MÁTA - Mentha L.

07.02.2021

Čeleď: Lamiaceae Martinov

Máta vodní

Mentha aquatica L.

Jedná se o vytrvalou bylinu. Kvete v červenci a v srpnu. Mátu vodní najdeme na březích stojatých vod, v rákosinách, na slatinách, na vlhkých lukách nebo v odvodňovacích příkopech v Evropě na sever do jihovýchodní Skandinávie, v západní a jihozápadní Asii, na východ po Sibiř. Najdeme ji také v severní Africe. Druhotně se nachází také v Severní a Jižní Americe. U nás ji nalezneme především v teplých oblastech Čech a na jižní Moravě, hlavně v úvalech Labe, Moravy a Dyje.

Máta huňatá

Mentha x rotundifolia (L.) Huds.

Jedná se o výrazně aromatickou vytrvalou bylinu a o křížence druhů Mentha spicata L. a Mentha suaveolens Ehrh. Kvete od července do září. Nalezneme ji v západní Evropě a ve Středozemí. U nás najdeme zplanělou populaci roztroušeně poblíž sídel a zplaňující z pěstovaných kultur. Roste na rumištích, podél cest a na vlhkých místech, často v okolí zahrad, kde zplaněla.

Máta rolní

Mentha arvensis L.

Jedná se o vytrvalou aromatickou bylinu. Máta rolní je značně proměnlivý druh. Roste na vlhkém stanovišti - pastviny, louky, okraje cest a polí. Najdeme ji téměř v celé Evropě, v Asii od Turecka po Střední Asii a od Uralu po střední část Sibiře. Druhotně ji nalezneme ve východní Asii a v Severní Americe. V ČR se vyskytuje téměř všude s výjimkou nejvyšších horských poloh.

Máta dlouholistá

Mentha longifolia (L.) L.

Jedná se o vytrvalou aromatickou bylinu, která kvete od července do října. Roste v blízkosti vodních toků, v příkopech, na vlhkých loukách apod. Tento druh je rozšířen na velké části Evropy, mimo ty nejsevernější části. Najdeme ji také v pohoří jihozápadní Asie až po Himaláje nebo ve východní Africe.

Máta peprná

Mentha × piperita L.

Jedná se o přirozený hybrid - mezidruhový kříženec mezi mátou vodní a mátou klasnatou. Máta peprná je vytrvalá bylina, kvete od července do září. První zmínky pochází z Anglie. Lidově je nazývána větrová bylina/koření, fefrminc, pepřová máta nebo balšám.


Historie

Máta byla zmíněna už v Ebersově papyru, kde byla doporučena na žaludek. Z Egypta se rozšířila do Palestiny, kde se používala jako platidlo daní. Ze Svaté země se dále šířila do Řecka, kde se stala součástí mytologie.

Pluto, bůh mrtvých se zamiloval do krásné nymfy Minthy. Jeho božská manželka Persefona žárlila a proměnila Minthu v rostlinu máty. Pluto už jí nedokázal vrátit podobu, způsobil jen to, že tato bylina začala krásně vonět. Jméno nymfy se stalo základem pro dnešní vědecký název máty - Mentha.

Dioscorides doporučoval mátu - mintha jako účinný lék proti "chrlení" krve, proti nucení na zvracení a na vředy. Máta byla v Antice také považována za afrodisiakum. Plinius doplňuje řadu dalších indikací - plísňová onemocnění pod vlasy (favus - infekce kůže, vyvolaná houbou Trichophyton schoenleinii), zlomeniny, vymknutí, dušnost, průjem nebo dnu.

Různé druhy máty byly zmíněny i v Capitulare de Villis Karla Velikého, nejprve se objevily na Plánu ze St. Gellenu. V tomto období se máta považovala za všelék. Klášterní medicína ji klasifikuje jako hřejivou a vysušující.

Strabus píše ve své básni, že druhů máty je nespočítaně. Máty se mezi sebou rády kříží a tak si v historii nejsme nikdy úplně jisti o který druh nebo odrůdu se jednalo. Jedno je však jisté: máta peprná ještě neexistovala! Často se v tisku i na internetu objeví informace, že je to jeden z druhů pěstovaných a užívaných ve středověku nebo i dříve. Není to pravda, vznikla později v Anglii. Poprvé byla zaznamenána v roce 1696 na poli, kde byla pěstována máta klasnatá.


"Rovněž tu nesmí chybět zásoba máty,

Tolik rozličné v druzích a odrůdách, v barvách a silách.

...

Je-li však někdo schopen povědět všechny síly,

Druhy a názvy máty, musí též nezbytně vědět,

Kolik ryb se prohání ve vodách Rudého moře

Či kolik jisker Vulkán, žhavý bůh z ostrova Lemnos,

Nechává vylétat do vzduchu z ohromných výhní Etny."

Walahfrid Strabo, De Cultura Hortum, v překladu J. Šimek, 2005;


Čínští a ajurvédští lékaři mátu považovali za tonikum a po staletí ji používali na uklidnění zažívání, při léčbě nachlazení, kašle a horečky.

I Mattioli se zmiňuje o mátě a ne o jedné. Popisuje hned několik druhů - máta zahradní má podle něj dva druhy a třetím druhem je máta planá. Dále popisuje Balšám čili mátu kadeřavou - zahradní i planou.


"Pití máty ve víně zbavuje ženy těhotné jejich břemene, když těžce pracují ku porodu. Suchý i čerství kořen mátový jest dobrý a užitečný pro žaludek, neboť posiluje, napomáhá zažívání, zastavuje škytavku a nechutenství pocházející od cholery (zvláště omáčka připravená z máty), vzbuzuje žádost tělesnou a utvrzuje všechny údy. Vůně mátová posiluje mozek i paměť, působí dobrou mysl a dává chuť k jídlu."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář čili bylinář


V 17. století Nikolas Culpeper připisoval mátě účinky stejné jako antičtí klasici, ale nesouhlasil s Dioscoridem, že by měla vzbuzovat chtíč. Naopak o ní napsal, že je "speciální lék na sexuální sny a noční poluci,pokud je vetřena do kůže varlat."


"... bylinú Matky Božie. Ohnivé moci na třetím stupni. Mocí jinú rozplývati, otvierati, sleptati a vuoní svú posilňovati srdce (jako i balšán). Vařená u víně a medem oslazená zanešenie jatrnie, žaludkové, slezinné i jiných uduov pruochodiště otvierá, zvláště studených vlhkostí zacpánie ..."

Jan Černý, Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář, reedice 1981 (o mátě zahradní, pravděpodobně o mátě peprné)


Sběr

Sbíranou částí je nať, většinou před rozkvětem. Listy po usušení sdrhneme. List máty kadeřavé (balšám) - Folium menthae crispae a nať - Herba menthae crispae a kvetoucí nať a list máty peprné - Folium menthae piperitae, Herba menthae piperitae.

Sbíráme od června do srpna, nejlépe za suchého počasí v poledne, kdy je na rostlině nejvíce silic. Sklízet můžeme i několikrát do roka. Sušíme ve stínu, přirozeně do 35 °C, droga nesmí zhnědnout.

V ČR je platnou normou pro kvalitu drog Český lékopis, který uvádí u máty tyto drogy:

Menthae arvensis etheroleum partim mentholi privum - silice máty kanadské*, která je částečně zbavena mentolu (destilací vodní páry a následným čištěním a oddělením mentolu pomocí krystalizace).

*Mentha arvensis je skutečně máta rolní a je velmi podobná mátě kanadské - Mentha canadensis (syn. Mentha arvensis var. glabrata či var. purpurascens), ale ta má nevyhovující složení silice pro farmaceutické účely.


Máta peprná se pěstuje především pro izolaci silice Menthae piperitae etheroleum - silice získána z nati máty peprné (destilací vodní páry). Hlavní složkou její silice je mentol a menton.

Máta kadeřavá neboli klasnatá - Mentha crispa je pěstována zejména v anglicky mluvících zemích. Nejčastěji se uvádí dva poddruhy: M. crispa subsp. spicata nebo subsp condensata. Poskytuje siličnou drogu zvanou "spearmint". Hlavní složkou silice je karvon a neobsahuje mentol.


Obsahové látky

Druhy rodu máta obsahují širokou škálu biologicky aktivních látek. Nejdůležitější aktivní složkou jsou silice - mentol 30-55 %, karvon 1 %, menton 14-32 %, linalon, limonen, cineol, mentofuran, izomenton, metyl acetát, pulegon, isopulegol...

Dále obsahuje glykosidy, steroidní glykosidy nebo flavonoidy. Nezanedbatelné je i složení minerálních látek, celkem jich máta obsahuje 26, z toho nejvýznamnější jsou K, Na, Mg, P, Fe a vitamíny - A, C, K, kyselina listová, thiamin, riboflavin a niacin.


Účinky

Máta odstraňuje křeče, zvláště v trávicím ústrojí, povzbuzuje jeho činnost a tlumí nadýmání. Podporuje funkci jater, žlučníku a slinivky. Odvar působí protizánětlivě, svíravě a mírně zvyšuje tlak. Silice potlačují citlivost nervových zakončení a mírní bolesti, třísloviny působí proti průjmům.

Zevně působí máta příznivě při nervových onemocněních, revmatismu nebo při svědivých kožních vyrážkách a po bodnutí hmyzem. Používá se jako koupel. Při katarech horních cest dýchacích lze využít jako aromaterapii - formu inhalace.

Obsah mentolu v mátě peprné zvýrazňuje účinky - podporuje chuť k jídlu a trávení, působí proti nadýmání, zvyšuje vylučování žluče do střeva, uvolňuje křeče hladkého svalstva.

Mentol se používá také jako součást zubních past, ústních vod, masážních krémů, kosmetiky atd. Máta se používá často jako korigens chuti.


Čaj pro podporu zažívání, látkové výměny:

  • 100 g nať máty (kadeřavé)
  • 50 g nať řepíku
  • 50 g nať čekanky
  • 25 g nať třezalky
  • 25 g květu heřmánku římského

Připravujeme jako bylinářský čaj. Připravíme si 0,75 l a popíjíme 3x denně po 0,25 l před jídlem.


Desinfekce na ruce:

Smícháme a naložíme na 8 - 10 dní. Pak scedíme a vymačkáme, dbáme na to, aby nezůstaly žádné drobné segmenty - filtrujeme několikrát a přes jemné plátno, v závěru přes papírový filtr. Nakonec přidáme 30 g kyseliny octové pro konzervaci.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Máta by se neměla užívat dlouhodobě, hlavně kvůli obsahu mentolu, a protože může mít negativní účinky na krevní obraz. Není vhodná (zvláště máta peprná) pro malé děti, pro těhotné a kojící matky - používá se k odstavení.

Předávkování silicí může doprovázet toxický projev - pocity ošklivosti, celková ochablost, křeče. Pokud nechceme užívat přímo mentol, dáváme přednost před mátou peprnou jiným druhům máty. Máta peprná působí i jako anestetikum, což může být žádaný účinek, ale při dlouhodobém užívání může způsobovat pokles citlivosti vůči působení jiných bylin. Možný je také vznik alergie na mentol. Mentol vysušuje sliznice.

Zajímavý odkaz: https://theses.cz/id/n9bzma/zaverecna_prace.pdf