ČESNÁČEK LÉKAŘSKÝ - Alliaria petiolata (M. Bieb.) Cavara & Grande

18.06.2020

Čeleď: brukvovité (Brassicaceae Burnett)

Jedná se o dvouletou nebo krátce vytrvalou rostlinu, která se používá v lidovém léčitelství a v divoké kuchyni. Při rozemnutí listů se uvolní typická česneková vůně. Jeho význam v léčitelství je značně nedoceněn a je celkově málo zkoumanou bylinou. Česnáček je vhodný pro lidi, kteří špatně snáší ostrost česneku - má česnekovou chuť i vůni, ale jeho chuť není tak ostrá, je dokonce jemnější než česnek medvědí.

Česnáček kvete od dubna do června. Najdeme ho v listnatých lesích, v křovinách, v parcích i v zahradách. Má rád půdy vlhčí a bohaté na živiny.

Historie

Matthioli jej nazýval česnekovou bylinou. Podle jeho herbáře rostlina "zahřívá, suší, ztenčuje, rozděluje a otvírá, ne však tak silně jako česnek". Semeno zahřívá mocně, a nejvíce ho máme užívat vnitřně. Používá se jako klyzma při střevní dně. Podává se lidem "s krátkým dechem" (astmatikům) jako nápoj - odvar ve víně nebo ve vodě. Ve víně je účinnější. Zevně se používá v podobě náplasti z utlučeného semene s octem a pomáhá tak ženám "upadají v mdloby". Šťáva z byliny nebo prášek ze semene vdechnutý do nosu napomáhá kýchání (lidé věřili, že kýcháním se nemoc dostává z těla ven, proto si kýchání přivolávali, mimo jiné např. kýchavicí). V neposlední řadě jej doporučuje zevně také na vředy. Dále popisuje, že je z něj dobrá omáčka k pečeni s octem, solí a zázvorem.

Ve své práci česnáček zmiňuje i Leonard Fuchs - Stejně jako Mathioli jej nazývá "česnekovou bylinou". Zajímavým využitím je výroba náplastí pro ženy, která se měla pokládat na dělohu.

Sběr

Pro léčení se používá nať Herba alliariae. Která se sbírá před kvetením nebo v době květu. Nejlepší doba sběru je kolem pravého poledne. Využívá se především čerstvá nať, může být ale i nasušená. Dříve se sbíral o kořen

Obsahové látky a účinky

Česnáček obsahuje v nati vitamíny A a C, při porušení části rostliny se uvolňují enzymy, které rozkládají glykosidy a glukozu, KHSO4 (hydrogensíran draselný) a nestabilní aglykon. Dále obsahuje mastné oleje (kyselina eruková, kyselina linolová), estery cholinu (sinapinglukosid, sinapin) a polyfenoly (alliarosid, saponarin). Autoři Janča a Zentrich uvádí jako obsahové látky hlavně allylsulfid, rhodanalyl, alliarin, beta-karoten, pektin, kyselinu askorbovou.

Využití

Rostlina se v lidovém lékařství využívá vnitřně proti nachlazení, k pročištění krve při revma nebo dně, při kurdějích (onemocnění vyvolané nedostatkem vitaminu C), k odvodnění, vyvolání pocení a k uvolnění hlenů. Rostlina se používá tradičně v boji proti jarní únavě - detoxikuje organismus. Pomáhá při nadýmání a průjmech, snižuje hypercholesterolemie - zvýšená koncentrace cholesterolu v krvi, která značně urychluje vznik aterosklerózy.

Dále je možné ji využít k desinfekci močového nebo dýchacího ústrojí, ve formě nálevu nebo prášku. Avšak při zpracování na prášek rostlina ztrácí některé účinné obsahové látky, které jsou vázány právě na její aroma.

Zevně je potom zpracována čerstvá nať a používá se na kožní problémy, exémyotevřené rány a vředyKloktadlo z česnáčku pomáhá při zánětech v dutině ústní i při parodontózeMůžeme jej využít pro spalování tuků nebo jako klyzma při zánětech střev, např. ulcerózní kolitidě.

Vedlejší účinky a kontraindikace

Žádné vedlejší účinky ani kontraindikace nejsou uváděny.