JMELÍ BÍLÉ PRAVÉ - Viscum album L. subsp. album

14.12.2020

Čeleď: Loranthaceae Juss. - ochmetovité; Santalaceae R. Br. - santálovité

Jmelí bílé je poloparazit, roste jako epifyt na různých listnatých dřevinách. Jedná se dvoudomý keřík. Nejčastěji se dá najít na zástupcích čeledí růžovitých - Rosaceae, vrbovitých - Salicaceae, slézovítých - Malvaceae a bobovitých - Fabaceae. Roste téměř po celé Evropě kromě Británie a části Pyrenejského ostrova a Středozemí, na severu nejdále v jižní části Skandinávie.

V ČR je jmelí chráněnou rostlinou!

Jak už bylo řečeno, jmelí je poloparazitická rostlina, keřík, který nalezneme v korunách stromů listnatých i jehličnatých. Do jejich dřeva zapouští tzv. haustoria. Těmi se upevňuje, ale díky nim také odebírá rostlině z vodivých pletiv roztoky anorganických solí. Má malé roční přírůstky a velikost takového keříku dosahuje cca 1 m v průměru.

Existuje více druhů i poddruhů jmelí. Jednotlivé poddruhy nejsou morfologicky příliš odlišné, ale jsou nastaveny jen na určitý okruh hostitelů, který málokdy překračují. Listnáčové jmelí je obecně delší než borovicové a užší než jedlové.

Viscum album subsp. abietis (Wiesb.) Abrom. - jmelí bílé jedlové (jmelí jehličnanové jedlové) - v Červeném seznamu vedeno jako ohrožený taxon.

Viscum album subsp. austriacum (Wiesb.) Vollmann - jmelí bílé borovicové. Jinými názvy: mélí, jemela, jmél, jmélí, meylí, omelí, jemola, jmelí jehličnanové pravé - je hodnoceno jako vzácnější taxon naší květeny, který vyžaduje další pozornost.

Historie

Tajemné jmelí od pradávna dávalo lidem námět k různým pověrám a někde mělo i významný náboženský význam. U Řeků, kteří jej nazývali "ixos", a Římanů bylo zasvěceno bohyni Persefoně neboli Proserpině a otevíralo brány podsvětí. Jen díky jmelí se mohl hrdina Aeneas dostat do podsvětí a celé je projít.


Jinou a mnohem důležitější roli hrálo jmelí v náboženských obřadech severnějších národů - Keltů a Germánů. Druidové prováděli se jmelím ceremonii, kterou Plinius vylíčil takto:

"V určitý čas, šest dní po úplňku, shromáždili se druidové pod posvátným dubem, k němuž přivedli dva obětní býky. Po oběti a hostině, vylezl jeden v bílém rouchu na strom a zlatým srpem utínal jmelí, zachycované dole do bílého plátna. Z posvátného jmelí se pak připravoval nápoj, zázračné léčivo a protijed. I klasičtí lékaři jím léčili epilepsii a z lepu se dělala náplast na vytahování hnisu ..."


Bůh Baldr, syn boha Odina a bohyně Friggy, byl zasažen šípem ze jmelí - Baldr byl oblíbený mezi bohy, ale Loki ho nemohl vystát. Navedl proto jeho slepého bratra Höda, aby na něj vystřelil šípem ze jmelí. Všechny stvořené věci, vyjma jmelí, slíbily Frigg, že jejímu synovi neublíží. Bohové se pak často bavili vrháním různých předmětů na Baldra, ty mu však nikdy neublížily. Šíp ze jmelí slibem nebyl vázán a Baldra proto zabil.

Křesťané věřili, že jmelí byl za života Ježíše samostatný strom, z jehož dřeva Josef vyrobil kolébku pro svého syna Ježíše, a na jehož dřevě byl o 33 let později ukřižován. Bůh za to potom rostlinu potrestal tím, že z ní udělal parazita. Proto bylo dříve jmelí nazýváno "dřevo kříže", francouzsky "herbe de la croix", latinsky "lignum crucis".

Hippokrates předepisoval rostlinu na podrážděnou slezinu, Dioscorides a Galén ji doporučovali užívat pouze zevně.

Mathioli o jmelí píše jako o rostlině, která má moc prohřívat, obměkčovat a je to lék, který "k sobě přitahuje a jest více peprný, nežli hořký". Popisuje jmelí rozsáhle, věnuje se jim podle toho, na kterém stromě roste a popisuje použití vnitřní i vnější.


"Někteří také tvrdí, že jmelí hruškové pomáhá k snadnému početí a porodu, a která těhotná žena požívá tohoto jmelí, že chrání své dítě před božcem. Sedláci dávají jedlové jmelí ovcím, aby nepotratily plodu; také pro ženy je dobré, aby požívaly tento prášek v dubové vodě za týmž účelem."

Pietro Andrea Gregorio Mathioli, Herbář čili bylinář


Francouzský lékopis, rok 1682, jmelí doporučoval při léčbě epilepsie. Anglický bylinář 17. století - Nicolas Culpeper se nechal inspirovat zřejmě Hippokratem a doporučoval jmelí na "zjemnění tvrdnoucích sleziny a k vyléčení starých oparů". Dále jej předepisoval po mrtvici a při epilepsii. Zvláštním doporučením bylo nosit větévku jmelí obtočenou na krku, aby se "člověk vyléčil z očarování".

V Americe používalo několik domorodých kmenů indiánů blízce příbuznou rostlinu - tzv. americké jmelí - Phoradendron serotinum anebo P. tomentosum, rostoucí v Severní Americe, k vyvolání potratů nebo děložních stahů při porodu.

Američtí eklektici v 19. století doporučovali jmelí používat při gynekologických potížích, zejména při bolestivé menstruaci, k vyvolání menstruace a jako lék při poporodním krvácení. Ovšem jejich učebnice, s názvem Kingova kniha amerických lékařských předpisů, 1898, varovala, že je jmelí ve větším množství jedovaté, a byly zde uvedeny případy, kdy se otrava projevovala zvracením, průjmem, svalovými křečemi, kómatem, škubáním a následnou smrtí.


František Dlouhý ve svém Herbáři (cca 1900) popisuje jmelí a ochmet dohromady:

"Odvaru nebo prášku dřeva obou rostlin upotřebuje se při padoucnici, posunčině, nemoci sv. Víta. Prášku užívá se s medem po 2 - 5 g třikrát denně; na odvar bere se 20 - 40 g na 400 g vody a pije se vždy po 3 - 4 hodinách půl koflíku."


Další tradice:

Chlapec může pod jmelím políbit každou dívku, kterou tam potká. Za každý polibek se utrhne jedna bobulka. Poslední bobule musela zůstat na jmelí, aby v domě zůstala láska.

Jiný zvyk vypráví o jmelí zavěšeném nad vánočním stolem, které tam pověsí o Štědrém dnu ráno otec rodiny. Takové jmelí zajistí štěstí, lásku, požehnání pro celou rodinu a ochrání dům před požárem i jiný nebezpečím.


Sběr

Předmětem sběru je list - Folium et stipites visci albi. Dříve se sbíraly listy i s větvičkami - Herba visci albi, podle pozdějších výzkumů se ukázalo, že nejvyšší hodnoty obsahových látek jsou obsaženy v listech - větvičky už se nepoužívají.

Jmelí se strhává háky na dlouhých tyčích a pak se suší při teplotě do 40 °C. Nepříjemný zápach rostliny sušení zmizí. Usušené jmelí má žlutavě-olivovou barvu. Zpočátku droga chutná slizovitě, později má charakteristickou hořkou chuť.

Janča a Zentrich uvádějí ve svém Herbáři, že se jmelí z listnáčů a jehličin pro farmaceutické účely nerozeznávají. Nejkvalitnější jmelí je jabloňové, hlohové, dubové nebo borovicové. Naopak vysokou toxicitu má jmelí topolové, které se doporučuje nepoužívat.

Plody drogu znehodnocují, jsou toxické. Vhodné je sbírat jmelí v březnu, kdy má nejvyšší obsah látek, které působí na krevní tlak. Další sběry jsou možné v listopadu a v prosinci. Nedoporučuje se sbírat v lednu a pak v srpnu - nemá dobrou účinnost na krevní tlak. Pro jiné indikace je ale nejsou žádná pravidla, je možné jmelí sbírat celoročně.

Záměna: ochmet lékařský - Loranthus europaeus Jacq. Je opadavý, v zimě by nemělo dojít k záměně. Roste na dubech.


Obsahové látky

Droga obsahuje cholin, acetylcholin, histamin, pryskyřice - jejíž složkou je například účinný viscotoxin, organické kyseliny, flavonoidy, triterpeny, aminokyseliny, fenolové sloučeniny a další látky. Významný je výskyt viscotoxinů a lektinů (viskumin), neproteinových aminokyselin a další.

Obsahu kyseliny gama-aminomáselné se přisuzují účinky pro regulaci krevního tlaku, protisklerotické účinky a zlepšení krevního oběhu. Obsah této kyseliny je ve jmelí velmi kolísavý, proto nelze zajistit 100 % účinnost. Proti skleroticky může působit také cholin. Flavonoidy mají zase vliv na zpevnění cévní stěny a částečně i na činnost srdečního svalu. Za nejúčinnější jsou ovšem považované peptidy, které se označují jako viskotoxin.


Účinky

Oficiální účinky jmelí jsou - vazodilatans - lék rozšiřující cévy, imunomodulans* a cytotoxický účinek - ničí buňky.

* Imunomodulátor je látka, která je schopna měnit rozsah imunitní odpovědi, a to buď změnou antigenních vlastností antigenů, nebo ovlivněním imunitních mechanismů daného jedince.

Užívá se jako prevence stařeckých potíží - pročišťuje krev a reguluje krevní oběh, aktivuje činnost žláz, čímž napomáhá kornatění tepen. Užívá se jako antineuralgikum, při křečích, krvácení z plic, děložnímu krvácení a při závratích vyvolaných zvýšeným krevním tlakem. Jmelí prokazatelně snižuje krevní tlak.

Dále působí močopudně, tlumí bolesti hlavy, závratě a má antisklerotické působení. Staví krvácení a působí jako kardiosedativum. Pomáhám ženám klimakteriu - odstraňuje pocit návalů krve do hlavy. Pomáhá při odstraňování žluče do střev a ovlivňuje funkci slinivky. Jmelí má i jistou protirevmatickou účinnost a potlačuje zvýšenou činnost štítné žlázy. Působí také jako hypnotikum - je léčivo, které vyvolává spánek či usnadňuje usínání.

Při léčbě projevů senné rýmy se doporučují výplachy nosu mírně slaným macerátem, nebo "šňupnout" prášek ze jmelí. Omývání a koupele nohou jsou doporučovány v případě léčby bércových vředů a křečových žil. Jmelí se doporučuje užívat i případě nočního pomočování (u dospělých) a při bílém výtoku.

Ze jmelí se vyrábí homeopatický lék Iscador, který má protirakovinové účinky - jmelí vykazuje kanecerostatickou aktivitu. Tento lék byl podáván injekčně a obsahoval pouze izolované, ostatních obsahových látek zbavené, bílkovinné komplexy. Tyto komplexy se nazývají lektiny, a byla u nich zjištěna účinnost na některé nádorové buňky u myší. Obyčejně používané jmelí by v takovém případě mohla být zcela bez efektu. Bylo zjištěn, že lectiny, aplikované injekčně, mohou pozitivně ovlivnit terapii neoperovatelných nádorů. I léčení artróz přináší pozitivní výsledky.

Nejčastěji se užívá prášek z jemně namleté drogy, protože některé složky jsou termolabilní. Jedna dávka prášku by neměla překročit 1 g. Maximální denní dávka je 5 g! Za nejvhodnější lékovou formu je považována tinktura, připravená z čerstvých listů. Podává se od 20 - 40 kapek na jednu dávku, maximálně opět 3x denně.

Droga je prudčeji působící, takže je doporučované ji užívat spíše samostatně, ale je možné se s ní setkat i ve směsích, kde se ovšem musí přísně dodržovat dávkování! Ve směsích bychom mohli jmelí najít společně s hlohem - květy a plody, s natí přesličky, s plody jeřábu, s natí rdesna ptačího či s listy jahodníku nebo kořenem kozlíku.

Macerát se připravuje z 1 lžičky sušené řezané natě do sklenice studené vody a nechá se luhovat, cca 4 hodiny. Tato dávka se rozdělí na 3 díly a během dne se vypije. Nesmí se užívat déle jak 4 měsíce; po 2 měsících se vysazuje na 3 - 4 týdny.


Výtažek jmelí dle Janči a Zentrich:

  • 1 litr vínovice (obsah alkoholu 60 - 70 %)
  • 200 g rozmělněných listů jmelí

Obě části smícháme a při teplotě 25 - 30 °C a občasného protřepání skladujeme 14 dní. Poté scedíme a dáme na chladnější místo. Denně užíváme 15 - 20 kapek ve vodě.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Obsah účinných látek je ve jmelí značně kolísavý, a proto se doporučuje poradit se o užívání nejprve s lékařem. Není vhodné pro děti, těhotné ani kojící matky. Přesto některé zdroje hovoří o tom, že děti, které pozřeli bobule jmelí posléze vše vyzvraceli, a není tak možné se díky tomuto přirozenému vypuzení jedu z těla ven, předávkovat.

Jmelí obsahuje také histamin, který může vyvolat u přecitlivělých lidí nežádoucí reakci. Díky kolísavým látkám by měli být také opatrní lidé, kteří se léčí s ledvinami.

Lecitiny působí aglutinaci - shlukování červených krvinek, negativně tak ovlivňuje krevní obraz. Nekontrolované užívání může vést k akutní otravě.


Příznaky otravy:

Při samoléčbě vysokého krevního tlaku nebo sklerózy může dojít i k závažným poruchám zdraví. Ty se projevují chudokrevností a s tím jsou spojené poruchy metabolismu. Vysloveně jedovaté jsou jen plody jmelí.