Jablečník obecný - Marrubium vulgare L.

21.05.2023

Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité

Jedná se o vytrvalou bylinupolokeř, jehož přímé stonky dorůstají do výšky až 70 cm. Jedním z poznávacích, výrazných znaků, jsou běloplstnaté lodyhy a listy. Najdeme ho v jeho domovině na pastvinách, úhorech a okolo cest. U nás se dá běžně pěstovat, přezimuje. Původem je ze Středomoří, poté se rozšířil do střední Evropy, Anglie, do části jižního Švédska a na Ukrajinu. Kvete od června do září. Rostlina má příjemnou jablečnou vůni.

Možnost záměny s jablečníkem cizím - Marrubium peregrinum L., který roste planě především v západních Čechách, místy na Moravě a Slovensku. Liší se kopinatými listy s pětizubým kalichem. Tento jablečník se nevyužívá pro léčebné účely.

Historie

Název Marrubium pocházá ze slova "marrium" – hořký.

Jablečník byl využíván už v době starověkého Egypta, kdy jej lidé užívali především jako prostředek při všech plicních chorobách. V Římě se stal součástí mnohasložkových bylinných protijedů známých jako theriaka. Galén byl první, kdo jablečník doporučoval na kašel. Dioscorides jej popisuje ve svém díle Materia Medica, kde jej doporučuje jako lék na kašel a při astmatu, dále při ušních chorobách, otravách na rány a vředy. 

Zmiňuje se o něm také Loršský lékopis, který jej vyzdvihuje, mimo prostředku na nachlazení a při trávících obtížích, také jako prostředek třeba na dnu nebo malomocenství. Odo Magdunensis, v 11. století, uvádí jablečník ve svém díle Macer Floridus jako prostředek užívaný při astmatu a kašli. Stejně jej popisuje později Hildegarda z Bingenu, která rostlinu kvalifikuje jako hřejivou a vysušující ve druhém stupni.

"...pálí v ústech a chutí je výrazně jiná než vůní.

Sladce voní a nesladce chutná, však účinně tlumí

Chorobnou úzkost v prsou, hořkým-li pije se douškem.

Zvláště pak je-li takový nápoj opravdu horký

A když se člověk po jídle donutí k vícero číším..."

Walahfrid Strabo, De Cultura Hortum

Pietro Andrea Gregorio Mattioli popisuje ve svém herbáři dva jablečníky, bílý a černý. Jablečník obecný je u něj jablečník bílý, protože popisuje jeho bílošedé plstnaté listy. Doporučuje jej na kašel, játra, slezinu, dělohu, při žloutence a proti červům. Uvádí, že ženám pomáhá při těžkém porodu a po něm v období šestinedělí. Naopak nedoporučuje pít jablečník při problémech s močovým ústrojím. Stejně jako antičtí klasici jej doporučuje jako protijed. Zevně se má jablečník užívat jako "... napářka pro flegmatické ženy, které si stýskají na páteř, nohy a na boky.", dále na vředy, strupy, lupy, lišeje, na moření ušních červů, jako obklady při bolesti v bocích, na zatvrdliny v prsou, proti otoku mužského údu a na stírání pih.

"Jest přirozenosti horké na druhém stupni a suché na třetím stupni. Otevírá, vytahuje, stírá a rozděluje.

Pití odvaru jablečníkového listí ve vodě nebo víně za přidání vykvašeného medu nebo cukru obměkčuje a vyprazdňuje nečistotu z plic a prsou, a tak pomáhá proti kašli, dýchavičnosti, nadýmavému klání v bocích; přidá-li se k tomu suchý kořen fialkový nebo kosatcový, jest tento nápoj tím silnější..."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář neboli Bylinář

Nicolas Culpeper napsal: "...odvar ze sušené byliny spolu s medem je výborný lék při kašli, krátkém dechu nebo když někdo propadne užívání... Pomáhá uvolňovat hleny z plic."

Po objevení Ameriky si první osadníci s sebou do nového domova přivezli jablečník a seznámili s ním i místní obyvatelstvo. Tak se rozšířil na další kontinent. Američtí eklektici v 19. století jej využívali jako přípravek na kašel, nachlazení, astma, střevní parazity a menstruační potíže.

Podle herbáře dr. Františka Dlouhého je jablečník lidově nazýván bílou buřinou a samaritánkou.

"Upotřebení: Již za starodávna užívalo se šťávy jablečníkové s medem a myrhou jako léku při souchotinách. Dosud slouží šťáva vytlačená z čerstvé rostliny neb odvar sušené (10 – 20 g na ¼ l vody nebo vína) za lék při katarech dychadel, souchotinách, žloutence, zatvrzení jater, obtížné chmýře, bledničce a vodnatelnosti."

dr. Františka Dlouhého, Herbář

Sběr

Sbíráme kvetoucí nať od června do srpna, nejlépe kolem 13. hodiny. Jablečníková droga má výrazně hořkou chuť. Sbíráme seřezáváním horních částí rostliny, na počátku kvetení, (zdřevnatělé části nesbíráme) a sušíme v tenkých vrstvách nebo ve svazcích, ve stínu. Droga není náchylná k zapaření. V pěstovaných kulturách probíhá sklizeň 2x i 3x do roka. Teplota sušení by neměla překročit 35 až 40 °C. Správně usušená nať má zelenou až šedozelenou barvu a jemně aromatický pach s hořkou a ostrou chutí. Při zpracování může prach drogy dráždit dýchací cesty!

Obsahové látky

Ve farmacii se využívá nať, která obsahuje diterpenové hořčiny, z nichž je nejdůležitější glykosidní hořčin murrubiin (až 1%), lakton s expektoračním účinkem bez emetického působení (pomáhá vykašlávat, ale nezpůsobuje dávení), dále obsahuje třísloviny, silice, sliz, saponiny, cholin, tanin, lipidy aj. V lékopise bychom drogu našli jako Murrubii herba, někde je uvedeno také jako Herba marrubii albi.

Využití

Oficiálně se jablečník využívá jako choleretikum – léčivo podporující vylučování žluči z jater a uvolňování žluči ze žlučníku. Tyto léky jsou užívané při trávících obtížích a chorobách. Dále se využívá jako obstipans – prostředek na zastavení průjmu.

Podle Janči a Zentricha má droga velmi univerzální využití, kdy ovlivňuje funkci všech hlavních orgánů – dýchací cesty, srdce, krevní oběh a celý trávicí trakt. Uvádí ji také jako účinné antiarytmikum (antidysrytmikum) – léčivo používané k terapii srdečního rytmu. Droga účinně podporuje funkci jater a sleziny, pomáhá tlumit průjem a využívá se i při onemocnění lymfatických žláz. Můžeme s ní podpořit slabou menstruaci. Využití najde také při chronickém kašli, který doprovází těžší formy bronchitidy.

Zevně lze jablečník použít na různá kožní onemocnění a nehojící se rány, v podobě obkladů nebo koupelí.

Nejčastěji připravovanou lékovou formou je nálev, který se podává před jídlem 2x nebo 3x denně. Můžeme užívat také léčivé víno nebo bylinný balzám - viz Lékové formy. Pro úpravu srdečního rytmu se užívá nálev jen z květů jablečníku.

Vhodné kombinace jsou s fenyklem, řepíkem, rozmarýnem, vachtou, řebříčkem, mátou, omanem kostivalem a meduňkou.

Podle Grešíka lze kombinovat nať jablečníku s kořenem pampelišky, kořenem lopuchu, kořenem omanu, natí čekanky při cirhóze jater. Při zánětu plic s natí yzopu, květem divizny, natí truskavce, natí třezalky, kořenem puškvorce a kořenem mydlice a při chronickém nočním kašli například s květem vlčího máku, kořenem kosatce, lišejníkem islandským, listem jitrocele a natí yzopu.


Jablečníkový sirup proti kašli

10 dkg nati jablečníku zalijeme studenou vodou a necháme přes noc macerovat. Druhý den macerát scedíme a co nejvíce vymačkáme. Poté vzniklou tekutinu svaříme s cukrem do zhoustnutí. Proti kašli užíváme třikrát denně čajovou lžičku.


Jablečníkové víno podle Janči a Zentricha

Je vhodné pro posílení celého organismu, hlavně nervové soustavy. 40 g sušené nati jablečníku se přidá do lahve bílého vína a nechá se 10 až 14 dní luhovat. Poté scedíme a pijeme před obědem a večeří.

Tip – během luhování víno obden ochutnejte, aby výsledek byl pro vás chuťově snesitelný, jablečník je hořká bylina, podobně jako třeba pelyněk.

Kontraindikace a nežádoucí účinky

Předávkování může vyvolat nepříjemné nežádoucí reakce. Droga nemá zjištěné kontraindikace. Z dřívějších pokusů na zvířatech bylo zjištěno, že vysoké dávky drogy mohou způsobovat srdeční arytmie, proto je doporučeno lidem s touto diagnózou se raději jablečníku vyhnout. Využití jablečníku pro spuštění menstruace se nepotvrdilo, přesto je doporučeno, aby jej neužívaly těhotné ženy. O jejím terapeutickém užívání se poraďte se svým ošetřujícím lékařem!