněla. Upřednostňuje vlhčí místa, především na březích řek a potoků a vyšší horské polohy. Kvete od června do srpna.

Záměna

Rostlinu doporučuji pěstovat, pokud nejste v botanice a určování rostlin velmi dobří. Záměna hrozí snad nejvíce právě u miříkovitých rostlin, mezi které patří nejen léčivé a jedlé rostliny, ale také nejedlé a smrtelně jedovaté rostliny, například bolehlav plamatý - Conium maculatum L., rozpuk jízlivý - Cicuta virosa L., krabilice mámivá - Chaerophyllum temulum L., tetlucha kozí pysk - Aethusa cynapium L. apod. Tyto rostliny obsahují nebezpečné alkaloidy (conin, chaerophyllin) a polyiny (cicutoxin).


Historie

Andělika lékařská hrála v historii důležitou roli jak léčivá tak magická rostlina. Ale protože je domovem spíše v severních zemích, nenajdeme ji v antických spisech. Chybí dokonce i ve velkých středověkých dílech jako je Macer floridus nebo spisy od Hildegardy z Bingenu. Zatímco v Norsku nebo na Islandu se už ve 12. století užívala jako zelenina. Velké úctě se těší od nepaměti v Číně. V čínské tradiční medicíně je pojmenována dang yui a je považována za bylinu základního významu, zejména v gynekologii - menstruační potíže i třeba menopauza. Dále ji využívali při zánětech kloubů, bolestech v břiše, při nachlazení a chřipce.


"Když ráno a večer se po dvou letech vody z kořene anděliky pije, jest to prý nadmíru dobré na prsa hnisem a hlenem zatížená, voda to zase napraví. Andělikovou vodu píti po 12 nebo 14 dnů je rovněž dobré nadmíru při líném, těžkém žaludku. Dva loty andělikové vody nalačno pité každé ráno celé tělo posílí."

Tento spis je anonymní a byl nalezen v jednom klášteře, datován je do 15. století. Z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


V 16. a 17. století byla andělika součástí tzv. karmelitánské vody. Věřilo se, že tato voda léčí bolesti hlavy, celkově pomáhá a zaručuje dlouhý život. Současně měla chránit pře uřknutím a zlou magií.


" Kdo má hlavu rémy plnú a nosem nejde, zelený kořen andělíčky rozřež a tou žlutou lepkavou šťávou, na koření vyprýštěnou, v nose i dásně svrchu pomaž. Mozek čistí a hlavy bolest krotí, pruoduchy v mozku otvierá. Kdož by mluviti nemohl, jsa padúcí nemocí poražen, vezmi angeličky koření, olešníku peltrámového, černého kmínu, pepře, routy, špetku bobrového stroje, protlač něco, naklaď do pytlíčku maličkého, co by palec byl, zašij a v ústech drž, jím hýbej a sliny vymietaj."

Jan Černý, Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář


"Všechny angeliky jsou složení ohnivého na třetím stupni. Mají moc ztenčovati, rozháněti a svou vůní rozpouštěti v hlavě vodnatelnosti a tyto ztekucovati, avšak čím jest kořen peprnější, tím musí se pokládati za mocnější ..."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář neboli bylinář


V roce 1665 byl v Evropě dýmějový mor. Podle legendy navštívil anděl mnicha, kterému ukázal bylinu, která mor dokáže zastavit. Od té doby se rostlině říká andělika. Její název se udržel do dneška a rostlina se stala součástí univerzálního léku proti moru, který vyvinuli v Anglii v Royal College of Physicians v Londýně. Přípravek nesl název King´s Excellent Plague Recipe - Jedinečný králův recept proti moru.

Jiná legenda praví, že ji na zemi přinesl archanděl Rafael za velkého moru už v letech 1348 až 1349. Od této události je andělika údajně hojně pěstována v klášterních zahradách.

*Andělika má mino jiné i antibakteriální účinky a dýmějový mor je bakteriální onemocnění, způsobené bakterií Yersinia pestis (původně Pasteurella pestis), tedy je možné, že lék skutečně fungoval, ačkoli o účinnosti léku v historii nemáme mnoho dokladů.

Od 17. století se andělika stala také uznávaným lékem proti nachlazení a onemocnění dýchacích cest. K tomuto určení podle středověké teorie došli lékaři na základě signatury rostlin, kdy rostlina má duté stonky a ty symbolizují účinnost při chorobách dutých orgánů, například průdušek.


"Nejdůležitější částí rostliny jest její kořen, o nemž lidové podání tvrdí, že chrání člověka od nakažlivých nemocí, ba dokonce zahání čarodějnice, příšery, obludy a chrání ode všeho zlého; kdo si jej položí pod jazyk, nemá se čeho báti. Tuto ochranou moc objevil nábožnému člověku v čas moru sám anděl."

Prof. František Dlouhý, Herbář (cca 1900)


Sběr

Předmětem sběru je kořen - Radix angelicae nebo Angelicae radix a plody - Fructus angelicae. U pěstovaných rostlin se sběr provádí v druhém roce na podzim. Drogy se vyznačují ostrou kořenitou vůní a hořkou chutí.

Při sušení kořenů by teploty neměly překročit 35 °C. Nejvhodnější je tedy sušit přirozeným teplem ve stínu. Sesychací poměr je 4:1 a výsledná droga velmi snadno vlhne a je napadána hmyzem. Kořeny nesmí obsahovat nadzemní části. Plody se sklízí seřezáváním zralých okolíků, které se dosuší a semena se vydrolí a vytřídí.

Někdy se sbírají také mladé prýty v květnu až červnu. Můžeme je sušit do teploty 40 °C.


Obsahové látky

Rostlina obsahuje především tanin, silice, flavonoidy, furokumariny, kyselinu angelikovou, valerovou a další organické kyseliny, hořčiny, cukry, pektiny, pryskyřice apod.


Využití

Droga je využívána hlavně jako stomachikum a karminativum.

Andělika se využívá pro tlumení menstruačních bolestí, regulaci činnosti žláz s vnitřní sekrecí, potlačuje příznaky migrény - závratě nebo mžitky před očima, zpevňuje cévní stěny, stimuluje činnost srdce a chrání sliznice dýchacích cest. Působí spasmolyticky v trávicím systému, pomáhá při nadýmání, nechutenství, dyspepsii a při poruchách slinivky břišní. Využívá se při žaludeční a střevní neuróze. Tlumí vliv stresu na fyziologické funkce, pomáhá při předráždění a nespavosti. Působí jako analeptikum při úpadku tělesných i psychických sil, ale je možné ji využít i jako prevenci před nepříznivými následky dlouhotrvajících stresů. V těchto případech Janča a Zentrich doporučují koupele a pro vnitřní užití formu bylinného balzámu. Často se uvádí také účinky potopudné nebo močopudné, ale zde není účinek anděliky tak dominantní, je vhodnější využít jiné léčivé rostliny.

Zevně se přidává do koupelí při revmatu a bolestech svalů.

Droga se podává ve formě prášku, 2 - 3x denně na špičku kulatého nože před jídlem. Můžeme připravit také andělikové víno, tinkturu nebo nálev.

Do směsí volíme přednostně hořké a karminativní léčivé rostliny. Například při potížích se slinivkou můžeme použít kmín a fenykl, při problémy se stresem je vhodná kombinace s kořenem kozlíku, s šišticemi chmelu nebo listy čí květy hlohu.

Andělika bývá oblíbená také jako zelené koření do polévek nebo v cukrářství, kde se kandují mladé výhonky. Dále je využívána k výrobě likérů nebo se přidává ve formě prášku do šňupacího tabáku.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Při předávkování může vzniknou přecitlivělost na sluneční záření, dále bolest hlavy, nespavost, svědění celého těla a zvýšené menstruační krvácení. Nedoporučuje se užívat anděliku při nemocech ledvin a krátce po vyléčení, při vředových chorobách žaludku, dvanáctníku nebo tlustého střeva. Nedoporučuje se užívat v těhotenství nebo během laktace. Zevně i při sběru může rostlina způsobovat vyrážky a puchýře. Může za to obsah furokumarinů, které způsobují fotosenzibilaci.