Plán ze St. Gallen

10.01.2021

Plán ze St. Gallen (Svatého Havla) je pergamenový svitek, který zobrazuje ideální podobu středověkého benediktinského kláštera. Vznikl na počátku 9. století, pravděpodobně v klášteře Reichenau na Bodamském jezeře. O tomto svitku dlouho panovala představa, že byl stavebním plánem samotného kláštera Reichenau. Celý plán je spojený z pěti částí a poskládaný jako kniha.

Na plánku najdeme půdorys kláštera s hlavními i vedlejšími budovami, zahradami a dalším zařízením. Na území Evropy by se mělo jednat o jedinečnou kresbu z období mezi pádem Západořímské říše a 13. stoletím. V dnešní době je svitek - pět velkých sešitých kusů pergamenu, uložen v knihovně v opatství St. Gallen ve Švýcarsku, a je jejich národní památkou.

Dnes je St. Gallen švýcarskou metropolí, jejíž počátky sahají do 7. století. Později zde byl skutečně vybudován benediktýnský klášter Opatství svatého Havla. Klášter Sankt Gallen je od roku 1983 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.

Zahrady na plánu

  • Rajský dvůr - se nacházel uprostřed klausury. Od raného středověku byl vždy jádrem kláštera a nesměl do něj vstoupit nikdo cizí. Přístup byl odepřen i opačnému pohlaví. Zpravidla byl ve tvaru čtverce a sloužil k odpočinku, modlení a rozjímání. Uprostřed bývala obvykle studna nebo rostliny. Křižovaly jej dvě cesty, které celek rozdělovaly na čtyři pole. Po obvodu byl rajský dvůr lemován křížovou chodbou a uprostřed byl zakreslen keř - chvojka klášterská - Juniperus sabina L. Chvojka je stálezelený keř, který v pojetí křesťanství symbolizuje věčný život a znovuzrození Ježíše Krista, a je umístěna nejen uprostřed rajského dvora, ale i celého kláštera.

  • Zelinářská zahrada - je jednoduše členěna na pravidelná pole, na nichž byla zelenina pěstována. Na plánu bylo navrženo pěstovaní 18 druhů zeleniny a koření, které sloužili k obživě mnichů.

(saturejka, cibule, pórek, celer, koriandr, kopr, anýz, mák, ředkev, řepa, šalotka, česnek, mrkev, petržel, řepka, kerblík, černucha a pastinák)


  • Ovocný sad - štěpnice, sloužila zároveň jako místo posledního odpočinku mnichů a uprostřed měl být zbudován dřevěný kříž. Bylo zde důmyslně pracováno s prostorem, s efektem světla a stínu a pozornost byla soustředěna na význam kříže. Bylo zde navrženo 13 druhů ovoce.

(jabloň, líska, moruše, slivoň, kaštanovník, mišpule, kdoule, jeřáb, ořešák, mandloň, fíkovník, vavřín a třešeň)


  • Zahrada léčivých rostlin - měla, jako ostatní zahrady na plánu, jednoduché pravoúhlé uspořádání. Na každém záhoně je doporučeno pěstovat jen jeden druh rostlin, aby byla zaručena čistota a minimalizovala se možnost záměny. Často se ve středověku záhony vyvyšovaly a byly obehnané lískovým nebo vrbovým proutím. Z těchto záhonů se později vyvinuly záhony, kde se pěstovaly rostliny podle lékařského užití - například pro zažívací potíže apod.

U zahrad s léčivými rostlinami byly většinou i prostory pro zpracování rostlina a pro léčení. Na plánu nalézáme nemocnici, ke které přiléhá dům s vymezeným prostorem pro těžce nemocné a dům, kde se pouští žilou. Většina rostlin byly druhy u nás nepůvodní a součástí byly i druhy okrasné, které měly hlavně symbolický význam. Celkem je na plánu navrženo 16 rostlin.

(maří list balšámový, saturejka horská, růže šípková, lilie bělostná, máta peprná, rozmarýn lékařský, pískavice řecké seno, fenykl obecný, polej obecná, libeček lékařský, kosatec německý, šabrej kmínový, routa vonná, hulevník lékařský, šalvěj lékařská, fazol obecný)