CESMÍNA OSTROLISTÁ - Ilex aquifolium L.

07.12.2021

Čeleď: Aquifoliaceae Bercht. Et J. Presl - cesmínovité

Cesmína ostrolistá je stálezelený keř malý stromek. Vysoká může být i 10 m. Najdeme ji růst v západní a jihozápadní Evropě, na severu až po jihozápadní Norsko, v severozápadní části Afriky, na východě přes Dalmácii, Řecko, sever Turecka, Kavkaz až do severního Íránu. Roste v opadavých i stálezelených lesích a kolem lesů. Najdeme ji až do 1400 m. n. m. Má ráda světlá stanoviště s vlhčí půdou bohatou na živiny, ale nesnáší přímé slunce.

V ČR je druh pěstován od roku 1880. Jedná se o významnou okrasnou dřevinu, která je často vysazována v parcích a zahradách. Kvete od května do června. Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů, například s celokrajnými listy, se žlutými plody nebo kultivary panašované. V Anglii je snítka cesmíny s červenými plody symbolem Vánoc podobně jako u nás jmelí. Byly jí přisuzovány magické schopnosti, věšela se nad vstupní dveře, čímž měla chránit před úderem blesku.

Zaměnit by se cesmína dala především za mahónii cesminolistou - Mahonia aquifolium (Pursh) Nutt. Mahónie je stálezelený keř, vysoký maximálně do 2 m, nemá trnité větve, listy jsou na rozdíl od cesmíny méně pevné, květy žluté a plody ve zralosti tmavě modré - asi 8 mm velké bobule.


Historie

Cesmína se užívala k dekoracím během starořímských Saturnálií. Plody se užívaly v léčitelství jako prostředek při léčbě infekční zimnice. Podle Plinia keř pěstovaný u statku chrání celou rodinu před otravami. Pythagoras přiřkl cesmíně daleko větší moc, její květy dokázaly prý zmrazit vodu a hůl, vyrobená ze dřeva cesmíny, vždy dopadne tam, kam má udeřit i když se špatně míří.


"Cesmina (Ilex) roste v stinných lesích, kvete v květnu a červenci, ovoce zraje v září. Rozeznívá se několik druhů, jež povstaly pěstováním. Květy jsou bílé, bez vůně, chuť mají nahořklou. Z kůry upravuje se lep na ptáky. Listí užívá se proti kolice, kašli zastaralému a zimnici. Čerstvé listy ovazují se na nohy naběhlé s prospěchem. Jeden druh v Jižní Americe poskytuje jakési thé (čaj takzvaný paraguayský)."

Český herbář, dr. V. K., Praha 1899; přepis z knihy Herbář aneb od Stromy a keře, J. Bednářová


Obsahové látky

Mnohé obsahové látky, jako jsou saponinyfenolické látkyterpenoidyalkaloidy nebo anthocyaniny, vykazují biologickou aktivitu, přesto není prokázáno, které z nich se nejvýrazněji podílí na toxických účincích.

Nejvýznamnější biologicky účinnými látkami této rostliny jsou pentacyklické triterpeny - α a β amyrin, uvaol, erythrodiol, kyseliny oleanová a ursolová a jejich aldehydy a estery, tzv. ilex-lakton - 1,5′-lakton kyseliny 3-(3′-hydroxycyklopent-1-enyl)-Z-propionové, kyanogení glykosid - 2-β-D-glukopyranosyloxy-p-hydroxy-6,7-dihydromandelonitril. V semenech byla navíc nalezena kyselina 2,4-dihydroxyfenyloctová a její methylester. Ve voskovém povlaku listů byly objeveny vyšší alkany s lichým počtem uhlíků - C29, C31 a C33. 


Využití

Cesmína se jako léčivá rostlina využívala v minulosti, v dnešní době se od užívání upustilo. Je považována spíše za rostlinu jedovatou a běžnému domácímu užití nevhodnou. Listy se využívaly ve formě nálevu. Plody jsou pro člověka v určitém množství i smrtelně jedovaté. Rostlina má účinky močopudné, upravuje hladinu cukru v krvi, podporuje činnost ledvin. Léčila se s ní horečka a revmatismus. Využívala se také při léčbě kataru horních cest dýchacích, při nachlazení, kašli nebo chřipce.


Toxicita

Po požití jsou nejčastěji popsány příznaky otravy, jako je zvracení nebo průjem. Po požití 20 až 30 kusů bobulí se objevuje ospalost, srdeční arytmie a požití může vést k zánětům gastrointestinálního traktu. V těchto případech může být otrava smrtelná. U dětí dochází po požití už dvou bobulí ke zvracení.