Jalovec obecný - Juniperus communis L.

03.12.2023

Čeleď: Cupressaceae Bartl. - cypřišovité

Jalovec obecný je vzpřímeně rostoucí dvoudomý keř nebo malý strom, s jedním i více kmeny, dorůstající od 5 do 15 m. Botanický druh je velmi variabilní - rozdílný v habitu, tvaru koruny, délce a tvaru jehlic a ve tvaru jaloviček. Jalovičky jsou zdužnatělé šištice, tzv. galbulus, které dozrávají druhým až třetím rokem.

Rostlina roste v Evropě a Asii, v některých varietách ji lze nalézt i v Severní Americe. U nás rostl běžně na celém území, dnes je na ústupu. Nominální druh jalovce je dnes ohroženým druhem naší květeny. Roste vždy na slunečném místě, na pastvinách, ve světlých lesích, na skalnatých a písčitých místech.

Možnost záměny s chvojkou klášterskou, jalovec chvojka - Juniperus sabina L. Ten obsahuje sabinol, který způsobuje rychlou zástavu trávicího a vylučovacího ústrojí. Následky záměny tak mohou být fatální. Doporučuji si jalovičky koupit, jsou zcela běžně k dostání v potravinách.

Historie

Rostlina a jalovičky získaly v historii mnoho různých lidových názvů, například čertův keř, dračí jahody, ohňový strom, sandaraka, borovičky nebo divočinky. "Strom ohňový" byl název, jež jalovci dal Konrád z Megenbergu (1309 - 1374), protože jeho dřevo prý dlouho drželo oheň.

Pověry: Jalovec byl v historii a je dodnes považován za magickou rostlinu. Byl spojován s rituálem očisty, proto byl častou součástí vykuřovadel. Jeho kouřem se nakuřoval v Alpách dobytek a vykuřovaly se jím i stáje, aby dobytek nebyl uhranut čarodějkou. Ochranou proti čarodějnicím byl i keř vysazený před domem nebo před branou. Nechránil ale 100%, čarodějnice mohla uhodnout počet jehlic a pak mohla vstoupit.

Germáni stavěli hranice z jalovcového dřeva. V dobách moru se rituálně před městy zapalovalo jalovcové dřevo a jalovičkami se vykuřovaly domy. Proti moru se vykuřovaly jalovcem špitály ještě i za 2. světové války.

Plody jalovce znali lidé už ve starověkém Egyptě a Antice. Hippokrates jej používal zevně k ošetřování píštělí a ran a vnitřně k urychlení porodu. Podle Dioskorida zaháněl jalovcový kouř divokou zvěř. Ve 12. století jej Hildegarda z Bingenu doporučovala při plicních potížích, při horečce a jako močopudný prostředek.


"Jalovcová voda otvierá, čistí. Pruochodiště vnitřniech udov čistí, opravuje, plod mrtvý vytahuje, jedovetosti vyhánie, střevní dnu, nadýmanie, ledvinové bolesti i měchýř zastuzený hojí. Dny přihbové léčie, i lámanie. Vředy dávní hnisavé čistí."

Regiment zdraví, Regimen sanitatis Salernitanum, v překladu Adama Hubera z Risenbachu, 1786, Praha


Olej extrahovaný z jaloviček byl považován v podstatě za všelék a našel uplatnění při takových nemocech jako byl tyfus, cholera, úplavice, tasemnice apod. Na konci 15. století se jalovičky ve Švédsku, Norsku, Německu a Dánsku přidávaly do piva.


"Sandaraka nebo vernix jest pryskyřice jalovcová pobělavá, zvláště nová [čerstvá], a vonná. Malíři někteří místo akštynu [jantar, fosilní pryskyřice] z nie dělají fermež a malivání jím potierají, aby dlúho trvalo. Vařie s olejem... Prach smiešený s bielkom vaječným - čelo a židoviny [spánky] obložiti, tp tekutie krve [krvácení] z nosu zastavuje."

Jan Černý, Knieha lékarska, kteráž slove herbář aneb zelinář, Norimberk 1517


První pravou borovičku vypálil pravděpodobně v roce 1432 Šebestián Laur ze Spišké Bělé.


"Jalovičky vařené s růží v octě z červeného vína, jsou výborným lékem proti bolení zubů ve formě vyplachování úst teplou touto tekutinou."

P. A. Mattioli, Herbář aneb bylinář


V 16. století anglický bylinář Nikolas Culpeper napsal, že rostlina podporuje tvorbu moči, a že je dobrým lékem proti městnavému srdečnímu selhání. Předepisoval ho také na kašel, tuberkulózu, k vyvolání menstruace, a k urychlení porodu.

V 17. století vynalezl holandský lékař Franciscus Sylvius alkoholický nápoj gin. Původně se snažil vyrobit močopudnou tinkturu. Počátkem 19. století byla oblíbená jalovcová povidla. Vyráběla se z bobulí, máčela ve vodě a zahušťovala cukrem. Využití našla při revmatismu i na chuť.


Dr. František Dlouhý, kolem roku 1900, napsal tento zvláštní recept:

"Dobré thé pro čištění krve připravuje se ze směsi (species lignorum) na drobno rozkrájených 100 g dřeva jalovcového, 100 g dřeva kvajakového, 100 g kořene sasafrasového, 50 g kořene lopuchového, 50 g kořene sarsaparilového, 25 g sladkého dřeva a 25 g červeného dřeva santálového."


Sběr

Plody jalovce - Fructus juniperi (Juniperi pseudo-fructus) se sbírají druhý rok (někdy až 3. rok) na podzim, září až říjen. Ve velkém se sbírají setřásáním do plachet, ale pak se musí přebírat. Sušíme je v tenké vrstvě, na stinném a větraném místě za teploty do 35 °C, jinak ztratí své aroma. Po usušení mají pryskyřičnou vůni a nasládle pryskyřičnou, kořenitou chuť. Před použitím je třeba jalovičky pomačkat, aby se dostavil požadovaný účinek. Další získanou drogou je silice - Juniperi etheroleum.

Sbírá se také dřevo - Lignum juniperi. Sběr probíhá na podzim a v zimě. U nás sběr není povolen, protože jalovec obecný patří mezi ohrožené druhy! Pro farmaceutické účely se dřevo dováží. Dřevo je méně účinné než plody.


Obsahové látky

Nejvýznamnější obsahovou látkou je silice, která obsahuje terpeny, hlavně pinen, kadinen a terpinol. Terpinol působí diureticky a další složky silice jako dezinfekce. Dále obsahuje cukry, pryskyřice (cca 9 %), flavonoidy, třísloviny, hořčinu juniperin (nositel hořké chuti). Juniperin a třísloviny zvyšují tvorbu žaludečních šťáv. Dále obsahuje vitamín C, organické kyseliny, soli vápníku a draslíku, kaučuk a další látky.


Využití

Oficiálně se droga využívá jako karminativum, urologikum, zevně jako antiseptikum, dále při kloubních a svalových bolestech.

Protože jalovec zvyšuje tvorbu moči, je možné jej využít i při léčbě PMS, vysokého krevního tlaku a při městnavém srdečním selhání. Dnes se uplatňuje spíše v léčbě bolestí kloubů a páteře, zlepšuje trávení a odstraňuje bolesti žaludku. Jalovičky jsou vysoce účinným diuretikem, ale jsou dráždivé pro ledviny. Dnes se již nedoporučuje laicky využívat jako diuretikum - prostředek zvyšující tvorbu a vylučování moči.

Zevně se jalovcová silice používá ve formě mastí jako derrivans - dráždivý prostředek. Používá se lokálně k prokrvení dané části, čímž zrychlí hojivé procesy.

Formy: V minulosti byl hojně využíván nálev, především jako močopudný prostředek. Později se od nálevu z jalovce upustilo a bylo doporučováno jist samotné syrové jalovičky. Ze dřeva se připravuje vždy odvar. Silice se užívala vnitřně opatrně smíchaná s mlékem. Zevně se silice používá při neuralgiích a artralgiích (bolesti kloubů, kromě vlastních kloubních nemocí mohou provázet řadu chorob, např. chřipku).

S jalovcem obecným se dnes můžeme setkat v čajových směsích. Nejvhodnější je kombinace s vřesem, kořenem jehlice, kořenem lékořice, kořenem libečku nebo s natí rdesna ptačího.


Žaludeční likér:

- 5 lžic natě zeměžluče

- 2 lžíce kořene puškvorce

- 2 lžíce natě pelyňku černobýlu

- 2 lžíce podrcených jaloviček

- 20 ks hřebíčku

Vše zalijeme 1 litrem vodky (nebo jakýmkoli alkoholem nad 40 %) a necháme 3 až 4 týdny macerovat. Občas směs protřepejte. Poté směs přecedíme a mírně ohřejeme a rozpustíme v ní 2 až 3 lžíce medu nebo cukru. Ohříváme jen na teplotu, kdy se cukr nebo med dobře rozpustí a promísí. Podáváme před jídlem.


Vyrobte si jalovcové vánoční cukroví posypané jalovcovým cukrem, návod zde.


Podle Ájurvédy se využívají bobule, které mají aktivující vlastnosti ostré, hořké, sladké a prohřívací. Účinky jsou diuretické, diaforetické, povzbuzující, karminativní, analgetické, dezinfekční a bakteriocidní. Takové léčivo má potom využití při vodnatelnosti, otocích, ischias, lumbágo, což je lidově houser nebo ústřel. Další využití nachází při artritidě, revmatismu, při otocích kloubů, diabetes, při oslabeném trávení, oslabené imunitě a při dysmenorea (menstruace, která je doprovázena neobvykle silnými a křečovitými bolestmi v podbřišku).

Ájurvéda jalovec používá ve formě nálevu, prášku nebo při zevním využití jako pasty. Jako diuretikum se často využívá s dalšími léčivy, které brání dráždění sliznic, například s proskurníkem lékařským, nebo s gokshurou (Himálájský čaj , směs: kotvičník zemní - Tribulus terrestris L., tinospora srdčitá - Tinospora cordifolia (Willd.) Hook. f. & Thomson, vitánie snodárná - Withania somnifera (L.) Dunal, berhavie rozkladitá - Boerhaavia diffusa L., zázvorovník lékařský - Zingiber officinale Roscoe, cedr himalájský - Cedrus deodara (Roxb. ex D. Don) G. Don, oman pravý - Inula helenium L.).

Plody jalovce se používají také jako koření do omáček, rybích marinád, přidává se ke kvašenému zelí a ke zvěřině. Využití najde také do likérů nebo k výrobě jalovcové pálenky, zvané lidově "borovička". Jalovcové dřevo bylo oblíbené na uzení především vepřového masa - dodává chuť i konzervuje.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Při léčení pomocí jalovce je třeba velké opatrnosti, protože se jedné o velmi dráždivý prostředek.

Před jeho užíváním se vždy poraďte se svým ošetřujícím lékařem.

Jalovec je nevhodný pro všechny, kteří se léčí s ledvinami. Ve vysokých dávkách terpinol dráždí tkáň ledvin a může způsobit i krvácení. Ani v léčebných dávkách se nedoporučuje užívat dlouhodobě. Absolutní kontraindikací je nefroskleróza, nefritida, glomerulonefritida a cystitida. Přípravek není vhodný také pro těhotné a kojící ženy. Není vhodný ani pro malé děti. Vzácně je možné se setkat i s alergií na jalovičky, která se projevuje bolestí ledvin i při jemném poklepu. Užívání je v takovém případě zcela vyloučeno.