Pěstování heřmánku

02.08.2021

Matricaria chmomilla L.

Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl - hvězdicovité

Původní domovinou je Přední Asie a jižní Evropa. Dnešní výskyt heřmánku pravého sahá od Portugalska a Spojeného království přes střední a jižní Evropu, střední a jižní část Skandinávie do Povolží a na Kavkaz. Můžeme jej nalézt izolovaně také v Irsku nebo i severní Skandinávii, na severu Afriky nebo na Dálném východě. Zavlečen byl do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie nebo na Nový Zéland. Pro lékařské použití je pěstován na poli.


Botanický popis

Jedná se o jednoletou, někdy dvouletou aromatickou rostlinu, vysokou až 50 cm. Lodyhu má vystoupavou až přímou, větvenou, většinou lysou, řídce ochlupenou pod úbory. Listy jsou přisedlé, střídavé, eliptické nebo obvejčité, dlouhé 3 - 7 cm a 2 - 3x zpeřené s čárkovitými úkrojky. Úbory mají 10 - 25 mm v průměru a tvoří řídce vrcholičnatá květenství. Kvete od května do září. Zákrovní listeny mají světle zelenou barvu, jsou podlouhlé a na vrcholu tupé, s širokým suchomázdřitým lemem. Lůžko je kuželovité a duté! Květy jsou bílé, jazykovité, trubkovité květy jsou pěticípé a zlatožluté. Plodem je drobná nažka bez chmýru.

Rostlina poskytuje: květ (květní úbor) - Flos chamomillae vulgarisvíce o lečivých učincích zde.


Pěstování

Této rostlině nejvíce vyhovuje teplejší, slunná poloha, chráněná proti větrům. Dokáže se však přizpůsobit různým klimatickým podmínkám. Nesnese nadměrné sucho, kyselost ani nadměrnou vlhkost - zamokřené půdy. Toleruje však vyšší obsah solí. Optimální nadmořská výška pro pěstování heřmánku je 650 m. n. m. Heřmánek má rád písčité, hlinitopísčité a mírně kyselé půdy. Heřmánek není náročný na předplodiny. Můžeme jej pěstovat po ozimé řepce, mátě, jitroceli nebo obilninách, je tzv. doběrnou rostlinou. Nedoporučuje se pěstování po vikvovitých. Průměrné roční srážky jsou 450 - 650 mm. Při menších srážkách jsou úbory menší, obsahují více slizu a droga se více rozpadá, při vyšších srážkách můžeme očekávat bujnější růst, vetší olistění a polehání.


Výsev/Výsadba a vegetace

Pěstuje se ze semene, které potřebuje k vyklíčení světlo, proto se nikdy nezapravuje do půdy. Spotřeba na poli je 20 g semen na 1 ar, semena jsou velmi drobná a lehká. Sejeme do řádků 45 - 50 cm vzdálených. Vyséváme v bezvětří a nejlépe do vlhké půdy, třeba po mírném dešti. Povrch, na který vyséváme, by měl být uválcovaný, hladký. Zpočátku bude růst pomaleji, proto je jeho pěstování náročné na odplevelování pozemku.

Výsev můžeme provádět ve třech ročních obdobích:

  • Podzimní výsev - od poloviny srpna do poloviny září. Semeno v tomto období vzchází asi za 1 týden. Na konci března se provádí plečkování. Při plečkování je třeba dávat pozor, aby nedošlo k zahrnutí rostlin. Tímto způsobem docílíme časné úrody, kdy první sběr je možný už v květnu až červnu a poté budou následovat ještě další 3 - 4 sběry.
  • Zimní výsev - vyséváme od 20. 10. přes celou zimu, a to i do zmrzlé půdy s mírnou sněhovou pokrývkou. Semena začnou klíčit brzy na jaře a sběr začne zhruba o 14 dní později než u podzimního výsevu.
  • Jarní výsev - vyséváme v březnu - dubnu, co nejdříve a do vlhké půdy. První sklizeň bude v červnu, další v srpnu a za příznivých podmínek další v září.

Sklizeň

Sběr probíhá několikrát do roka, pokaždé když rostliny vykvetou. Květy sbíráme v době, kdy jazykovité květy jsou ve vodorovné poloze a středy květů jsou ještě nízké. To odpovídá 3. až 5. dni po rozkvětu. Jedná se o tzv. technickou zralost. Nejvíce silice je sice obsaženo v květech při plném rozvití, ale při sušení by se takové květy už rozpadaly. Květy se trhají s maximální 2 cm dlouhou stopkou. Sbíráme za suchého počasí dopoledne.

Sesbírané květy se ukládají do přepravních nádob nebo na plachty do stínu. Květy se poté prosévají sítem s oky o průměru 12 mm a vytřídí se nečistoty. Do dvou hodin nejpozději od sběru by měly být květy v sušárně, aby se nezapařily.
Výnos je 4 - 20 kg květů na 100 m2. Při ručním sběru je možné nasbírat 3 až 8 kg květů za 1 hodinu.

Zpracování

Sušíme rychle v tenké vrstvě na větraném místě do teploty nejlépe 35 °C (až 40 °C), neobracíme. Výška vrstvy na sítě je maximálně 2 cm, což je asi 1 kg květů na plochu 1 m2. Květ heřmánku patři mezi drogy, které se rychle zapařují. Správně usušený květ se pozná tak, že se jeho květní lůžko drolí na prach, nedosušený se roztírá.
Sesychací poměr je 5:1.


Škůdci

Vrtalka - Nepomyza lateralis, škodí sáním na květních stopkách, květech i na listech. Vrtule - Trupanea stellata - její larvy vyžerou květní lůžka, květy poté vadnou a zasychají. Zůstává po nich typický kulovitý otvor.
Klopuška hajní a k. chlupatá - saje na květech, sáním může docházet k odumírání poupat. Třásněnka zahradní - Thrips tabaci a třásněnka obecná - T. physapus - sají úbory v období dubna až srpna a způsobují rozpadavost. Pidikřísci - Empoasca škodí sáním na listech, způsobují šedé nebo bělavé skvrnky. Vrtule - Acanthiophillus helianthi poškozují semena. Dále mohou na heřmánku škodit: mšice bodláková - Brachycaudus cardui, mšice slívová - B. helichrysi a mšice maková - Aphis fabae, kukléřka heřmánková - Cuculia chamomillae.

Choroby

Peronospora leptosperma napadá vegetativní části rostliny. Peronospora radii zase napadá květní úbory, které jsou potom sterilní a zahnívají. Dále třeba Pleospora herbarum nebo Puccinia tanaceti.