Pěstování máty

14.02.2021

Máta kadeřavá

Mentha crispa L.

Původním areálem výskytu je Středomoří. Více o původu a účincích máty kadeřavé zde.

Botanický popis

Máta kadeřavá je vytrvalá bylina, která dosahuje výšky až 80 cm. Lodyha nese vstřícné, krátce řapíkaté listy. Květy jsou lehce fialové a jsou uspořádány v klasy. Plodem je tvrdka. Kvete celé léto a výrazně voní.

Pěstování

Máta kadeřavá vyžaduje půdu bohatou na humus, ale je náročná také na vlhko a slunečnou polohu. Sazenice získáme dělením trsů nebo řízkováním. Přesazujeme na podzim do rýh. Řízky se zasypou 4 cm zeminy a převálcují se. Na zimu už jsou zakořeněné a na jaře můžou jít na trvalé stanoviště.

Během vegetace okopáváme. Oproti mátě peprné má výhodu, že netrpí tolik mrazem a nemusí se přes zimu přikrývat. Roste rychle a její lodyhy rychle přerůstají plevel.

Sbírá se vždy na začátku květu - první sběr v červnu a další až do konce září, když dosáhne výšky 30 - 40 cm. Sběr provádíme za suchého počasí, droga má tendenci se zapařovat. Sušíme přirozeným teplem ve stínu, v dobře odvětrávaných prostorech a v tenké vrstvě. Při umělém teple by se teplota neměla dostat přes 35 °C. Při sušení neobracíme nebo obracíme v případě nutnosti co nejméně.

Sesychací poměr je 4 - 5 : 1 pro nať a 6 - 7 : 1 pro list.

Máta peprná

Mentha x piperita L.

Máta peprná je velmi proměnlivý druh, jehož zástupci se velmi snadno kříží. V přírodě nenajdeme přirozeně rostoucí formu. Nerozmnožuje se semeny! Vytváří nadzemní i podzemní stolony - výhony. Více o původu a účincích máty peprné zde.

Botanické popis

Je to statná až 80 cm vysoká vytrvalá bylina, která vytváří oddenky - stolony až 80 cm dlouhé. Má čtyřhranou lodyhu, lysou, fialově zbarvenou a bohatě větvenou. Střední listy a horní listy jsou řapíkaté, lesklé s výraznou fialovou žilnatinou. Čepel je žláznatě tečkovaná, kopinatá, široce kopinatá a vejčitá, dlouhá až 80 cm, ostře špičatá, okraj je pilovitý. Kvete od června do září. Květy jsou nafialovělé, obojaké nebo jen samičí. Prašníky zakrnělé pokud se vyvinou, pyl není životaschopný. Na konci květy vytváří vrcholový lichoklas z lichopřeslenů. Plody tvoří výjimečně.

Pěstování

V osevním postupu ji řadíme po hnojených okopaninách. Máta peprná vyžaduje teplé stanoviště chráněné před větrem, mírně zastíněné a vlhčí. Půdu má ráda bohatou na živiny a na humus, jílovitou s pH 6,2 - 7. Nemá ráda plevel. Za silnějších mrazů může vymrznut, je třeba ji chránit listím, kompostem nebo hnojem.

Výsev a vegetace

Možnosti hnojeni: před výsadbou je vhodné zapravit do půdy základní dávku hnojiv (na 1 ar 4 kg superfosfátu a 3 kg draselné soli). Máta má mělký kořenový systém, proto nezapravujeme příliš hluboko. Na jaře před rašením přihnojíme ledkem amonným a vápencem (2 kg na 1 ar). Další dávku ledku přidáme po první sklizni (1,5 kg na 1 ar). Dusík podáváme v podobě močoviny - ve formě roztoku a to ve dvou dávkách po 0,5 kg na plochu jednoho aru - první dávku na jaře při výšce rostlin cca 10 cm, druhou po první sklizni. Postřik provádíme ráno po sejití rosy, když ještě nesvítí slunce.


Jak jsem zmiňovala výše, máta peprná netvoří téměř vůbec semena, a když už nějaká jsou, po výsevu se rostliny zvrhávají. Rozmnožování se tedy provádí pomocí oddenků - stolonů nebo ze sazenic - jarní výhonky. Výsadbu provádíme na jaře v březnu dubnu nebo na podzim v září.

Výsadbu na podzim provedeme co nejdříve po vyorání rostlin. Sázení je nejlepší provádět po dešti. Máta peprná je náchylná k zasychání. Vyorané stolony se do předpřipravených brázd, které jsou hluboké do 15 cm a jsou od sebe vzdáleny 45 - 60 cm překryjeme až 8 cm vysokou vrstvou půdy a převálcujeme. Na jaře vysazujeme výhonky - staré trsy rostlin roztrháme na kusy s několika listy a kořeny. Sázíme vodorovně tak, aby nad zemí byla lodyha s listy. Během vegetace provádíme první plečkování, když mají rostliny 5 - 7 cm. Máta je velmi citlivá na zaplevelení pozemku.

Jiným způsobem množení je řízkování - listové řízky nebo vrcholky silnějších výhonů v pařeništi. Odřízneme vrchní páry listů (vrcholové řízky by měly mít délku 80-120 mm se 3-4 páry listů), zašpičatíme a píchneme do pařeniště - do písku. Osm dní řízky kropíme vodou při zavřených a zastíněných oknech, aby se řízky nespálily. Po vytvoření kořínků začneme větrat. Po 4 týdnech můžeme sazenice vysazovat na záhon v dubnu květnu. Sadíme tak, aby na povrchu zůstal jen konec sazenice (u tohoto způsobu množení bude nějaký výpadek, udává se tak 20 %).

Sklizeň

Sklízíme nať asi 6 cm nad zemí a opatrně ji ukládáme, protože máta je náchylná k zapaření. První sběr je vhodný při výšce 25 - 30 cm, těsně před rozkvětem - většinou kolem června. První rok může být sběr jeden a to i v září a v dalších letech sklízíme 2x - 3x. Nejlepší je 2. sběr. Sklízíme za suchého počasí. Nejvíce ceněná droga se získává ze širokých a krátkých listů. Kultura vydrží na jednom stanovišti 3 a více let.

Sušíme na dobře větraném místě, ve stínu do teploty 35 °C ve vrstvě 2 - 3 cm. Drogu během sušení nepřetáčíme.

Sesychací poměr je 5 : 1.

Choroby a škůdci máty

Pidikřísek polní - Eupteryx atropunctata napadá mátu peprnou, meduňku lékařskou, bazalku pravou, oman pravý, heřmánek lékařský apod. Způsobuje na listech světlé skvrny.

Pěnodějka obecná - Philaenus spumarius larvy sají na listech.

Mšice broskvoňová - Myzus persicae poškození na listech po posátí se většinou neprojeví. Mšice se vyskytují jednotlivě, nejčastěji je lze pozorovat na spodní straně listů nejnižších pater.

Mandelinka mátová - Chrysolina herbacea dospělci i larvy poškozují rostliny žírem, mohou způsobit i holožír.

Dřepčíci - vykusují otvory tzv. okénka v listech a larvy škodí na kořenech.

Štítonoš zelený - Cassida viridis dospělci škodí žírem na listech, často mezi žilnatinou a larvy okusují listy.

Bledá skvrnitost máty - viróza způsobená virem mozaiky vojtěšky - Alfalfa mosaic virus zkráceně AMV vytváří zakrslý růst a kadeřavost.

Proti viróze se lze chránit jen preventivně a to správným výběrem stanoviště a postřikem/likvidací přenašečů. Napadené rostliny se musí zlikvidovat.


Septorióza máty - Septoria menthicola - plíseň vytvářející okrouhlé skvrny na obou stranách listů a jejich následné odumírání.

Padlí mátové - Erysiphe galeopsidis způsobuje bílé skvrny. Preventivně - dodržujeme spony, aby rostliny dobře po dešti prosychaly.

Deformace a opad listů máty - Puccinia menthae plíseň vytvářející tzv. aeciospory - žluté kupičky na spodu listů a na stoncích, anebo tzv. urediospory - rezavé skvrny na spodu listů. Rez přezimuje v tzv. teliosporách - tmavě hnědá ložiska zimních výtrusů.

Proti rzi se lze chránit preventivně - výběrem zdravého výsadbového materiálu, a pokud se problém opakuje, nepěstovat mátu v dalším roce na stejném místě (osevní postupy - prevence).