Lichořeřišnice větší - Tropaeolum majus L.

16.07.2023

Lichořeřišnice je teplá, zahřívající bylina, která povzbuzuje vyčerpaný organismus. Rostlina obsahuje hodně síry a její chuť se tak podobá hořčičnému semínku.

Syn.: Cardamindum majus Moench, Nasturtium indicum Garsault, Trophaeum majus (L.) Kuntze

Čeleď: Tropaeolaceae DC. – lichořeřišnicovité

Rostlina je původem z tropického pásma Jižní Ameriky (Kolumbie, Peru a Ekvádor). U nás se pěstuje jako dekorativní letnička. V Evropě je pěstována od roku 1864 a od té doby bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů. Jedná se o bylinu, která u nás dorůstá od 25 do 40 cm výšky, její lodyha je plazivá, větvená a může být dlouhá i 3 m. Listy mají tvar štítu a jsou zbarvené do světle zelené až modrozelené barvy, s voskovaným povrchem. Jejich tenké řapíky se snadno lámou. Květy jsou nálevkovité s ostruhou, odstíny barev květů jsou od žluté, přes oranžovou do tmavě červené. Kvete od června do října, má-li k tomu vhodné podmínky.

Historie

Rostlina nemá v Evropě dlouhou historii, dovezena k nám byla z Peru v 17. století. Její pěstování v Evropě je sice doloženo od roku 1684, ale jméno Tropaeolum majus jí dal až v roce 1753 Carl v. Linné v díle Species Plantarum.

Ve Francii dostala jméno "capucine", protože její květy připomínají malé barevné kapuce. Nazývali ji původně "řeřicha z Peru" nebo "řeřicha z Mexika", lidově se jí říkalo také "květ lásky". U nás získala podobné jméno - kapucínská řeřicha (Presl 1846). Latinský název Tropaeolum je inspirován řeckým slovem "tropaïon", což znamená trofej (zřejmě podle toho, že trofejí v souboji byla přilba soupeře). Jihoameričtí indiáni ji používali na ošetření ran.

Francouzský lékař León Binet, který působil na přelomu 19. a 20. století, byl z lichořeřišnice tak nadšený, že napsal:

"Ještě připomeňme afrodisiakální účinky této byliny. Má vysoký obsah síry, což jí řadí mezi jedny z předních bylin v boji proti předčasnému stárnutí. Je třeba ji doporučovat všem, kteří si chtějí na dlouhou dobu zachovat mladistvost."

Přepis z knihy Herbář, fakta, mýty a legendy o afrodiziakálních rostlinách, B. Bertrand


Sběr

Předmětem sběru jsou listy, květy a semena. Využívá se i čerstvě vylisovaná šťáva - Lactucarium tropaeoli. Semena se sklízí po dozrání v září a v říjnu, listy a květy po dobu celé vegetace. Lichořeřišnici může sušit přímo na slunci stejně jako květy divizny. V sušičce volíme teplotu 40 °C. Pomalé sušení se nedoporučuje, protože droga rychle plesnivý.


Obsahové látky

Rostlina obsahuje bakteriostatický glykosid glukotropaeolin. Jedná se o sekundární metabolit skupiny glukosinulátů. Další biologicky působící metabolity v rostlině jsou karotenoidy, fenolické kyseliny, anthokyaninya flavonoidy - deriváty myricetinu, quercetinu akaempferolu. Květy obsahují isothiokyanáty.

Podobné složení silic jako lichořeřišnice větší má i hořčice - Sinapsis spp. nebo křen selský - Armoracia rusticana P. Gaertn,., B. Mey. et Scherb.


Využití

Lichořeřišnice má prokázané protizánětlivé, antiseptické, antihypertenzivní a antidepresivní účinky. Je také silným antioxidantem. Všechny tyto vlastnosti ji předurčují k širokému použití v medicíně. Nejdůležitějším účinkem je její působení v oblasti urogenitální, působí výrazně antibioticky a širokospektrálně (streptokok, stafylokok, proteus vulgaris, esterichia coli, salmonela a další).

Její účinek můžeme pozorovat také v oblasti léčby dýchacích cest. Využíváme na záněty močových cest, zánět vaječníků, zánět prostaty, zápal plic, bolesti v krku, nachlazení, bolesti nosohltanu, dále i na žaludeční vředy, podporuje chuť k jídlu, je to mírné projímadlo, posiluje imunitní systém nebo se využívá na posílení CNS. Účinná je také jako podpora při léčbě diabetu 2. stupně. Umocňuje účinek jiných antibiotik. Dříve byla považována za afrodisiakum, toto tvrzení je vysvětlováno tím, že rostlina všeobecně dobře působí na lidský organismus. Listy se v lidové medicíně používají také při kardiovaskulárních onemocněních. Lichořeřišnice má také schopnost inhibovat rozvoj rakoviny. Novější výzkumy ukazují, že by lichořeřišnice mohla být také přínosem při léčbě obezity.

Zevně se květy, díky obsahu isothiokyanátům, používají jako desinfekční, antiseptický a antibiotický prostředek při hojení ran. Vnitřně najdou využití při bakteriálních infekcích močového měchýře a horních cest dýchacích.

Zevně se rostlina také využívá dermatologii a kosmetice k léčbě onemocnění kůže, nehtů a vlasů a při popáleninách.

Využíváme-li sušenou drogu, volíme lékovou formu nálev nebo lihovodný roztok a to 3x denně 350 ml. V čerstvém stavu pojídáme 50 až 60 g například v salátu nebo ji jinak začleníme do potravy. Jako čerstvou šťávu užíváme 30 až 40 g denně.

Při plicních onemocněních využíváme bylinného balzámu, v urologii lihovodný roztok. Účinek se dostaví už za 2 hodiny a vrcholu účinnost dosáhne za 8 hodin, za 16 hodin už odeznívá. Díky své výrazné chuti se nehodí do směsí, využívá se samostatně nebo v potravě.


Výroba tinktury:

- díl nakrájených listů, květů a nezralých semen

-4 díly alkoholu (cca 50 %)

Obě části promícháme a macerujeme 1 měsíc, občas protřepeme. Poté scedíme a slijeme nejlépe do tmavých lahviček. Při potížích užíváme 1 čajovou lžičku 3x denně.


Vlasové tonikum proti padání vlasů podle Janči a Zentricha:

- 100 g nati lichořeřišnice

- 100 g listů kopřivy

- 100 g nati brčálu barvínku

- 25 g cibule kuchyňské

Tuto směs naložíme do vysokoprocentního lihu (kniha uvádí 90%). Množství lihu je od 0,7 až 1 litr alkoholu, přičemž všechny suroviny musí být v lihu ponořené. Uchováme na tmavém, ale teplém místě 14 dní. Poté tekutinu přefiltruje a zbytek vylisujeme. Hotové tonikum vtíráme do vlasové pokožky po umytí a lehkém proschnutí vlasů. Aplikujeme 1x za 14 dní, ne častěji. Původní recept pochází od bylináře Leclerca.


Nejčastější využití je dnes asi v kuchyni, kde se využívají poupata, květy, listy i nedozrálé plody. Chuť lichořeřišnice je podobná řeřiše s charakteristickou kyselostí a jistou trpkostí. Poupata slouží jako náhrada kapary - natrhaná poupata, těsně před rozvitím, nebo nezralé plody, necháme jeden den zavadnout ve stínu a pak je naložte do octa. Přidává se česnek a estragon a konzumují se nejdříve po měsíci macerace. Listy se používají, nadrobno pokrájené, sypou se do polévek, rozmíchávají se do tvarohu nebo do másla, přidávají se do rolek nebo do salátů. Jedlé květy se používají jako ozdoba jídel.


Nežádoucí účinky a kontraindikace

Při dotyku může rostlina vyvolat kožní alergie. Při požití nadměrného množství kterékoliv části rostliny může vést k podráždění žaludku a střev.