FENYKL OBECNÝ - Foeniculum vulgare Mill.

18.01.2021

Čeleď: Apiaceae Lindl. - miříkovité

Fenykl obecný je jediný druh rodu, je však značně proměnlivý a rozeznává se řada nižších taxonů. Jedná se o vytrvalou aromatickou bylinu. Kulturní formy mohou být jednoleté nebo dvouleté. Přirozeně růst tuto rostlinu najdeme na slunných křovinatých svazích, pastvinách, při okrajích cest, ne úhorech nebo rumištích. Původem pochází pravděpodobně ze Středozemí a Blízkého východu. Vzhledem k tomu, že se jedná o starou kulturní rostlinu, nelze s přesností určit hranice jejího přirozeného výskytu. Pěstování zde.

Historie

Fenykl je oblíbené aromatické koření i lék už od dob starých Egypťanů, Číňanů, Indů, Arabů, Řeků a Římanů.

Fenykl najdeme už v Ebersově papyru nazvaný "besbes". Je tu několikrát zmíněn například jako pomoc ženě při porodní bolesti, podpoře laktace, při silném krvácení a hojení. Tyto přípravky jsou míšeny s kadidlem, silným pivem, s pískavicí nebo třeba s mušinci. Těmito přípravky se vyplachovala pochva nebo byly vyrobeny jako čípky.


"Jiný prostředek, aby se uvolnilo dítě z těla ženy:

(Případ Ebers 802:94,16-94,17)

Jiný: fenykl1, kadidlo 1, pryskyřice 1, pivo džeseret 1, čerstvá pískavice 1, mušince 1; udělat z toho čípek a vložit do lůna."

LÉKAŘSTVÍ STARÝCH EGYPŤANŮ I, Staroegyptská chirurgie; Péče o ženu a dítě; E. Strouhal, B. Vachala a H. Vymazalová; Praha - 2013;


Hippokrates fenykl předepisoval na zklidnění žaludku a při kojenecké kolice. Plinius o něm píše jako o koření a jako o přípravku pro zesílení slabých očí. Údajně pozoroval hady, kteří po svlečení kůže požírají hodně fenyklu, a proto usuzoval, že si tímto způsobem bystří oči. Věřil, že umí vyléčit i slepotu.

Dioscorides jej považoval za všestranný lék, doporučuje ho na vylučování mateřského mléka, menstruační obtíže, ledvinové a močové choroby. Nazýval ho "marathron", Římané jej nazývali "foeniculum", což je zdrobněle seno - foenum. Řekové jej nazývali "maraino", což znamená "zhubnout", věřili, že pomáhá při redukci váhy.

Fenykl byl vážený pro své stimulující účinky. V Římě ho konzumovali gladiátoři před zápasy, a ten kdo v aréně vyhrál, obdržel fenyklový věnec.

Středověká klášterní medicína jej klasifikovala jako prostředek hřejivý a vysušující, který se nejčastěji používal na problémy s žaludkem a střevy nebo při onemocnění dýchacích cest. Fenykl byla oblíbená rostlina Hildegardy z Bingenu. Psala o něm jako o rostlině, která činí lidi šťastnými, dává příjemné teplo, podporuje trávení, potlačuje zápach z úst a dává očím jasné vidění.


"Příjemně sladké chuti a podobně sladké vůně.

Pomáhá, říká se, očím, které se zakalí stínem.

Jeho semeno také, když se vypije s mlékem

Kozy, která má mladé, mírní prý naduté břicho

A rychle uvolní pomalý průchod váhavých útrob.

Mimoto kořen fenyklu, smíšený s lenajským mokem

A takto požitý, záhy odhání kýchavý kašel."

Walahfrid Strabo, De Cultura Hortum, překlad J. Šimek, 2005


Požívat plody fenyklu v kozím mléce, od kozy, která právě vrhla mladé, doporučuje už Quintus Serenus. Toto mléko je známé svojí obzvláště dobrou stravitelností a výživovou hodnotou.

Mathioli fenykl hodnotil jako rostlinu přirozenosti horké na třetím stupni a suché na prvním stupni. Doporučoval semena i kořen. Mimo jiná, dále zmíněná doporučení, na nichž se většina autorů shoduje, si Mathioli velmi pochvaloval jeho účinky na slabý zrak.


"Chudí lidé požívají kopru vlaského tak jak roste, avšak bohatí dávají jej sobě potáhnouti cukrem, aby byl sladší a chutnější. Tento konfekt jest velice chválen při slabém zraku, neboť prapodivně posiluje slabí zrak, dobře prospívá těm, kteří mají hlavu zahleněnou, utvrzuje paměť a jest dobrý proti závrati; musí se dobře a dlouho žvýkati v ústech. Kojícím paním rozmnožuje mléko, otvírá ucpání prsů a plic, zahání kašel, rozmnožuje přirození, ukládá bolesti ledvin i slabiny, zastavuje nechutenství a dávení těhotných žen, odpírá špatnému vzduchu a každé jedovaté nákaze, činí vonná ústa, zahání smrdutý zápach."

Pietro Andrea Gregorio Mathioli, Herbář čili bylinář


V 17. století Nicolas Culpeper napsal: "Fenykl odstraňuje z ryb sliz ... tak nepříjemný pro lidi." Mimo ryb jej doporučuje jako ostatní proti větrům, na podporu tvorby mateřského mléka nebo na redukci váhy v masovém vývaru.


"Vlaského kopru voda - zatmění očí, mndloby, zraku, vlhkosti a lepkosti z mázdřiček stierá, nervy vidědlné i duchy jeho příhodně šlechtí a posilňuje. Vodnotelnost studenú hojí, nemoci ledvinové opravuje, i měchýřné také, nejitie moče i nesnadnost jitie s bolestí, s čpavostí, kúsavostí. I hrubovlhkosti i slemolepkosti z měchýře, i kámen a písek s močem žene a zavřité pruoduchy otvierá. Nadýmenie s povětrností v žaludku i v střevách ukládá. Blíkavocti z očí stierá umývaním očí častým."

Jan Černý, Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář, reedice 1981


Otcové - poutníci nebo také puritáni pocházející z Nové Anglie, říkali fenyklu "semínka setkání". Setkání bývala jejich dlouhé bohoslužby a poutníci fenyklem údajně zaháněli chuť k jídlu.

Kneipův herbář uvádí další název fenyklu obecného jako kopr vlaský. Doporučuje ho "proti nadýmání, větrům, cholerině, kyselině žaludeční, obtížím žaludečním, kašli a neduhům prsním." Pro děti při bolestech bříška doporučuje svařit ½ l mléka s fenyklovým práškem - 3 špičky nože, a dítě má po 2 - 3 lžičkách nápoj popíjet každou hodinu.


"Šťáva z fenyklu a med do uší napuštěný ničí uchavice. Osoby horkokrevné pijou vodu fenyklovou - tj. odvar nati a semena. Žvýkání fenyklu z jara sílí zrak. Olej fenyklový vyhání větry; olej ten (6 kapek) s 2 loty sádla vepřového smíšen v pomádu zahání vši."

Dr. V. K., Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha 1899 - přepis z knihy J. Bednářové, Herbář aneb od anděliky k žindavě


František Dlouhý ve svém herbáři píše, že se upotřebením podobá anýzu. Doporučuje odvar z rozdrcených semen ve vodě nebo v mléce, 1 lžíce semen na koflík, při slabém žaludku, nadýmání nebo kolice. Doporučuje pít odvar teplý. Prášek z upražených semen, kterými se posype jídlo, jsou dobrou prevencí nadýmání. Dále fenykl doporučuje proti vším, při slabém zraku, zanícených prsou, na hojení ran a na kašel:


"Výborně osvědčuje se fenykl také při chrapotu a kašli. Užívá se buď medu fenyklového, 4 g šťávy lékořicového sladkého dřeva a 4 g salmiaku; léku toho bere se každé 2 hodiny polévková lžíce. Prášek ze semen fenyklových, sladkého dřeva a listů senesových také usnadňuje odkašlavání."

František Dlouhý, Léčivé rostliny, herbář, (vydání cca 1900)


Sběr

Předmětem sběru je zralý plod - Fructus foeniculi, který se sbírá v srpnu v druhém roce. Jiné zdroje uvádí dobu sběru od července do září. Kvete a plodí i v prvním roce, ale v druhém roce je droga hodnotnější. V dalších letech jsou sklizně slabší. Nejvhodnější dobou pro sběr je ráno, když je rosa.

Plod se sbírá seřezáváním zralých, nahnědlých okolíků a nechá se ještě dozrát. Poté se vymlátí, vyčistí a vytřídí. Protože se jedná o siličnou drogu, sušíme ji jen do 35 °C, kvůli uchování silic. Skladováním droga obsah silic ztrácí. Výsledná droga má kořenný pach a nasládlou, slabě palčivou chuť.


Jak už je zmíněno v úvodu, fenykl obecný je značně proměnlivý druh, proto pro milovníky taxonomie a systematiky přidám toto: lékopis uvádí Foeniculum vulgare Mill. subsp. vulgare var. vulgare (Mill.) Thell. a Foeniculum vulgare Mill. subsp. vulgare var. dulce (Mill.) Batt. Et Trab. Lékopisnou surovinou je potom Foeniculi amari fructus, Foeniculi dulcis fructus, Foeniculi amari fructus etheroleum a Foeniculi etheroleum.


Šlechtěním vznikla odrůda sladkého fenyklu, který my známe jako zeleninu do salátů. Jedná se o zdužnatělé listové pochvy.


Obsahové látky

Fenykl obsahuje silici (4 - 6 %) s terpeny antholem (až 60 % silice), fenchonem - způsobuje jeho hořkou chuť, metylchavikolem, limonenem, β-pinenem, p-cimenem, karvolem, obsahuje také foeniculosid I -IX, ze sterolů stigmasterol, brassicasterol a kampesterol, saringin. Dále obsahuje sacharidy, 14 - 20 % bílkoviny a tu, zastoupený zejména kyselinami palmitovou, oleovou a linoleovou, pektin, škroby a estragol.


Využití

Oficiálně je fenykl karminativum, aromatikum (nebo také chuťové korigens), laktagogum a užívá se při katarech horních dýchacích cest.

Biologicky aktivní látka anethol uvolňuje hleny, čímž zlepšuje vykašlávání, mimo katarů horních cest dýchací se přidává do čajů při zánětu průdušek a u chorob z nachlazení.

Droga je velmi vhodná k podávání v ophtalmologii, pediatrii, v porodnické praxi pro kojící matky a v geriatrii pro zesláblé jedince. Fenykl je výborný prostředek, který tlumí nadýmání a křeče v trávicím ústrojí - karminativum a spasmolytikum. Díky obsahu fenchonu, který je hořký, droga zlepšuje vylučování trávicích fermentů a povzbuzuje peristaltiku.

Dále je droga mírně močopudná, podporuje vykašlávání a má příznivý vliv na tvorbu mateřského mléka. Tlumí křeče hladkého svalstva, lze ji použít i při menstruačních obtížích.

Čerstvá nať se dá použít jako odvar pro celkové povzbuzení nebo při redukci tělesné hmotnosti. Používá se jako součást čajů užívaných při onemocnění žlučníku, žlučovodů nebo žlučových kamenů.

Ve směsi se dá použít s řebříčkem, třezalkou, šalvějí, mátou peprnou nebo jablečníkem při překyselení žaludku, vředové chorobě žaludku nebo dvanáctníku.

Zevně se silice používá jako desinfekce. Čaj z fenyklu je vhodný k výplachu při očním zánětu nebo při unavených, namáhaných očích, nebo jako kloktadlo při bolestech v krku.

Semínka se žvýkají také pro osvěžení dechu.

Rostlina je známá také jako afrodisiakum. Jedná se údajně o jedny z nejhřejivějších semen, která by údajně probudila touhu ve starci - domácí likér tzv. ratafia.


Afrodisiakální víno:

  • 50 g semen anděliky
  • 50 g semen fenyklu

Naložíme na 3 týdny do portského vína, každý den promícháme. Poté scedíme a necháme uležet 1 měsíc. Pijeme sklenici po jídle.


Posilující víno:

  • 70 g semen fenyklu
  • 1 polévkovou lžíci strouhaného zázvoru

Naložíme na 8 - 10 dní do dobrého červeného vína. Po scezení podáváme sklenici po jídle.


Fenykl se podává ve formě prášku, kdy jedna dávka představuje 1 - 5 g, přičemž denní dávka se pohybuje mezi 3 - 10 g. Jinou používanou formou je nálev nebo podávání fenyklového prášku rozmíchaného v mléce. Mléko lze podávat i s fenyklovou silicí - max. dávka 0,2 g!

Fenykl můžeme kombinovat s puškvorcem, anýzem, koprem nebo kmínem pro zesílení protinadýmavého efektu. Do čajových směsí je třeba fenykl mírně podrtit.


Oční voda podle Zentricha a Janči:

  • 1 díl drceného fenyklu
  • 1 díl květu měsíčku
  • 1 díl nati světlíku

Vše smícháme a připravíme jako nálev. Velmi pečlivě scedíme, nejlépe přes jemné plátýnko, aby se při oplachování nedostaly drobné kousky do očí a nedráždily je.


Samotná silice se dříve používala zevně proti různým parazitům, svrabu, vším apod.

Oleum foeniculi se používá v likérnictví. Zbytky po oddestilování silice se používají jako přídavek do krmiva dobytka, protože obsahují hodně bílkovin (14 - 20 %) a slizu (15 - 20 %). Kromě tzv. tmavého fenyklu je známá řada odrůd světlé barvy, ty jsou ovšem chudší na silici a používají se jako koření.


Ájurvéda nazývá fenykl "šatapušpa" - ten, který má sto květů. Používají se také semena, která mají podle ájurvédy aktivující vlastnost sladkou, ostrou a chladivou. Účinky jsou karminativní, stomachický - podporující žaludeční činnost, diuretický a antispasmodický, indikace jsou potom - zažívací potíže, bolesti v břišní krajině, křeče a nadýmání, obtíže s močením, pálení při močení a dětské koliky. Ze semen se připravuje prášek (250 - 500 mg) nebo nálev. Doporučuje se kombinovat s koriandrem a kmínem.

Tradiční čínská medicína fenykl charakterizuje povahou teplou a chutí palčivou. Léčebné užití je stejné  - viz výše. TČM doporučuje denní dávku 3 - 9 g suché drogy ve formě odvaru nebo prášku.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Ve velkých dávkách může vyvolávat křeče a opojení. Fenykl má hormonální (estrogen) a slabé narkotické účinky. Denní dávka silice nesmí přesáhnout několik kapek a při použití záparu se doporučuje nepřekračovat množství 2 kávové lžičky.