Pěstování jestřabiny

18.01.2022

Čeleď: Fabaceae Lindl. - bobovité

Domovinou jestřabiny lékařské - Galega officinalis L., je Itálie, Balkánský poloostrov a jižní část povodí Dunaje a Volhy. U nás roste nejvíce na jižní Moravě a v Polabí, nejčastěji v křovinách, u vodních toků, ve vlhčích lesích i na mírně zasolených loukách.


Botanický popis

Jestřabina je vytrvalá bylina, která dorůstá do výšky až 100 cm. Lodyha je přímá, rýhovaná, lysá a v dolní části může být větvená. Listy jsou lichozpeřené, řapíkaté, střídavé, s čepelí s 5 až 9 jařmy. Jednotlivé lístky jsou přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, podlouhle eliptické nebo kopinaté. Délka listů je 1 až 4 cm a šířka 0,5 ař 1 cm. Listy jsou celokrajné a lysé. Květenství je hroznovité s 15 až 40 květy. Vyrůstá z úžlabí listů. Kalich je pěticípý, lysý, zvonkovitý, koruna může být až 11 mm dlouhá, pavéza je světle modrá, člunek a křídla jsou namodralé. Zobánek člunku je výrazně tmavší. Kvete v červnu až červenci. Pěstovaný kultivar má květy bílé. Plodem je lusk, obvykle dlouhý 3 nebo 4 cm, obsahuje 4 až 7 semen.


Pěstování

Rostlina vyžaduje teplejší a chráněné polohy. Neměla by být vystavena severním větrům. Půdu vyžaduje úrodnou, vlhkou, hlinitou a živnou, do hloubky zpracovanou, s dostatkem vápníku a s dostatečnou hladinou spodní vody. Nesnáší půdy kyselé a zamokřené, v mělkých půdách vymrzá. Naopak snese i půdy zasolené. Ideální oblast pro pěstování jestřabiny je s průměrnými ročními srážkami kolem 500 - 600 mm.

Jestřabinu pěstujeme nejlépe po okopaninách nebo zelenině a kukuřici. Pro přípravu půdy volíme střední orbu, urovnání branami a smyky. Během jara a na podzim můžeme přihnojit strojovými fosforečno-draselnými hnojivy. Během vegetace je vhodné kulturu ošetřovat plečkováním.

Semena vyséváme na jaře, v dubnu nebo květnu, nebo pak na podzim na konci října nebo v listopadu. Podzimní výsev nesmí být časnější - rostliny by narostly a přes zimu by mohly vymrznout. Množství osiva se pohybuje v závislosti na době setí: podzim 12 - 15 kg/ha; jaro 20 - 25 kg/ha. Na jaře, za příznivých podmínek vzchází už po týdnu. Semena sejeme do hloubky alespoň 2 - 3 cm ve vlhčích polohách a 3 - 4 cm v sušších. Po vysetí povrch uválíme. Řádky jsou od sebe 45 - 60 cm. Vegetační doba je 110 až 130 dní a na jednom stanovišti ponecháme rostliny 2 - 3 roky.

Výnos v prvním roce je okolo 20 kg/100 m2, ve druhém roce až 50 kg/100 m2.


Sklizeň a zpracování

Sklízíme nať na počátku kvetení, v červnu červenci. Odřezáváme ji v délce asi 20 cm. Můžeme sklízet opakovaně, ale pozdější podzimní nať už se běžně nesklízí, protože by rostlinám hrozilo vymrznutí.

Sušíme na teplém a vzdušném místě při maximální teplotě do 50 °C. Sušíme v jedné vrstvě a drogu nepřevracíme během sušení.

Sesychací poměr je 5-6:1.


Choroby

Peronospora galegae vytváří na listech rostlin žlutozelené skvrny, které jsou ostře ohraničené, na spodu lze najít šedý až fialový povlak. Listy po napadení žloutnou a zasychají. Peronospora přežívá v půdě a na semenech.

Rez hrachová - Uromyces pisi-sativi(Pers.) Liro (syn. Uromyces genistae tinctoriae) vytváří na svrchní straně listů drobné skvrnky a na spodu listů tzv. kupky.


Škůdci

Listopas čárkovaný - Sitona lineatus, jsou brouci, kteří poškozují listy žírem (zoubkované výkusy). Jejich larvy škodí na kořenech rostlin. Poškozená místa bývají napadána houbovými chorobami, vyžírají bakteriové hlízky u bobovitých rostlin.

Zrnokaz hrachový - Bruchus pisorum, je skladištním škůdcem. Semena mají po napadení, tedy po opuštění vylíhlými dospělci, kruhové výletové otvory velké cca 2 mm. Je významným škůdcem především u hrachu.