MUŠKÁTOVNÍK PRAVÝ - Myristica fragrans Houtt.

08.11.2020

Muškátový ořech a květ 

Jedná se o stálezelený, dvoudomý strom, dorůstající výšky až 8 - 16 m kvetoucí po celý rok. Jeho plody se tvarem podobají broskvi. Ve starší literatuře lze dohledat i pod názvem macizeň pravá. Jako koření se používají pruhy obalující semeno, které se melou a prodávají pod názvem muškátový květ, a semeno, nazvané muškátový oříšek.

Dnes najdeme plantáže muškátovníků na ostrovech Banda a Amboina, dále na Cejlonu, v Indii a v menším množství také v Brazílii. Muškátovník je náročný na teplo, vyžaduje stanoviště, kde průměrná roční teplota neklesá pod 26°C.


Historie

Původně muškátovník rostl na Molukách a ostrovech kolem nich. Starověké národy ve Středozemí muškátové koření neznaly. První zprávy pochází až ze 6. století n. l. od byzantského lékaře jménem Aetios. Arabští lékaři se o muškátovníku zmiňují až v 9. století n. l. Byl nazýván indickou drogou a používal se především jako léčivo. Avicena, arabský lékař několika panovníků, se o muškátovém oříšku zmiňuje jako o koření. Abatyše Hildegarda z Bingenu jej znala jako přísadu do piva. Její tradiční sušenky s muškátovým kořením měly posilovat paměť a bystřit rozum. Muškátový květ patřil ve středověku, spolu s pepřem a skořicí, k nejvyhledávanějšímu koření.


"Vezmi bodlák veliký, zetřiž na prach, požívej toho prachu v pití nebo v jedení. A také ten prach smíšej se strdí*, jeziž s chlebem a také přičiň muškátového květu a k mladému zelí jez a budeš teslkivé mysli zbaven."

Podle Mistra Křišťana z Prachatic, přepis z knihy Herbář aneb stromy a keře, J. Bednářová

*strdí = med


Na vlastní oči viděli muškátovník portugalští mořeplavci poprvé při plavbě s Vasco da Gamou v roce 1548, a pak na dalších plavbách v 16. století. V té době tam s muškátovým oříškem obchodovali temnější knížata. Portugalci časem obchod s muškátem ovládli, podmanili si "ostrovy koření". Jejich monopol trval téměř 100 let od roku 1524, který byl úzce spjat i s dalším vyhledávaným kořením - hřebíčkem. Později je z ostrovů vytlačili Holanďané.

Holanďané omezili pěstování muškátovníku jen na ostrovy Banda a Amboina. Ostatní plantáže zničili. Jako v případě skořice i hřebíčku i tady se z původních obyvatel stali otroci, nesměli muškátovníky pěstovat, směli jen sbírat spadlé plody pro svou potřebu, kdo by utrhl plod ze stromu, byla by mu za trest useknuta ruka. Jako další koření, další monopol, i muškátovníky si Holanďané hlídali a semena, která byla připravena k odeslání z ostrovů, byla máčena ve vápenaté lázni, aby nemohla vyklíčit.

Legendy praví, že muškátovník ukradl v botách s dutou podrážkou francouzský guvernér ostrova Mauritius spolu se semeny hřebíčkovce. V roce 1770 si Francouzi založili vlastní plantáže právě na ostrově Mauritius.

Podle kronik se to samé podařilo o pár let dříve Angličanovi, který ukradl několik muškátových semen z Amboiny a založil plantáže na ostrůvku Penang poblíž Singapuru.

Dnes je muškátovník pěstován na mnoha místech v tropickém pásu, ale za nejkvalitnější považovány ty z Amboiny a Banda.


"Muškátové oříšky jsou, jak dosvědčují arabští léčitelé, horké a suché na druhém stupni v plné míře; svírají a dohromady stahují, zvláště když se pekou v horkém popeli. Činí vonný dech, odstraňují z tváře skvrny a pihy, čistí obličej, ostří zrak, posilují žaludek a játra, zmenšují oteklou (zvětšenou slezinu), ženou moč a dokonce též zacpávají; proto také, když se požijí pečené nebo pražené v popeli při jídle nebo v nápoji, zastavují stolice, červenou nemoc*, nechutenství a dávení..."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář neboli bylinář, reedice z roku 2005

*červená nemoc = úplavice


"U víně vařený a pitý studenost žaludka, jater, střev zahřievá, mozek posilňuje, rému suší."

Jan Černý, Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář, reedice z roku 1981


Sběr

Muškátovník pravý poskytuje dvě koření - dvě drogy.

1. Muškátové oříšky - Nux moschata jsou vyloupaná semena - plody (botanicky se nejedná o ořech), která jsou zbavena míšku.

2. Muškátový květ - Semen myristicae, tzv. macis, nemá s květem nic společného, jedná se o sušený masitý míšek - arilus. Sklizeň probíhá celoročně.

Zralý plod je zelenožlutý s jemně červeným nádechem. Praská podél rýhy od vrcholu ke stopce. Dužina plodu má výraznou muškátovou vůni a je nakyslá. V dužině je jádro obalené síťovým osemeníkem (květ). Jádro čerstvého plodu zcela vyplňuje skořápku. Plody se trhají ručně, nebo se sráží za stromu bambusovou tyčí. Sklízí se jen zralé a rozpukané plody. Ihned se odstraňuje dužnatá vrstva a prstem se oddělí dužnatý míšek tak, aby se nepoškodil a tvořil a tvořil dvoulist.

Míšek - muškátový květ se poté suší na slunci několik dní. Čerstvý je krásně červený, sušený má barvu zlatavou až hnědou. Voní příjemně kořenně, chutná hořce a ohnivě aromaticky, jemněji než muškátový oříšek.

Muškátový oříšek - semeno, obalený slabou skořápkou se také suší na slunci, nebo v sušárně. Z vysušených semen se vylupují jádra a dodnes se některá máčí ve vápenném mléce, které je chrání před plísněmi a jinými škůdci.

Sklizená jádra se pak dělí podle jakosti do tříd A - D. Podle způsobu využití se dodávají vápněné nebo nevápněné. Kvalitní koření voní příjemně aromaticky a chutná ostře kořenně.

Macizně stříbrná (stříbrolistá) má oříšky podlouhlé, tzv. papuánské dlouhé, označuje se také jako koňský muškát. Poskytuje méně hodnotné koření. Muškátový květ tohoto stromu je výrazně delší než pravý a nazývá se "papua".

Macizně malabarská, tzv. divoký bombajský macis má podlouhlé oříšky, které nemají charakteristickou vůni pravých oříšků. Používají se pouze pro zpracování na tuk. Bombajský muškátový květ téměř nevoní a je purpurově hnědý. Používá se k porušování pravého květu.


Obsahové látky

Droga obsahuje silici, asi 6 - 8 % v ořechu a asi 4 % v květu. Asi třetinu složení muškátového květu tvoří amylodextrin. Hlavní složkou silice je hořký a palčivý fenylpropan myristicin, další složky silice jsou eugenol, safrol, monoterpeny limonen a pcymen. Dále muškátová droga obsahuje alkaloidy, škrob, pektin a asi 30 % oleje, který se skládá především z triglyceridů kyseliny myristové. Lékopisnou drogou je silice - Myristicae etheroleum, která slouží jako karminativum.


Účinky

Obě drogy pomáhají při bronchitidě, revma, nadýmání, podporují chuť k jídlu i trávení a působí jako uklidňující prostředek.

Ve fytoterapii se užívá droga pomletá na prášek v dávce "na špičku nože". Užívá se častěji před jídlem a při nadýmání po jídle. Podáváme maximálně 2x denně.

Zevně užíváme při dětských bronchitidách, kdy na hrudníček dítěte namažeme sádlo a do něj nastrouháme kousek muškátového oříšku. To celé překryjeme savým papírem a zabalíme nejlépe na noc.

V Ajurvédě se doporučuje při psychickém napětí, mírných stavech úzkostí a lehčích depresích. V takovém případě se připravují sušenky:

  • 50 g nastrouhaného muškátového oříšku
  • 40 g skořice
  • 10 g hřebíčku

Tuto směs pomeleme najemno a na 1 kg mouky přidáme 50 - 80 g směsi a upečeme běžné sušenky s cukrem, tukem, vajíčkem... jak jsme zvyklí. Běžná dávka je 4 - 5 sušenek denně a nejsou vhodné jako sladkost, ani nejsou vhodné pro malé děti, jedná se o léčivo.

V indickém pojetí se můžeme setkat s kombinací práškových drog, ale u nás se doporučuje podávat výhradně samostatně. Ajurvéda udává jako aktivující vlastnosti muškátovníku - ostré a prohřívací. Jako účinky - andstringens, karminativum, sedativum, nervium, afrodisiakum a stimulans. Je to nejlepší koření pro vstřebávání v tenkém střevě a doporučuje se do směsi s kardamomem a zázvorem. Užívaný v podmáslí také zlepšuje vstřebávání a zastavuje průjem.

Zajímavostí je, že se účinek muškátových oříšků zvyšuje jejich pečením v horkém popelu. Takto upravené pomáhají při otocích sleziny - splenomegalie.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Některé zdroje uvádějí, že pouhá polovina muškátového oříšku, jiné, že dva celé oříšky, mohou způsobit otravu a následně i smrt! Při běžné dávce nebezpečí nehrozí.

Předávkování způsobuje halucinace a později těžký, dlouhodobí spánek, který může připomínat smrt. Ta může nastat u velkého překročení dávky v případě těžkého kómatu. Touto otázkou i testováním se zabýval Jan Evangelista Purkyně - postupně si nasazoval malou, střední a vysokou dávku strouhaného oříšku. Malá dávka jej příjemně zklidnila a nepociťoval bolesti, střední dávka způsobila výrazné prodloužení spánku s barvitými sny a vysoká dávka ho uvedla do hlubokého, velmi dlouhého, bezesného spánku, ze kterého jej nebylo možné probrat. Když se sám probudil, prožíval stavy jako při kocovině.