MEDUŇKA LÉKAŘSKÁ – Melissa officinalis L.

25.01.2021

Meduňka je vytrvalá aromatická rostlina. Původně pochází ze Středozemí a Přední Asie. U nás bývá běžně pěstována jako léčivá a nektarodárná rostlina a zplaňuje. Upřednostňuje těžší, živné půdy a slunné polohy. Kvete od června do srpna.

Historie

Dioscorides doporučoval přikládat meduňkové listy na rány a přidával ji do vína. Plinius ji zase doporučoval na zastavení krvácení. Arabští lékaři v 10. století ji předepisovali při nervozitě a úzkosti. Ze Středozemí se dostala s Araby někdy během 11. století do Španělska, potom do Německa a zde ji mniši pěstovali v klášterních zahradách. Její jméno je podle Odo Magdunensis "Melissophyllon" a znamená včelí list. Už v Antice byla rostlina oblíbenou včelařskou rostlinou.

Meduňková voda - eau de Melisse se stala oblíbeným uklidňujícím přípravkem a tak ji Karel Veliký přikázal pěstovat v každé zahradě s léčivými rostlinami, aby zabezpečil potřebné množství této drogy. Ve středověku se její působnost rozšířila na mnoho dalších neduhů - nespavost, artritidu, bolesti hlavy, bolesti zubů, vředy, zažívací potíže, křeče a menstruační problémy.

Hildegarda z Bingenu ji pojmenovala "Bindusa" - včelí oko a píše o ní, že dokáže člověka činit veselým. Byla také přesvědčena o jejím uklidňujícím účinku. Napsala, že "v sobě nosí síly 15 jiných bylin". Středověká klášterní medicína bylinu klasifikovala jako hřejivou a vysušující.


"Melissa je přirozenosti horké na druhém stupni a suché na prvním stupni. Má moc otvírací a vyvádějící, posiluje srdce a mozek. Zvláštní má také moc obveselovati mysl, utvrzovati studený a vlhký žaludek, pomáhati v zažívání. Rovněž tak odnímá a zapuzuje starosti, péči, zármutek, lekání a noční strašení z hrubokrevnosti a odtud pocházejí nespavosti a divná fantasmata z melancholie a z připálené flegmy, obveseluje srdce, upevňuje životní sílu svou vůní, trpkostí, pronikavostí atd."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář čili bylinář


Nicolas Culpeper se v 17. století ve svém atlase léčivých rostlin nechal inspirovat Avicenou, když o ní napsal: "... meduňka rozradostní mysl i srdce a odplaví všechny tíživé a melancholické myšlenky...". Dále ji doporučoval na mdloby a závratě a k přivolání menstruace.

V Kneippově herbáři nalezneme další názvy meduňky - melissa, rojovník, thé matkové ... Čaj z meduňky je zde doporučován na křeče, koliku, nadýmání a zažívání - karmelitské kapky (i dnes se prodávají). Meduňkové víno farář doporučuje na padoucnici.


Sběr

Sklízíme list - Folium melissae nebo nať - Herba melissae. Nať se sbírá těsně před rozkvětem (červen - červenec) v době kolem poledne a nejlepší je sbírat mladé vršky rostlin - mladší část rostliny poskytuje kvalitnější drogu. Listy i nať se suší rychle v teplotě maximálně 40 °C ve stínu a nesmí ztratit svoji původní barvu. Výsledná droga má citronový pach jako čerstvá rostlina a kořenitou chuť.


Obsahové látky

Meduňka obsahuje silice až 0,1 % s obsahem geraniolucitronelalu, citronelolu, linalolu a citralu. Dále obsahuje třísloviny (až 4 %), hořčiny, sliz, flavonoidy, triterpeny, organické kyseliny a minerální látky. Složení obsahových látek meduňky je značně proměnlivé a závisí na stáří a původu rostliny. Zdroje uvádí také obsah eugenolukyseliny kávové a blíže nespecifikovaných glykosidů.


Využití

Droga má sedativní účinky na nervovou soustavu a i na vegetativní systém. Jiné využití je jako gastrosedativum - při žaludeční a střevní neuróze, nebo jako kardiosedativum - bušení srdce, arytmie. Využití najde také při stavech vyčerpanosti, nespavosti, mírné úzkosti a při mírných depresích. Je ceněna také jako léčivo na chronický zánět žlučníku a celkově špatné trávení.

Zevně meduňku lze využít jako léčivý prostředek na různá poranění. Rostlina obsahuje polyfenoly, které mají tu moc hubit některé druhy choroboplodných bakterií - například: Streptococus nebo Mycobacteria. Jinou složkou je eugenol, což je přírodní anestetikum. Vědecké výzkumy prokázaly také účinnost při herpes a dalších virových onemocněních.

Z doporučení lidového léčitelství lze dohledat koupele proti revmatismu a využití jako kloktadlo.

Do směsí můžeme použít v případě využití jako kardiosedativa srdečník, chmel, kozlík nebo vřes, při využití při žaludečních indikacích můžeme kombinovat s hořkými drogami - andělika, puškvorec, vachta nebo hořec. Při dyspepsii volíme kombinaci s pelyňkem černobýlem a estragonem nebo zeměžlučí. Přidává se také do směsí při menstruačních obtížích.


Při škytavce spojené s kyselostí, podle Janči a Zentricha:

  • 1 čajová lžička meduňky
  • ½ čajové lžičky anýzu

Smícháme a dáme do 1 l vody a přivedeme k varu. Necháme 10 minut stát, scedíme a pijeme šálek po jídle.


Při lehčích formách nespavosti:

  • 4 díly meduňky
  • 4 díly kozlíku
  • 1 díl chmele

Dvě čajové lžičky směsi přelijeme šálkem vařící vody a popíjíme před spánkem.


Karmelitské kapky:

  • ½ kg řezané sušené natě meduňky
  • 20 g citronové kůry
  • 10 g mleté skořice
  • 10 g muškátového oříšku

Směs zalejeme 1 litrem kvalitního koňaku. Necháme několik dní stát, scedíme, slejeme a uchováváme v chladu a tmě. Užíváme maximálně 2 - 4 lžičky denně. Kapky nejsou vhodné pro těhotné, kojící matky ani pro děti.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Při dodržení dávkování nejsou zaznamenány žádné nežádoucí účinky. Droga je vhodná i v těhotenství nebo při kojení. Můžeme užívat dlouhodobě.