KŘEN SELSKÝ - Armoracia rusticana P. Gaertn., B. Mey. et Schreb

14.10.2021

Čeleď: Brassicaceae Burnett - brukvovité

Křen je vytrvalou bylinou, která má mohutný a větvený kořen. Původem je z východu - Moldavsko, jižní Ukrajina aj. Pěstuje se v mírném pásmu všude na světě a dobře zplaňuje. U nás roste roztroušeně. Upřednostňuje vlhká stanoviště, kolem vodních toků, příkopy, vlhčí louky nebo rumiště. Kvete od května do července.


Historie

Původními pěstiteli křeny byli pravděpodobně Slované, kteří přinesli křen do střední Evropy z východních zemí v době stěhování národů. Jeho jméno je podle filologů právě slovanského původu.

Ve středověku jej znala například abatyše Hildegarda z Bingenu, ale podrobnější záznamy o pěstování a využití najdeme až od 12. století dál.


"Křen je složení ohnivého a suchého na třetím stupni. Mnozí tvrdí, že prý panuje mezi křenem a révou vinnou takové nepřátelství a nenávist, že se víno, do něhož se vhodí rozetřený nebo utlučený křen, obrátí v ocet... křen je vhodný při všech těch neduzích, při nichž pomáhá řetkev, avšak jest mocnější, zvláště k vypuzování moče, kamene a písku. Doušek vína, v němž se přes noc močilo 7 - 10 nakrájených koláčků křenových, vypitý ráno na lačný život, žene velmi mocně kámen, moč a menses..."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář neboli bylinář


"Nastrouhaného křenu 4 deka dej do 40 deka vařící vody, přidej k tomu cukr nebo syrup a pij proti tak zvané brajtské (brightické) nemoci a pošlé z ní vodnatelnosti. Tento odvar doporoučí se i proti dně, kurdějím a zaražené čmýře."

Kneipův herbář, J. Ježek


Sběr

Předmětem sběru je kořen - Radix armoraciae rusticanae. Sbírá se, nejlépe ve druhém roce, na podzim (září - listopad) a uchovává se v písku. Používá se čerstvý. Využít můžeme také možnost uchování vylisované šťávy v dobře uzavřených nádobách nebo kořen nakládat s jablky.


Obsahové látky

Křen obsahuje štiplavou hořčičnou silici s vitamínem C (50 - 100 mg na 100 g). Dále zde najdeme sacharidy, enzym mirozin, asparagin a glutamin, organické kyseliny a flavonoidní látky.

Vlivem mirozinu se při strouhání odštěpuje ze sinerginu ostrý, kořenový olej, který dráždí čich. Sušením i vařením se olej vytratí.


Využití

Droga je diuretikum, expektorans, antibiotikum, antiseptikum a derivans*.

*derivans - léky, které silným drážděním pokožky snižují bolestivý pocit


Křen selský je silnou fytoncidní rostlinou. Díky rozdrcení pletiva v kořenech křenu získáme účinné antibiotické látky, které pomáhají odhleňovat, zlepšují látkovou výměnu, zvyšují vylučování trávicích enzymů, normalizují střevní mikroflóru, doporučuje se proto užívat po léčbě antibiotiky nebo působí močopudně a pomáhá při zánětu močových cest. Celkově působí na organismus povzbudivě. Je to, díky vysokému obsahu vitamínu C, vynikající prostředek při rekonvalescenci. Někteří bylináři jej připodobňují dokonce k proslulému žen-šenu. Křen povřený v mléce má protiastmatické účinky. Jeho žvýkání má příznivý vliv na parodontózu.

Využít jej můžeme i zevně, křenové "placky" působí příznivě na hlouběji uložené tkáně, zlepšují prokrvení a urychlují tak regeneraci. Využijeme je při revmatických bolestech, ischias a při neuralgiích.

Křen se podává samostatně a nejčastěji čerstvý, nastrouhaný s jablky, díky kterým není tak ostře štiplavý. Vhodný je křen i ve formě inhalací, při rýmě a silném kašli, kdy se vaří ve vodě a jeho páry se inhalují 8 až 10 minut. Možnou formou využití je také nálev, kořenový macerát ve víně, který se používá k rozpouštění a vypuzení žlučníkových kaménků.


Křenový macerát v červeném víně podle Janči a Zentricha:

Do litrové láhve se vloží nastrouhaný křen - asi do 1/5 výšky lahve, zaleje se červeným vínem. Vše se nechá luhovat 10 dní, poté se scedí. Užíváme 3x denně lžičku macerátu. Celá kůra trvá zhruba 1 měsíc.


Křenové placky pro zevní využití:

  • 3 díly nastrouhaného křenu
  • 5 dílů hladké mouky
  • 1 díl sádla

Ingredience smícháme a vytvoříme tak placku. (Někdy se do receptu přidává také ocet.) Placky přikládáme na pokožku na dobu od 15 do 30 minut, dle pocitu léčeného. Používáme na revmatické bolesti, klouby, záda nebo na omrzliny. Vždy je třeba na kousku kůže vyzkoušet reakci! Na kůži se nesmí tvořit puchýřky. Postižené místo se doporučuje promastit nejprve tukem nebo olejem (např. třezalkovým olejem), aby křen tolik nedráždil pokožku. Stejně se dá využívat obkladu z čerstvých listů.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Vnitřní užití je kontraindikováno žaludečními a dvanáctníkovými vředy, poruchami štítné žlázy, zevní užití u lidí s citlivější pokožkou. Vyšší dávky působí dráždivě v zažívacím ústrojí a na ledvinový parenchym. Není vhodné dlouhodobé užívání.