HŘEBÍČKOVEC KOŘENNÝ - Syzygium aromaticum (L.) Merr. Et L. M. Perry

19.10.2020

Čeleď: Myrtaceae Juss. - myrtovité

Hřebíčkovec kořenný (fotografie zde a zde) je stálezelený strom. Původní areál je na několika ostrovech v Moluckém souostroví ve východní Indonésii, ale pěstován je i v dalších tropických oblastech. Největšími producenty hřebíčku jsou Indonésie, Srí Lanka, Zanzibar a Madagaskar. Hřebíčkovec vyžaduje vlhké a horké podnebí v rovníkových přímořských nížinách. Množí se vegetativně - odnožemi, ale většina sazenic je vypěstována generativně - ze semen.

Historie

Staří Číňané a Indové znali hřebíček mnoho let před našim letopočtem. V době, kdy v Číně vládla dynastie Han (207 př. n. l. - 220 n. l.) údajně museli všichni lidé, žádající audienci u císaře, mít v ústech hřebíček proti případnému pachu. V tradiční čínské medicíně se používá hřebíček na zažívací potíže, průjem, kýlu, kroužkový lišej a k léčbě různých plísní.

Teprve ve 2. století n. l., za vlády římských císařů, se hřebíček dostal do Středomoří. Byl přivezen Malajskými rybáři na Cejlon, odkud jej arabští obchodníci přivezli do přístavů Rudého moře. Plinius se o hřebíčku zmiňuje ve svém díle Naturalis Historia. Jak moc byl hřebíček ceněn dokazuje seznam darů ve 4. století, které daroval císař Konstantin biskupovi Silvestrovi v množství 150 liber.


"Hřebíček jest velmi teplý a určitou i vlhkost v sobě má, kterouž příjemně se roztahuje jako vlhkost medu přijímá. Když někdo hlavy má bolest, že hlava hučí, jako by hluchý byl, nechť jí často hřebíček, toť hučení to mírní, jež v hlavě jest."

Hildegarda z Bingenu, Physica, v překladu z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


Abatyše Hildegarda z Bingenu znala hřebíček od Arabských obchodníků, nazývala jej "nelchin" a přidávala tuto pro ni vzácnou léčivou rostlinu do směsi proti dně.

I v Loršském lékopise má hřebíček velký význam. Je doporučován jako prostředek při žaludečních a střevních problémech, proti ledvinovým kamenům a menstruačním obtížím. Dle klášterního léčitelství je klasifikován jako hřejivý a vysušující prostředek a díky tomu mu byl připsán i účinek k posílení trávení. Protože hřebíček má příjemnou a omamnou vůni byl doporučován také na zvýšení potence a při bolestech hlavy.


"Proti tracení, ktož nemuož zachovati. Vezmi hřebíček, zetři jej s vínem a dávej nemocnému na čtirobu píti. A nebude tratiti."

Mistr Křišťan z Prachatic, z knihy Herbář aneb stromy a keře, J. Bednářová

*tracení - zvracení, čtiroba - nalačno 


Marco Polo ve svém cestopise uvedl, že viděl statné stromy hřebíčkovce růst na Sundách. Hřebíček můžeme najít ale také třeba v Pohádkách tisíce a jedné noci, kde se píše:

"Cestovali jsme od ostrova k ostrovu, až jsme přišli do velkého města. Tam jsem vyměnil své kokosové ořechy za hřebíček a pepř a prohlédl jsem si pepřovník."


Vysoká poptávka po koření, i po hřebíčku, byla důvodem k pořádání objevných cest. Roku 1512 se Magellanova flotila vrátila do Španělska z první plavby kolem světa a s velkým nákladem hřebíčku. Jakmile se v Evropě stalo koření dostupnějším zbožím, používal se hřebíček na zažívací potíže, při nadýmání, nevolnostech, zvracení, průjmu, kašli, neplodnosti, na bradavice, střevní parazity, poranění a bolesti zubů.

V 16. století už byl hřebíček v Evropě běžně znám. Benátský obchod s kořením kvetl, ovšem jen do doby, kdy mu učinili přítrž Portugalci, kteří se zmocnili Moluk. Od roku 1529 musely všechny lodě zakotvit v Lisabonu a tam vyložit svůj náklad. Ten, kdo si chtěl koupit hřebíček, musel do Lisabonu, nebo ke královskému faktorovi do Antverp. Pokud byla úroda příliš velká, bylo nařízeno přebytky spálit.


"Vařiti u víně hřebíčky, mastix i mirru, to píti. Ten nápoj mozku posilňuje. Matky bolesti krotie, vztupovati jie zhuoru bránie, když by vlil ten nápoj do matky. Sešla-li by doluv matka, u nosu hřebíčky držeti a k vuoni zase vzhuoru vtáhne se."

Jan Černý, Knieha lékarska, kteráž slove herbář aneb zelinář, Norimberk 1517, z knihy Herbář aneb stromy a keře, J. Bednářová

*matka je tu ve významu děloha 


Za sto let se Moluk zmocnili Holanďané, kteří ale dlouho svůj monopol neuhlídali před Francouzi a Angličany. Holanďané se území zmocnili v roce 1629 a zavedli zde přísný režim a nebránili se ani násilí. Aby zamezili pochybným obchodům s hřebíčkem, vypálili všechny plantáže s výjimkou těch na skupině ostrovů Amboiny. Holanďané ale podlehli lsti. Když roku 1769 navštívil guvernér francouzského ostrova Mauritius svého kolegu na ostrově Amboině, schoval si francouzský guvernér pár zralých semen hřebíčkovce do bot (a s tím i plody muškátovníku). V dalších letech byly založeny plantáže na francouzském ostrově Reunion a na některých sousedních ostrovech.

V dalších letech holandský hřebíčkový monopol zeslábnul. Francouzi se také potýkali s nepřízní osudu. Roku 1806 zničil cyklon plantáže na ostrově Reunion. Další plantáže založili na ostrově Cayenne a na Martiniku. Nejvíce se však začaly rozšiřovat na ostrovech patřící Anglické koruně - Zanzibaru a Pembě. Ovšem roku 1872 zničil hurikán téměř celé plantáže na obou ostrovech. Trvalo velmi dlouho, než se napěstovaly nové rostliny.

V roce 1928 byla ustanovena společnost pěstitelů hřebíčkovců, která se starala o odbyt produkce a o jeho stálou cenu. Později převzala i výrobu hřebíčkové silice. Asi 60 % úrody ze Zanzibaru a Pemby byla do nedávna odebírána Indií a Indonésií, a tak skončil příběh hřebíčku nevesele, kdy kdysi nejbohatší pěstitelé hřebíčku byli odkázáni na dovoz od svých bývalých odběratelů. (V roce 1963 získal Zanzibar samostatnost.)

V Indonésii se dnes také pěstují hřebíčkovce, ale stále se musí dovážet. Vyrábí se z něj cigarety - "kreteky" kde je do tabáku přidáván hřebíček (v poměru 2:1 ve prospěch tabáku). V Indii a Indonésii se používá také při zhotovování žvýkacího betelového smotku. Ve své vlasti byl hřebíček uctíván a vysazován při narození dítěte, stromy byly považovány za posvátné, domorodci je nikdy svévolně neničili.

Američtí eklektici v 19. století poprvé izolovali hřebíčkovou silici, kterou potom aplikovali při bolestech dásní a zubů.


"Hřebíčkův užíváme v pokrmech a v lékařstvích. Hřebíčky jedené aneb s vínem pité posilují srdce, jater, žaludka i hlavy. Pomáhají k zažití pokrmův, nechutenství zahánějí, dávení i měnnost života aneb ouplavici zastavují a potracenou chuť k jídlu zase navracejí. Užitečné jsou také proti všeliakým studeným neduhům mozku, jacíž jsou sv. Valentina aneb padoucí nemoc, šlak, potracení paměti, závrať, křeč, třesení, ospánlivost, strnutí aneb necitelnost oudův."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář neboli bylinář, v překladu v knize Svět přírodních antibiotik, J. Jonáš, J. Kuchař


Sběr

Předmětem sběru je tzv. hřebíček, nerozvinuté květní poupě - Flos caryophylli aromatici. Kvalitní koření se pozná podle toho, že se po vhození do vody potápí nebo plave ve svislé poloze, nekvalitní/vyčichlý hřebíček plave vodorovně na hladině.

První sklizeň je v šestém roce po výsadbě, strom v této době má výšku už mezi 6 - 8 metry. Sklízí se v období, kdy se nerozvinutá květní poupata mění ze zelené barvy na nachovou. V této době obsahují květenství nejvíce silice - nejintenzivněji voní. Poupata se odtrhávají ručně nebo se sráží celá květenství a ty se rozprostírají na plachty, suší se na slunci nebo v sušárnách. Na Molukách se suší v sušárně, z počátku na mírném ohni a pak se dosuší na slunci.

Usušené hřebíčky se třídí a čistí na sítech. Přitom se zbavují větviček. Za nejlepší je považován právě Molucký hřebíček, hlavně z ostrova Amboina. Hřebíčková silice se získává destilací a někdy se používají také listy hřebíčkovce.


Obsahové látky

Obsahuje především velké množství silice (některé zdroje uvádí až 20 %). Hlavní složkou silice je eugenol, acetoeugenol, humulen. Dále obsahuje terpen caryophyllen, furfural a vanilin. Mimo to obsahuje také třísloviny, pryskyřice, sliz, flavonoidy a olej.


Účinky

Hřebíček se u nás nejčastěji používá jako koření a podporuje chuť k jídlu. Jeho hlavní složce - eugenolu, jsou připisovány vlastnosti antiseptické, analgetické, antibakteriální, antimykotické a antioxidační.

Často je užíván v zubním lékařství - přidává se do kloktadel, nejen k ošetření zubů ale i ústní dutiny, nejlépe podávat ve formě tinktury. Hřebíčková silice účinně tlumí bolesti zubního nervu. Má také mírné dráždivé účinky. Čajem z hřebíčku nebo lihovodným roztokem se doporučují vymývat zhnisané rány a bolestivé kožní infekce.

Přidává se do protirevmatického mazání. Využívá se jeho účinků i jako inhalací při léčbě dýchacích cest a průduškových zánětů.

Nejčastěji se droga používá ve formě "éterického oleje" nebo formou tinktury. Můžeme připravit i nálev, lihovodný roztok nebo prášek. Podle ájurvédy podáván v prášku povzbuzuje srdeční činnost, přepisovala hřebíček také k léčbě respiračních onemocnění a zažívacích problémů.

Hodí se také do směsí, ale díky jeho velikosti nelze vždy zajistit jeho homogenitu (je drobný oproti ostatním složkám). Buď jej přimícháme lehce podrcený do směsi a použijeme jemnější filtraci, nebo jej přidáváme ke směsi až v sítku.

Nejlepší je hřebíček ve směsi se zeleným čajem a tymiánem. Tato směs se užívá jako jeden z nejúčinnějších přírodních desinfekčních prostředků, nejen pro perorální podání ale je možné jej podávat i jako klyzma při těžších střevních infekcích (např. úplavice).


Výroba hřebíčkové tinktury:

  • 10 g hřebíčku
  • asi polovina tyčinky kůry skořice

Naložíme do půl litru lihu (minimálně nad 40 %, jiné zdroje uvádí min. 60 %) a necháme 2 týdny v uzavřené nádobě luhovat. Poté scedíme. Tinkturou masírujeme bolestivé dásně i zuby 6x denně.

Podobně lze vyrobit i olej z hřebíčku, který se potom smísí s vodou a slije do aplikátoru s rozstřikovačem. Lze použít nejen při bolesti zubů, ale i jako ústní vodu. Jiné zdroje doporučují proti bolestem zubů vložit do nich přímo hřebíček.


Nálev pro vyplachování úst při bolestech zubů a dásní:

  • 1 lžíce šalvěje
  • 2 kusy hřebíčku

Směs přelejeme vroucí vodou a necháme luhovat 10 minut. Poté scedíme a užíváme dle potřeby.


Afty v dutině ústní podle Grešíka:

  • 2 díly šalvěje
  • 1 díl řepíku
  • 1 díl hřebíčku

Připravíme odvar a 2x denně vyplachujeme ústa. Autor dodává, že je potřeba také užívat vitamíny skupiny B.


Recept na nálev z hřebíčku proti vráskám a záhybům kolem očí:

  • 5 kusů hřebíčku

Přelejeme vroucí vodou, necháme 10 minut luhovat, scedíme a namočeným kouskem vaty potíráme okolí očí několikrát denně.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Dlouhodobé podávání, stejně jako velké dávky, jsou považovány za nebezpečné.