PAMPELIŠKY - Taraxacum sect. ruderalia Kieschner, H. Øllgaard ed Štěpánek

20.11.2020

Čeleď: Asteraceae Bercht. Et J. Presl - hvězdnicovité

Pampeliška je vytrvalá bylina, vysoká cca 10 - 50 cm. Taxony, které byly dříve označovány jako Taraxacum officinale WIGG., jsou dnes zahrnuty v sekci Ruderalia. V této sekci pokračuje intenzivní výzkum, skupiny druhů jsou si velmi podobné a špatně odlišitelné. V sekci Ruderalia v současnosti můžeme rozlišit asi 250 druhů pampelišek a jejich rozšíření je kosmopolitní - v mírné Eurasii, v Severní i v Jižní Americe, Austrálii a v severní a jižní Africe. Kvete od dubna do června (často kvete i mimo její termín kvetení).

Historie

V antice se šťáva z pampelišek doporučovala proti pihám a žlutým skvrnám na kůži. Mlékem (latexem) z pampelišek se léčily oční záněty. Arabský lékař Avicena v 11. století léčil čerstvou šťávou z pampelišek vodnatost a překrvení jater. Arabští lékaři si zřejmě jako první všimli, že zvyšuje tvorbu moči.

Historie pampelišky je kupodivu celkem chudá na informace. Objevuje se jen sporadicky, například v německých herbářích pozdního středověku, kde ji lékaři doporučují proti horečce, průjmu, žlučových a jaterních potížích a při píchání v boku. V té době se věřilo, že má rostlina účinky na tu část těla, kterou něčím připomíná. Díky žlutým květům byly rostliny považovány za dobrý lék na žloutenku, žlučové kameny a na vše spojené se žlutou žlučí a játry.


"Na vrcholu lodyhy jsou zelená, chlupatá poupata, z nichž se rozvije krásný, žlutý, plný květ podoby pěkně vymalovaného slunce. Po uzrání mění se tento v jakousi pýřitou hlavičku, což je semeno; když toto pýří větrem jest odváto, zbývá samotná holá, okrouhlá bílá hlavička podoby mnišské pleši, odkudž se také nazývá latinsky Caput Monarchi, německy Pfaffenblatt, tj. mnišská hlava a kněžská pleš. Ženy mají obyčej mýti se pleškovou vodou v domnění, že dostanou jasné a hladké tváře."

Pietro Andrea Gregorio Matthioli, Herbář neboli bylinář, Praha, 1952, přepis z knihy Herbář aneb od anděliky k žindavě, J. Bednářová


Tradiční čínská medicína ji od nepaměti využívala jako léčivý prostředek při nachlazení, bronchitidě, zápalu plic, hepatitidě, při léčbě žaludečních vředů, obezity, dentálních potížích a při vnitřních zraněních. Zevně je užívána proti svědění.

V 17. století byla v Anglii známa hlavně pro své diuretické účinky. Angličané ji přezdívali "piss-abed" - pomoč postel a ve Francii si povšimli podobnosti okvětních lístků se zuby lva a nazývali ji "dent de lion", odtud vznikl její dnešní název "dandelion". Nicolas Culpeper ji doporučoval na každou "zlovolnou nemoc těla".


"Její vroubkované zuby podobají se zubům pily. Vařená a vypitá zastavuje břišní výtok. Vařená s čočkou a vypitá jest dobrá pro ty, kdož červenou úplavici mají. Když muž semeno nemá, nechť pije ji. I pro toho dobrá jest, kdo krev plivá."

Leonard Fuchs, převzato z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


Sběr

Sbíráme především kořen - Radix taraxaci. Nejvhodnější dobou sběru je podzim, říjen až listopad, nebo na jaře v březnu. Vyrýváme opatrně, abychom si nepoškodili kořen. Kořeny dobře, a co nejrychleji omyjeme od zeminy a sušíme v tenkých vrstvách. Pokud jsou silnější, můžeme je podélně rozkrojit. U kořenů je lepší sušit, nebo jen předsušit, umělým teplem do 50 °C. Kořen je na povrchu černohnědý a na lomu světlý. Špatně usušené kořeny rychle plesniví. Správně usušené kořeny je třeba dobře skladovat, snadno přijímají zpět vlhkost a často jsou napadány škůdci.

Využíváme také kořen s natí - Radix taraxaci cum herba, který se sbírá těsně před rozkvětem rostliny, nejlépe po druhé hodině odpolední. Jiný zdroj uvádí jen před rozkvětem v březnu a dubnu.

Sbírat můžeme i list - Folium taraxaci. List se sbírá po rozkvětu rostliny, nejlépe mezi polednem a druhou hodinou odpolední.

Do salátů můžeme sbírat mladé listy a "srdíčka", které se nachází u báze rostliny. Mladé listy jsou méně hořké, neobsahují hořké mléko. Do salátů lze využít i květní stvoly. Květy se sbírají pro výrobu sirupu - tzv. pampeliškového medu, k výrobě pampeliškového vína a dalších pochutin.


Obsahové látky

V kořenu pampelišky nalezneme hořčinu - lactopicrin, taraxacin a taraxacerin, triterpeny taraxasterol a taraxerol, organické kyseliny, steroly, třísloviny, aminokyseliny, inosit, kaučuk, silice, minerální látky. Z minerálních látek jsou nejdůležitější mangan a draslík.

Důležitou složkou je také polysacharid inulin, obsahuje až 40 % na podzim. Obsah inulinu v kořeni během vegetace značně kolísá, v létě je například kolem 20 % a na jaře je údajně nejnižší, jen kolem 2 %.

Listy mají obdobné složení, navíc obsahují kyselinu křemičitou a vitamín C. Květy obsahují flavonoidy, karotenoidy, lecitin, silici a další látky. Šťáva, tedy latex, obsahuje kyselinu vinnou, glycerin, kaučuk a estery kyseliny octové.


Účinky

Rostlina má antibiotické účinky, podporuje trávení a látkovou výměnu, povzbuzuje chuť k jídlu, má močopudné účinky a využívá se při poruchách ledvin a močových cest, částečně rozpouští močové kameny, podporuje funkci žlučníku a jater, snižuje hladinu krevního cukru - velmi vhodná pro diabetiky. Užívat ji můžeme také při kožních problémech zevně i vnitřně.

Je považována za mírné tonikum - povzbuzuje celý organismus. Pampeliška je doporučována při chronické únavě a jako antirevmatikum. Byl prokázán i vliv pampelišky na vstřebávání mozkových otoků různého původu. Doporučována je také při redukčních dietách.

Díky obsahu antioxidantů - vitamínu C a beta-karotenu, je vhodné pampelišku zařadit do svého jídelníčku i jako prevenci rakoviny - antioxidanty jsou látky, které předcházejí poškození buněk spouštějícího rakovinné bujení a jiné degenerativní nemoci.

Z kořene se připravuje odvar, který se vaří 1 minutu. Podáváme 2 - 3x denně. Můžeme podávat také šťávu 4x denně 1 až 2 lžičky.

Ve směsích se často kombinuje s břízou, čekankou, celerem, petrželí, přesličkou, měsíčkem a se šalvějí.


Směs užívaná na lymfatické otoky:

  • 1 lžička listů pampelišky
  • 1 lžička šalvěje
  • 1 lžička sporýše

Toto množství je na jeden běžný šálek (150 - 250 ml). Zalijeme vařící vodou a necháme 10 minut luhovat. Denně pijeme 2 šálky.


Čaj pro štíhlou linii:

  • 1 díl pampeliškových listů
  • 1 díl kopřivových listů
  • 1 díl yerba maté (Ilex paraguariensis)
  • 1 díl listů, květů nebo plodů hlohu

Směs připravit jako nálev.

Pražené kořeny se dají použít jako kávovina, podobně jako například čekanka. Pro průmyslové účely byly pampelišky pěstovány. Kořen pěstovaných kultur je mnohem větší.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Při předávkování se může objevit nevolnost zvracení. Pozor by si měly dávat kojící matky, hořčiny přestupují do mateřského mléka. Nedoporučuje se osobám, které mají problémy s ledvinami, protože je močopudným prostředkem. Dále se nedoporučuje lidem se žlučníkovými kameny, s obstrukcí žlučovodů anebo s žaludečními vředy. Latex může u citlivých jedinců vyvolat alergickou reakci.