Pietro Andrea Gregorio Mattioli

18.10.2021
Petr Ondřej Mathioli, Petr Ondřej Matthioli, Matthiolus

Mattioli byl významným italským renesančním lékařem a botanikem. Narodil se 23. 3. 1501 do rodiny lékaře Francesca Mattioliho v Sieně a brzy po jeho narození se rodina odstěhovala do Benátek.

Medicínu Mattioli studoval na univerzitě v Padově. Zároveň studoval u chirurga Georga Caravity, se kterým navštívil také jiné univerzity, například Římskou. Studium dokončil v roce 1523. Poté se přemístil do Říma, odkud se v roce 1527 vydal do Tridentu. Zde působil ve službách biskupa, později kardinála (1530), Bernarda z Cles. Mimo medicínu se zde věnoval studiu botaniky, nejčastěji ve Valle Anania, a problematice syfilidy, tzv. francouzské nemoci. V roce 1530 vydal k této problematice spis De Morbo Gallico.


Na konci třicátých let kardinál Bernardo z Cles umírá a Mattioli získává místo městského lékaře v Gorici. I zde se Mattioli mimo medicínu věnoval studiu místní flóry a už pracoval na překladu Dioscoridova díla De Materia Medica do italštiny.


Mattioli si jako lékař získal výbornou pověst. Mnoho jeho současníků mu posílalo ze svých působišť a cest různé botanické vzorky, které Mattioli analyzoval.


V roce 1544 poprvé publikoval svoji práci Herbář čili bylinář (dílo mělo různé názvy). Poprvé dílo vyšlo v italštině, roku 1554 v Benátkách vyšlo v latině. Původní název byl Di Pedacio Dioscoride Anazarbeo libri cinque della historia, et materia medicinale tradottia a byl věnován Cristoforu Madruzzovi - nový tridentský biskup.


V roce 1554 byl povolán do Prahy, kde působil jako osobní lékař arcivévody Ferdinanda Tyrolského. Ferdinanda Tyrolského si získal po tom, co mu věnoval jeden ilustrovaný kus svého latinského díla Commentarii secundi aucti, in libros sex Pedacii Dioscoridis Anazerbei de materia medica. Díky Ferdinandu Tyrolskému, který byl synem Ferdinanda I. a od roku 1547 vykonával funkci královského místodržícího v českých zemích, se Mattioli dostal do Prahy. Mattioliho zaujala také místní flóra, která byla od té italské odlišná. Českou šlechtu zase zaujal Mattioli, jakožto významný lékař. Byl vyhledáván pro svoje služby. Později v letech 1547 1566 jako lékař Maxmiliána II.


V roce 1558 vyšlo dílo Epistola de Bulbocastaneo, napsáno latinsky. V díle se věnoval identifikaci rostlin a novým botanickým metodám. O rok později vychází spisek Le Solenni Pompe - popisuje příjezd Ferdinanda I. do Prahy po jeho korunovaci římským císařem. Dalším dílem je Epistolarum medicinalium libri quinte, které bylo publikováno v roce 1561 v Praze. Jedná se o soubor 85 dopisů. Ve stejném roce Mattioli předvedl v Praze svůj pokus s univerzálním protijedem (o pokusu se zmiňuje později Tadeáš Hájek z Hájku v předmluvě Herbáře).


1562 publikoval také český překlad svých Komentářů k Dioscoridovi pod názvem Herbář, jinak Bylinář, velmi užitečný. Dílo vydal v tiskárně u Jiřího Melantricha z Aventýnu, ve spolupráci s českým učencem Tadeášem Hájkem z Hájku. Ten nebyl jen překladatelem, Tadeáš Hájek z Hájku Mattioliho dílo i upravil - některé pasáže vynechal a jinde sám přidal text. Jeho cílem bylo zaměřit se domácí medikamenty. Kvůli některým taxonům dokonce cestoval po zemi, aby zjistil, kde se vyskytují a jaké mají další názvy. Současně tak zajišťoval podklady pro výrobu štočků. Bohužel se nedá přesně určit, které pasáže jsou prací Tadeáše Hájka. Herbář, jinak bylinář, velmi užitečný se tak stal druhým česky psaným herbářem.


V 16. století byla botanika ještě stále součástí medicíny, proto v Mattioliho Herbáři nebyla oddělena funkce medicínská od té botanické. Rostliny byly sice velmi dobře botanicky popsány, ale větší část se věnuje jejich léčivým účinkům. V Herbáři byla problémem nedostačující terminologie, Hájek se tomu naplno věnoval a díky tomu se podařilo rozšířit českou terminologii - především v botanice, vznikaly nová pojmenování rostlinných částí. Celé dílo má 4 díly.


Hájek do své předmluvy začlenil také "přirozenost bylin", která je dána na základě čtyř živlů a dělí se dále na čtyři stupně. Čtvrtý stupeň, podle něj, jsou jedy. Rozpoznání jednotlivých "přirozeností bylin" závisí na smyslech - zrak, čich, chuť a hmat. "Přirozenost" určuje léčivý účinek rostliny/rostlinné drogy. Nejvýznamnější je dle Hájka chuť. V hlavní části Herbáře najdeme jednotlivé rostliny, jejich vzhled, vyobrazení, "přirozenost", léčivé účinky a výskyt. Výjimečně jsou zahrnuty také informace například o pěstování. Mimo rostliny zde nalezneme také tři látky živočišného původu - pižmo, ambru a cibet - v kapitole o mechu. Tyto ingredience se vyskytují jako součást lékových receptů. V Herbáři najdeme už také rostliny Nového světa.


V dalším českém vydání - Herbář aneb bylinář, vysoce učeného a vznešeného p. doktora Petra Ondřeje Mathiola, 1596, už nejsou použity původní štočky, které byly vyrobeny pro první české vydání. Byly použity nové, menší a detailnější.


Toto dílo vyšlo později v německém překladu - New Kreüterbuch Mit den allerschönsten und artlichsten Figuren aller Gewechsz, dergleichen vormals in keiner sprach nie an tag kommen (1563), kterou překládal Mattioliho spolupracovník Georg Handsche z Limuz. Německá verze, vydaná pouze rok po české, už obsahovala o 200 dalších rostlin více, převážně nově objevených.


Mattioliho nejvýznamnější dílo vzniklo původně jako komentář De Materia Medica a vychází do současnosti. Během svého života jej Mattioli stále rozšiřoval a každé další vydání bylo obsáhlejší než to předešlé. Jednotlivá vydání se od sebe tak výrazně lišila jak obsahem, tak podobou.
Herbář čili Bylinář bylo dílo velmi finančně náročné a podílelo se na něm mnoho osob. Finančně jeho vznik a vydání podpořila česká šlechta, což byl také důvod, proč toto dílo vyšlo v českém jazyce. Na finanční podpoře se podílela panovnická rodina, dvě dotace byly schváleny od českého sněmu, přispěli také měšťané Pražského města, rytíři a čeští páni. Vysoká cena byla zapříčiněna především výrobou nových dřevořezových štočků s vyobrazením rostlin. Tisky podoby rostlin přispěly k odborné hodnotě herbáře. Na výrobě štočků se podíleli Giorgio Liberal da Udin, Hans Minich a další dřevořezbáři. Celkem se vyrobilo 589 štočků, které byly opatřeny českým, latinským a německým jménem rostliny a 6 nákresů destilačních pícek. Štočky si Mattioli ponechal a dále se používaly do dalších vydání. V témže roce Mattioli získal dokonce i šlechtický erb.


Během svého pobytu v českých zemích Mattioli cestoval a navštěvoval jiná města, například Chomutov nebo Krkonoše. V Krkonoších například objevil další rostliny, které zařadil do dalšího vydání svého Herbáře. Z českých zemí odcestoval po roce 1565, ale nadále se věnoval rozšiřování svého Herbáři.


V roce 1568 vyšlo dílo honosně ilustrované a obohacené také o některé živočišné produkty. Věnováno bylo princezně Johaně von Habsburk. Mattioli dále působil jako lékař Habsburků, věnoval se dál rozšiřování své práce a jeho útočištěm se stal v tomto období především Innsbruck.


Kolem roku 1578 byl povolán Ferdinandem Tyrolským do Říma, kde měl pečovat o Ferdinandova syna kardinála Andrease d'Austria. Během cesty se však nakazil morem, kterému podlehl. Bohužel se přesně neví, kde a kdy Mattioli naposledy vydechl. Později mu byl zbudován v katedrále svatého Vigilia náhrobek, kde je psáno:


"Síly rostlin nevypověděl by lépe nikdo druhý, aniž by kdo nad tebe v tomto umění slavnější. Kdyby se duše i tělo namalovat daly, Dioscorides a Mattioli by jeden obraz byli."