Bez černý - Sambucus nigra L.

05.06.2023

Čeleď: Viburnaceae Raf. – kalinovité

Bez černý je bohatě větvený keř nebo strom, který dorůstá do výšky až 7 m. Domovinou bezu černého je Evropa s výjimkou nejsevernějších oblastí, dále sever Afriky a Malá Asie. U nás je hojně rozšířen, v zahradách se pěstují velkoplodé kultivary pro využití plodů a kultivary okrasné - zakrslé, stříhanolisté, panašované nebo červenolisté. Jedná se o významnou medonosnou rostlinu. Najdeme jej růst na okraji lesa, na rumištích, na pasekách, v obcích i u vodních toků. Preferuje vlhké, na dusík bohaté, půdy. Kvete od června do července.

Historie

Používaly se všechny části bezu na různé neduhy, například při horečkách, kašli, k zastavení krvácení z nosu, na zmírnění bolesti zubů, zevně na popáleniny. Kromě toho se jeho plody využívaly k barvení látek, vyrábělo se z nich víno, likéry nebo zavařeniny. Bezinky se používaly také jako barva na vlasy. Květenství se smažilo v těstíčku - kosmatice.


"Před heřmánek smekni, před bezem klekni."


Bez byl také od nepaměti opředen různými mýty. Například se věřilo, že ve vykotlaném kmeni bezu často sídlí duch. Na některém území se věřilo, že je to duch dobrý a jinde, že je duch zlý. Každopádně tak i tak, byl bez posvátným keřem. Nikdo si nedovolil bezový keř porazit nebo spálit, protože podle pověstí mu hrozily nemoci, nákaza dobytka a jiné nepříjemnosti. Pokud lidé potřebovali z keře bezu odstranit pár větví, přistupovali k němu s odkrytou hlavou a prosili ducha stromu o prominutí. Než takovou větev mohli uříznout, museli třikrát zvolat jméno ducha stromu - Hyldemoer, a kořeny bezu zalít mlékem. Duch bezu dle pověstí chodíval v noci krajem a nahlížel do světnic, kde byly děti samy doma.

V historii byl bez velmi ceněnou léčivou rostlinou. Nálezy bezových semen nasvědčují, že byl znám už v době kamenné a bronzové. Byl znám také v Antice, kde měl i kultovní význam. Theofrastos nazýval keř akté, Dioscorides rozeznával dva různé bezové keře, akté - bez černý a chamaiakté - bez chedbí. Terapeuticky se využívaly kořeny, list a peckovice jako léčivo uvolňující hleny, žlučopudný prostředek a jako gynekologické léčivo.

Keltové bez černý nazývali "scobiém". V severní Evropě se bez těší velké úctě a je nazýván "Paní Holle" nebo například "Bezová Matka". Z květů, které se sbíraly o letním slunovratu, se vaříval močopudný a potopudný nálev, který podporuje imunitní systém. Popíjel se při nachlazení, chřipce, revmatických potížích, spalničkách i spále. Z bobulí si ženy vařily pyré, které čistilo střeva a podpořilo peristaltiku. Pojídala se horká oslazená polévka, která měla člověka připravit na nadcházející zimu. Pražené a sušené bobule byly oblíbeným pokrmem v rakousko-bavorských Alpách. V létě nasbírané listy se vařily ve vepřovém sádle. Vyrobená mast se používala na výrony, pohmožděniny, otoky a omrzliny. Povařené listy se pokládaly přímo na zanícené prsní bradavky. V pozdějším podzimu se sbírala tzv. duše, vnitřní část větví, dužina - medius cortex sambuci, a používala se jako velmi drastické projímadlo nebo jako prostředek pro vyvolání zvracení. K tomuto využití se vztahuje keltský název pro bez - skobiém, skô - strouhat, loupat, škrábat, scobina - struhadlo. Pokud měla duše vyvolat zvracení, strouhala se směrem vzhůru a pokud průjem, strouhala se směrem dolů. Dnes je tomuto postupu přisuzován důležitý psychosomatický sugestivní účinek.

Všechny části bezu, kromě květů a sušených nebo vařených plodů jsou pro člověka toxické, nedoporučuji zkoušet (pozn. autorky).


"... je to ona, kdo převádí duše zvířat a mrtvých lidí, stejně jako semena rostlin, do podzemní říše a nechává je znovu se zrodit v novém cyklu, v nové inkarnaci. A stejně dvojznačný jako samotná bohyně je i její stromek: Kvete bíle, ovšem jeho plody jsou sytě černé; je na jednu stranu jedovatý, ovšem má také léčivé účinky; je světlý a zároveň temný; tento strom je 'těžký' a stahuje do hlubin země, jeho dřevo je však zároveň vzdušné a lehké. Stejně jako Velká bohyně, která ve své trojné podobě a existenci spojuje veškeré protiklady, stejně tak tyto protiklady ve své podstatě spojuje tento strom."

Wolf-Dieter Storl, Léčivé rostliny keltů, 2020


Hildegarda z Bingenu doporučuje bez při žloutence. V parní lázni se mají květy položit na rozpálené kameny a to celé polít vodou. "Potom výhonky bezové do čistého vína vlož, by lépe přijalo chuť, a toho během lázně mírně upíjej. A když člověk z lázně vyjde, nechť položí se na lože, by se potil. A to nechť tak často činí, a člověk bude uzdraven."


Mathioli bezu přisuzuje moc vyhánějící, doporučuje pít kořen ve víně proti vodnatelnosti, prostřední kůru bezu považuje za nejsilnější v účincích. Mladé listy a pupeny doporučuje připravit jako prášek a užívat s teplou masovou polévkou, což má pomoci na otevření zavřeného a zatvrzeného života. Destilací květů lze získat vodu na léčení bolení ledvin.

"Bez je přirozenosti horké a suché na druhém stupni. Má moc přitahující a vytahující studenokrevnost, obměkčuje a otvírá průduchy, jak se dá soudit z jeho účinků..."

P. O. Mathioli, Herbář neboli bylinář


"Bzová voda z květu samého. Těm, kterýž by se na mocech vnitřních porušili, na rozumu, na paměti, na řečnění, rozsuzovánie, na rozšafnosti, na smyslu, mluvení, na zajíkanie z nedostatku mozku, z zámutku a z příhod mnohých dobrá ta voda jistí se býti, aby ji za dvě neděli pil..."

Knieha lékarská, kteráž slove herbář aned zelinář, Jan Černý, vydáno v roce 1981


"Proti upadení zvysoka, že by nemohl mluviti"

podle Mistra Křišťana z Prachatic

"Vezmi bzové jahůdky suché, zetři je dobře i dejž v starém pivě píti jemu teplé jednou i drzé. S boží pomoci bude zdráv."


"Jako z rybízu, tak i z bezinek, připravuje se výborné víno. Jako bezinky, tak i thé z listů bezových čistí krev. Odvar z kořene a zevní kůry bezové účinkuje velice na moč a jest výtečným prostředkem při vodnatelnosti. Odvar z vnitřní vrstvy kůrové působí průjem i dávení." Kneippův herbář, J. Ježek


Záměna

Bez chedbí - Sambucus ebulus L., mají podobné nároky na stanoviště a mohou kvést současně. Bez chedbí je ale bylina, vysoká od 50 do 200 cm. Nemá kůru a květenství může být mírně narůžovělé. Nepříjemně páchne. Dříve byl používán jako léčivá rostlina, především kořen. Celá rostlina je jedovatá! Obsahuje pryskyřičné látky, iridoidní glykosidy, sambunigrin a jiné metabolity. Po požití vyhledejte neprodleně lékařskou pomoc. Po požití se mohou objevit známky otravy - zvracení, průjem a závratě!

Bez červený - Sambucus racemosa L., je mírně jedovatá rostlina s charakteristickým plodenstvím červených peckovic.


Sběr

Předmětem sběru je květ - Sambuci nigrae flos nebo také Flos sambuci a plod - Fructus sambuci. Sbíráme celá květenství na počátku kvetení, když jsou prostřední květy ještě uzavřeny. Odstřihujeme květenství nůžkami a volně ukládáme do košů, aby se droga nezapařila. Sušíme rozložené v ploše nebo zavěšené na šňůře. Uměle sušíme do maximální teploty 45 °C. Droga si musí uchovat původní barvu, květní stvoly jsou žluté až šedozelené, má typický pach.

Plody dozrávají od července do září a sušíme je nejprve na slunci, pak uměle do teploty 60 °C, až do úplného scvrknutí, kdy se dají plody sdrhnout ze stopek. Dobře usušené plody mají leskle černo-fialovou barvu, jsou bez pachu a mají nakysle sladkou, svíravou chuť. Kvalitní droga obsahuje jen černé dozrálé peckovičky.


Obsahové látky

Bez černý obsahuje v květech kvercetinové flavonoidy, glykosidy (sambucinigrin a rutin), silice, slizy, organické kyseliny a minerální látky.

V plodech nalezne mimo jiné anthokyanová barviva, glykosidy, karoteny, vitamín P, C a cholin.

V celé rostlině se tvoří také kyanogení glykosid sambunigrin, především v nezralých plodech a listech. Při dozrávání plodů se jeho obsah snižuje. Plody bezu černého by měly vždy projít tepelnou úpravou před konzumací, tyto úpravy plodů kyanogení glykosidy degradují. Nekonzumujeme zelené bobule, jen vyzrálé černé.


Využití

Oficiálně je droga uznaným diaforetikem - lék usnadňující pocení a adstringens - látka, která na povrchu tkáně působí svíravě.

Květy bezu využijeme při nachlazení, rýmě, zánětu průdušek, zahlenění a pro vypocení se. Ničí hnilobné bakterie, je močopudný - využití při zavodnění a otocích, pomáhá při zácpě, působí proti bolesti zubů, hlavy a uší. Zevně jej můžeme využít jako obkladu při léčbě křečových žil.

Jako inhalační prostředek lze použít květ při nachlazení, rýmě, zánětu průdušek, ale i při bolestech hlavy, zubů a uší.

Mast z květů lze využít při popáleninách nebo omrzlinách. Ocet, ve kterém se macerovaly květy bezu, slouží k masážním bolestivého svalstva.

Plody bezu tiší bolesti nervového a revmatického původu. Pomáhají při zánětu nervů (trojklaného nervu, při výhřezu meziobratlových plotének i při ischias). Některé herbáře doporučují využití i při migrénách, při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání. Plody lze použít jako nálev, odvar nebo v podobě sirupu. Tepelně upravené plody pomáhají také při průjmech a při zahlenění.

Květy i plody obsahují flavonoidy, mezi nimi zejména rutin, který zpevňuje cévní stěnu a snižuje lomivost cév, avšak bez jich neobsahuje tolik, aby mohl být vnímán jako účinný antisklerotický prostředek.

Nálev z květů mohou pít i malé děti. Silný odvar z bezových květů má repelentní účinky.

K léčbě nemocí spojených s kašlem a zvýšenou teplotou je výhodnější využívat květy, které obsahují navíc silici a látky slizové, ty účinnost glykosidů při těchto stavech doplňují a zvyšují. Zlepšují vykašlávání a mají i desinfekční účinky. Nálev z květů může sloužit i jako kloktadlo.

Dezinfekční účinky silic květů bezu se mohou uplatnit i jako součást urologických čajů ve směsi s listy medvědice, břízy, kořenem petržele, jehlice trnité nebo natí kopřivy. Při horečnatých onemocněních jsou vhodnou kombinací s plody bezu černého šípky a plody jeřábu. Díky slizovým látkám v květech bezu je možné podpořit projímavý účinek krušiny olšové nebo plodů či listů senny.

Listy bezu černého užívané jako nálev podporují činnost ledvin, čímž pomáhají při otocích dolních končetin. Kromě močopudného účinku, působí stejně jako květy - potopudně a protiprůjmově, ulehčuje vykašlávání a má příznivý účinek na cévy (křečové žíly, hemeroidy apod.). Zevně je lze použít jako zábal, olej nebo mast při pohmožděninách, krevních výronech, omrzlinách nebo na jizvy.

Z větví se využívá bílá dřeň a zelená část kůry. Využíváme pouze zevně, při léčbě odřenin, popálenin nebo artritidě. Kořen se využíval jako odvar při srdečním selhávání.


Nejlepší směs na nachlazení:

- 100 g květu bezu

- 50 g květu lípy

- 50 g květ divizny

Jedna lžička směsi na jeden hrnek, zalít vroucí vodou. Necháme 15 minut luhovat, po té přecedíme a pijeme při potížích teplý 3x denně.


Bezinková povidla při nachlazení, neuralgii, migréně, revmatismu a proti zácpě:

- 500 g bezinek

- 500 g cukru

- 1 citrón

- kousek skořice

- 3 hřebíčky

Všechny ingredience zalijeme vodou a rozvaříme na kaši. Scezenou šťávu v hrnci pomalu zahříváme, dokud se neodpaří většina vody. Přidáme cukr a šťávu z citrónu. Mícháme do zhoustnutí. Ještě horká povidla nalijeme do sklenic. Užíváme při potížích 2 až 4 lžíce denně, po dobu maximálně 2 týdnů.

Bezinky se dají i přidat k dalším plodům do povidel, například jablka, hrušky, aronie, švestky nebo hrozny.


Nežádoucí účinky a kontraindikace

Všechny části rostliny, kromě květů, jsou toxické, mohou vyvolat silné průjmy a zvracení. Způsobují to chemické látky - lecitiny a kyanidy, kterých se můžeme zbavit vařením.

Bezový pil je potenciálně silným alergenem.