ČESNEK KUCHYŇSKÝ - Allium sativum L.

18.06.2020

Čeleď: amyrylkovité (Amaryllidaceae Jaume St.-Hil.)

Je výhradně pěstovanou rostlinou. Pochází ze střední Asie, ale už po staletí se pěstuje jako kulturní rostlina. Jeho původní forma v přírodě dnes už není známá. Léčivou drogou jsou cibulky Bulbus allii sativi nebo také Allii sativi bubus pulveratus.

Historie

Zbytky česneku byly nalezeny v jeskyních, kde přežily 10 000 let. První zmínka se objevila však až v Mezopotámii na hliněných destičkách asi 3000 let př. n. l. Podle jiného zdroje je archeologicky doložen do pozdní doby kamenné, do tzv. baalberské kultury, asi před 5000 lety. Byl nalezen také na známém nalezišti Býčí skála na Moravě ze starší doby železné, asi polovina 1. tisíciletí př. n. l. V Tyrolsku z doby laténské, v západním Německu z doby římské. V Řecku se česnek utřel a přidával se do salátů, omáček a na zvěřinu. Zajímavostí je nález v Meklenbursku, zejména v oblasti Pobaltských Slovanů. Vyskytují se tu rostliny, které zde nejsou původní. A to konkrétně česnek ořešec, č. planý, č. medvědí. Je pravděpodobné, že po zániku slovanských hradišť ve 12. století v těchto místech rostliny zplaněly.

Objevil se také v Ebersově papyru, který pochází z doby kolem 1500 let př. n. l. Byl součástí 22 lékařských předpisů, například po kousnutí hmyzem a škorpionem, při bolestech hlavy, při menstruačních potížích, proti střevním parazitům, nádorům a srdečním problémům. Byl milovaný v celém starověkém světě od Španělska po Čínu. Informace o tom, že byl česnek důležitou součástí v potravě dělníků, kteří se podíleli na stavbě pyramid, není snad třeba ani připomínat. Egypťané věřili, že jim rostlina pomáhá v prevenci před nemocemi a zvyšuje jejich vytrvalost a sílu. Podle starých Egypťanů česnek, uváděný v Ebersově papyru jako "cheten", a cibule "hedžu" pomohly vyčistit organismus.

Řečtí atleti pojídali česnek před sportovními výkony, vojáci před bitvou. Hippokrates jej doporučoval proti infekcím, při poranění, na rakovinu, lepru a při trávicích potížích. Dioscorides navíc na onemocnění srdce. Plinius jej použil v 61 přípravcích na různá onemocnění. Mnohá doporučení starověkých lékařů byla dnes potvrzena vědeckými výzkumy. Česnek navíc býval součástí protijedů, a jejich příprava byla velmi náročná. Protijedy byly velmi významné v dobách římských císařů, a vzhledem k oné náročnosti přípravy existovali léčitelé, kteří se na jedy přímo specializovali.

Česnek setý se pravděpodobně rozšířil z Asie do Evropy. Česnek pojídali dělníci při stavbě pyramid, zřejmě kvůli prevenci epidemií. Podobné opatření se pravděpodobně skrývalo také za tím, že česnek "fasovali" římští vojáci, protože měl údajně podpořit bojovného ducha.

Řekové mimo tento pěstovali ještě česnek ořešec (A. scorodoprasum L.) a česnek hadí (A. victorialis L.), (dnes patří na Červený seznam, mezi silně ohrožené druhy). Další dva česneky, které v Antice znali, byly česnek ryzí (A. moly) a česnek černý (A. nigrum). Předpokládá se, že jeden z nich by mohl být ona magická rostlina nazývaná "moly". Měla chránit před kouzly.

V ájurvédě byl doporučován při léčbě malomocenství nebo rakovině. Arabští léčitelé v 10. století jej doporučovali na bolesti zubů a jako protijed. Ve středověku jej zámožní lidé kvůli pachu z úst zavrhovali, ale chudí jej konzumovali ve velkém. Toto přetrvalo staletí. Přestože byl zatracován, uznávali jeho léčivou moc. Například anglický lékař Nikolas Culpeper jej doporučoval na všechny bolesti a na všechna poranění.

Konrád z Megenbergu (*1309 - †1374, teolog) ve své knize Kniha přírody píše o česneku jako o "dryáku sedláků". Byl součástí směsí protijedů. Hildegarda z Bingenu píše, že léčivý je jen v syrovém stavu, a doporučovala jej pojídat jen v malém množství, protože má ohřívací schopnosti (klasifikace dle humorální patologie - hřejivý a vysušující).


"Vařený česnek posiluje prsa a hlas,

otevírá tělo a posiluje svařování jídla v žaludku

a tráví špatné nápoje a špatné šťávy."

Konrád z Megenbergu


Matthioli jej považoval za horký a suchý (ohnivý!) na čtvrtém stupni. Doporučoval jej zevně podat po uštknutí jedovatým hadem nebo po kousnutí vzteklým psem. Galenus jej nazýval "selským dryákem" Theriacam rusticorum. Chránil před morem, krotil kašel, uspával, používal se při vodnatosti, proti otravě houbami, proti "červům", pomáhal při kolice a nadýmání. Syrový se měl podávat při žloutence. Zevně napomáhal růstu vlasů, ničil skvrny na těle (i pihy), na vředy a otoky, proti lupům, vším, na bolest uší a zubů. Natíráním pat se zastavoval kašel. Nedoporučoval ho lidem s podagrou - dnou. V dobách Matthioliho se také doporučoval ženám, které nechtěly počít nebo chtěly potratit - jako abortivum. V takovém případě jej měly povařit a sedět v něm.

Jako antibiotikum byl používán ještě do 1. světové války. Roku 1928 Alexander Fleming objevil penicilin a česnek byl nahrazen. V Rusku však počty raněných vzrostly natolik během 2, světové války, že dostupné zásoby antibiotik nestačily. Proto lékaři Rudé armády opět spoléhali na česnek, který byl nazýván "ruským penicilinem".

Ještě v nedávné době lidé věřili, že česnek u dveří odhání zlé duchy a upíry.

Obsahové látky

Jeden z nejlepších česneků je právě ten český. Uvádí se, že je až 5x silnější než čínský. Uchovává si vysoký obsah silic až po dobu delší jak půl roku.

Ve 20. letech 20. století byl z česneku izolován aliin. Sám o sobě je neučínný. Ale žvýkáním dojde ke kontaktu s enzymem aliinázou a vzniká allicin, biologicky aktivní látka se silným antibiotickým účinkem.

Sirné sloučeniny v česneku (alliin, allicin, metiin, propiin,...) jsou původcem typického zápachu a zároveň zesilují účinek vitamínů, které jsou v česneku obsaženy - A, vitamíny řady B, C, D a E, jód a látky s gonadotropním účinkem (stimulace tvorby pohlavních hormonů). Při štěpení allinu se uvolňuje také amoniak, a mimo to jsou přítomné i jiné sirné sloučeniny. Obsahuje také aminokyseliny, oligopeptidy a sacharid fruktosan, minerální látky, z nichž nejvýznamnější jsou síra, draslík, hořčík, vápník, mangan, selen, kobalt.

Užití

(Na konci článku jsou umístěny vysvětlivky některých lékařských pojmů.)

Je považován za nejúčinnější dezinfekční prostředek při infekčních střevních chorobách. Účinný jako expektorans, diaforetikum, antiseptikum, diuretikum a hypolipidemikum.

Detoxikuje organismus, podporuje trávení, zvyšuje imunitu, tlumí růst nádorů a vypuzuje parazity. Léčí dýchací cesty, střevní mikroflóru, pomáhá při infekčních průjmech, rozšiřuje cévy, brání vzniku usazenin v cévách, pomáhá snižovat krevní tlak a je dobrý na srdce. Česnek by se měl podávat v mléce nebo jako tinktura. Potlačuje rizikové faktory spojené se vznikem kardiovaskulárních onemocnění. Brání před poškozením buněk. Preventuje rakovinu především, v oblasti trávícího ústrojí. Pomáhá z těla vyloučit olovo. Zlepšuje imunitní reakce organismu, což by mělo význam například u léčby AIDS.

Ničí zlatého stafylokoka. Z 560 druhů jich česnek zničí více jak 500. Poradí si také s Candidou albicans, která je doslova "podhoubím rakovin a jiných vážných nemocí". Léčba infekcí způsobené Stenotrophomonas maltophilia, doporučuje se pít čerstvou česnekovou šťávu, 1/4 až 1 kávová lžička 4x denně. Ve vyšších dávkach může způsobit nežádoucí účinky (viz níže). Hubí Mycobacterium tubereulosis způsobující tuberkulózu, dále salmonelu, Esterichiu coli a účinně potlačuje virus chřipky. Je účinný proti Trichophylon mentagrophytes, který způsobuje plíseň na nohou. Je prevencí proti žaludečním vředům vzniklým působením Helicobacter pylori.

Další významné antibiotické účinky mají i cibule kuchyňská (A. cepa L)., česnek (A. macrostemon), česnek čínský (A. chinense G. Don) a česnek vonný (A. odoratum L.).

Podle ájurvédy se jedná o rostlinu všech šesti chutí s výjimkou té kyselé. Ostrá chuť v kořenu, hořká v listech, svíravá ve stonku, slaná ve vrcholech stonků a sladká v semeni. Je ostrý/prohřívací. Působí jako stimulans, expektorans, karminativum, čistí krev, antispasmodický, afrodisiakální, desinfekční, hlístopudný a omlazující. Využívá se při nachlazení a kašli. Léčí astma, onemocnění srdce, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, arterioskleróza, palpitace (bušení srdce), kožní onemocnění, parazitické infekce, revma, hemeroidy, otoky, hysterie a impotence, má dráždivý účinek na pohlavní orgány a zvyšuje tvorbu semene.

Nežádoucí účinky a kontraindikace

Česnek výrazně napomáhá při posílení těla a je velmi dobrým léčebným/preventivním prostředkem, ale má také nežádoucí účinky a kontraindikace.

Mezi nejznámější nežádoucí účinky patří nepříjemný zápach z úst způsobený alylsulfidy,  které mohou být vylučovány dechem i několik hodin po konzumaci.

Škodí především v nadměrných dávkách, kdy může vyvolávat nevolnosti, nadýmání, ostrý pocit na kůži při manipulaci s větším množstvím, bolesti hlavy, únavu, nechutenství, bolest svalů, závrať. Některé osoby mohou být na česnek alergické. Alergie se pak projevuje jako kožní vyrážka, astmatická reakce, zánět spojivek, někdy i anafylaxe (nadměrná reakce imunitního systému) a angioedém (otok).

Větší dávky mohou také vést k odloupnutí silnější vrstvy usazenin a posléze k případné embolii. Což je spíše upozornění pro lidi, kteří česnek příliš neužívají/nejí. Zvláště obezřetné by měly být těhotné a kojící ženy. Stejně tak se nedoporučuje podávat česnek malým dětem. Zevní použití by naopak nemělo být problémem ani u kojenců.

Česnek může měnit účinky některých léků, například léky inhibující činnost krevních destiček v krvi (indometacin, dipyridamol, plavix, aspirin ...), krev ředící léky (warfarin, ...) a inhibitory proteáz (léčba lidí s virem lidské imunodeficience - HIV). Díky schopnosti ředit krev se nedoporučuje před plánovaným chirurgickým zákrokem.

Čínská tradiční medicína nedoporučuje užívání při nedostatku yinu, horkosti v plicích a žaludku, poruchách zraku a chorobách žlučníku nebo jater.


Vysvětlivky:

stimulans - stimuluje, povzbuzuje, vzpružuje

expektorans - podporuje vykašlávání

karminativum - pomáhá při nadýmání

antispasmodický - uvolňuje křeče hladkého svalstva

afrodisiakální - podpoří libido

diaforetikum - pomáhá pocení

antiseptikum - zamezuje nákaze mikroby

diuretikum - močopudný

hypolipidemikum.- léčivo používané ke snížení hladiny krevního tuku a cholesterolu