KARDAMOM OBECNÝ - Elettaria cardamomum (L.) Maton

22.11.2020

Čeleď: Zingiberaceae Lindl. - zázvorovité

Kardamom obecný je vytrvalá bylina. Původní areál je od jihu Indie po Srí Lanku. V jeho domovině bychom jej mohli nalézt většinou na vlhkém stanovišti, které je dobře zásobené živinami, například na březích potoků v tropických deštných lesích v nadmořské výšce od 700 - 1000 m. n. m. Další jména jsou: amon skořicový, rajská zrna, někde je dokonce označen jako "kníže všeho koření".

Historie

Antičtí autoři hovoří o vzácném východním koření "amomum" a "cardamomum". Plinius popisuje, že "amomum" pochází z indické révy, která roste i v Arménii a Pontu. Vergilius věštil zlatý věk, kdy bude věčný mír a všude bude růst a plodit asyrské amomum. Dioscorides píše, že je kardamom vhodný při kašli, ledvinových chorobách, žaludečních bolestech a při břišních křečích. Jiné prameny hovoří o tom, že o kardamomu, který známe a používáme dnes, jsou písemné zmínky až z dob středověku. Není tedy jisté, zda antičtí autoři mluví o kardamomu obecném.

Kardamom byl ve středověku dovážen z Indie a platil za drahé léčivo, které si nemohli dovolit všichni. Tabernaemontanus uvádí ve svém bylináři, že je někdy kardamom dovážen z Alexandrie a z Orientu, ale jeho domovinou, kde je pěstován, je Indie, na části Malabarského pobřeží a na Jávě.

Klášterní medicína jej klasifikovala jako hřejivý a vysušující prostředek. Albertus Veliký jej proto doporučil proti "vlhké hlavě" - horečce. Jeho hlavní využití v historii bylo jako lék na žaludek.


"Má tu moc posilovat svou vůní, a kvalitami svými uvolňuje. Při nemoci žaludku a k posílení trávení dej prášek cardamomu s plody anýzu do nápoje či krmě. Pro vzbuzení chuti a proti vrhnutí z příčiny studené smíchej prášek a mátovou šťávou a jídlo do toho ponoř a dej to nemocnému. Anebo vař prášek cardamomový s čerstvou nebo sušenou mátou a v octě a ponoř do toho houbu a na žaludeční jamku ji přilož."

Lipská nauka, přepis z kniha Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


Mathioli ve svém Herbáři popisuje 4 různé druhy kardamomu. Zároveň se zmiňuje, že neví, zda některý z nich je ten, o kterém píší také autoři antiky. Uvádí, že kardamomy jsou přirozenosti horké a suché. Doporučuje kardamom především na žaludek, při špatném trávení, při nadýmání, na povzbuzení chuti k jídlu, smíchaný s medem doporučoval užívat zevně na modřiny a jizvy.


"Kardamomy čili rajská zrna jsou dobrá k užívání lidem, s nimiž zápolí třesení srdce, omdlévání a závrať; mají kardamomy samotné nebo prášek z nich v nějaké jíše píti. Posilují žaludek a poskytují dobré pomoci k trávení, když se užívají ve směsi 1 lotu prášku z kardamomů smíchaného s pelyňkovým lektvarem."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář neboli bylinář


Sběr

Používáme vyloupaná semena - Cardamomi fructus. Kardamom plodí celý rok. Tobolky se odstřihují z rostliny těsně před dozráním. Ty se potom suší na slunci rozprostřené na stolech. Usušené plody se dobře očistí - zbaví se zbytků kalichu, stonku a dalších příměsí, které by drogu znehodnocovaly. Třídí se podle barvy, velkosti a případně se síří - bělí. Někdy se suché plody vymlátí a do obalů se dávají už vytřízená semena.

  • Kardamom malabarský - pravý - má trojpouzdré tobolky, velké 1 - 2 cm, vejčité a tupě tříhranné, na spodu zaoblené, má žlutohnědou nebo slámovou barvu. Každé pouzdro má 5 semen, semena mají žlutohnědou barvu a silně aromatickou vůni a palčivě hořkou chuť. Tento druh je ten nejkvalitnější.
  • Kardamom cejlonský - dlouhý - má šedohnědé tobolky, podlouhlé, šavlovitě zahnuté. Jsou asi 2x větší než plody kardamomu malabarského a jsou méně ceněné.
  • Mysorské kardamomy - jsou velké, bělené a velmi vysoce ceněné.
  • Alepské kardamomy jsou žlutozelené a mají velice jemnou vůni.

Mimo tyto uvedené druhy kardamomu obecného můžeme na trhu nalézt také koření pocházející z příbuzných rostlin druhu amonu, který roste na Sumatře, na Madagaskaru, v Číně a na Tchaj-wanu. Ze Sumatry pocházejí tzv. kulaté kardamomy. Ty pocházejí z kardamomu javánského - mají kulatá žlutohnědá až tmavohnědá semena. Čínské kardamomy pocházejí z amomu kulovitého. Tyto dva kardamomy mají nižší jakost a využívá se jich k výrobě levného mletého koření nebo k získávání silice.


Obsahové látky

Plody obsahují 3 - 6 % silice (jiný zdroj uvádí 2 - 8 %), kde je zastoupen nejvíce cineol (cca 30 %), dále z α-terpinylacetátu, borneolu, α-terpineolu, pinenu, myrcenu, citralu, limonenu, 10 % tuku, pryskyřice a škrobu.


Účinky

Kardamom pomáhá při trávicích potížích, bolestech žaludku, působí močopudně, celkově posiluje organismus a uklidňuje nervovou soustavu. Má také afrodisiakální účinek, usnadňuje tvorbu mateřského mléka a reguluje menstruaci.

Ajurvéda klasifikuje aktivující vlastnosti jako ostré, sladké, prohřívací. Účinky kardamomu jsou stimulans, expektorans, karminativum, žaludeční a diaforetické. Droga se tedy používá při nachlazení, kašli, bronchitidě, astma, při ztrátě chuti, na špatné vstřebávání a při poruchách trávení. Kardamom přidaný do mléka neutralizuje jeho schopnost vytvářet hlen a detoxifikuje kofein v kávě. Obecně je dobrý na žaludeční potíže nervového původu i u dětí a je vhodné jej kombinovat s fenyklem. Pomáhá zastavit zvracení, říhání a zpětný tok žaludečních šťáv.

Dle Tradiční čínské medicíny má droga povahu teplou. Užívá se při problémech s trávením a při žaludečních nevolnostech - zvracení, nechutenství, bolesti břicha, nadýmání nebo průjmu - zahušťuje stolici. I podle TČM má kardamom výjimečné stimulační vlastnosti - tonizuje, má močopudné účinky a léčí impotenci.

Doporučuje se denní dávka 3 - 6 g suché drogy ve formě prášku nebo odvaru. Velice dobře se kardamom uvolňuje v mléce. Většina dnes vypěstovaných kardamomových semen se spotřebuje v afrických tropech - domorodci si jej, mimo jiné, přidávají do žvýkacího smotku z listů pepřovníku betelového.

Vedlejší účinky a kontraindikace

Při užívání kardamomu by měli být obezřetné především osoby, které mají žaludeční vředy.