PLICNÍK LÉKAŘSKÝ - Pulmonaria officinalis L.

06.04.2021

Čeleď: Boraginaceae Juss. - brutnákovité


"Ve světlých listnatých lesích a vlhkých křovinách upoutají již časně zjara naši pozornost nápadně zbarvené květy plicníku. Rozkvétají postupně a jsou nejprve růžové, později jejich zbarvení přechází do lila až fialového, zatímco odkvétající květy poznáme podle modrého až světle modrého zbarvení."

Zelená lékárna, V. G. Rubicov, K. Beneš, 1984


plicník lékařský - Pulmonaria officinalis L.

Jedná se o vytrvalou bylinu, která dorůstá výšky až 35 cm. Jeho nepřehlédnutelným znakem jsou jeho květy, které se zbarvují od světle růžové po tmavě modrou až fialovou barvu. Dalším nepřehlédnutelným znakem jsou bíle skvrnité listy. Plicník lékařský roste od Francie přes střední Evropu po západ Ukrajiny. Na severu je hranicí jeho výskytu Dánsko, jih Švédska a Pobaltí, na jihu je to sever Itálie, Albánie a Bulharsko. Najdeme ho v listnatých a smíšených lesích, v hájích a křovinách. Má rád kyselé i zásadité půdy, sušší i vlhčí, hlavně živné půdy.

plicník tmavý - Pulmonaria obscura Dumort.

Plicník tmavý je vytrvalá bylina dorůstající výšky asi 30 cm. Listy mají čepel široce vejčitou, jsou přisedlé a střídavé, na svrchní straně chlupaté, nemají bílé skvrny. Vyskytuje se téměř po celé Evropě. Roste ve stinných a vlhkých lesích, na pasekách, světlých dubohabřinách a bučinách. Má rád půdy humózní, hlinité až jílovité. Kvete od března do května.

plicník měkký - Pulmonaria mollis Wulfen ex Hornem.

Je to vytrvalá bylina dorůstající až 50 cm. Roste jen ve střední a jihovýchodní Evropě. V ČR je vzácný - roste v Povltaví, na Mladoboleslavsku a v Doupovských horách, hojněji jej lze najít na jižní Moravě od Vranovské přehrady až k Olomouci, Moravskou bránu a do okolí Valašských Klobouk. Patří k ohroženým druhům naší květeny.

plicník úzkolistý - Pulmonaria angustifolia L.

Vytrvalá bylina dorůstající do výšky 25 cm. Jedná se o druh střední a východní Evropy. V Čechách roste málo, spíše v teplejších oblastech, na Moravě jej můžeme najít v Bílých Karpatech a na Brněnsku. Plicník úzkolistý je silně ohroženým druhem.


Historie

Plicník je rostlinou představující smutek Panny Marie - zbarvení jeho květů od světle růžové po tmavě modrofialovou symbolizuje modré oči Marie, které zrudly od pláče; bílé skvrny na listech zase mají symbolizovat místa, kam dopadaly její slzy.

V Anglii se plicník pěstoval jako zelenina, mladé listy se přidávaly do salátů.

V Mathioli Herbáři najdeme pod názvem plicník jinou rostlinu. Plicník, o kterém si zde právě čtete, nazval "jiný plicník - Pulmonaria altera" a má na mysli plicník lékařský, protože popisuje jeho bílé skvrny na listech.


"Tuto rostlinu mnozí vychvalují, že prý zhojí zvředovatění a zjitření prsou. Já sám jsem ji ochutnal a vyzkoušel proti chrlení krve a poznal jsem, že je velice prospěšná. Dal jsem ji vařiti ve vodě a přistrojiti nebo osladiti růžovým cukrem a dával píti nemocnému v odvaru vždy ráno."

Pietro Andrea Gregorio Mattioli, Herbář čili bylinář


I profesor František Dlouhý popisuje ve své práci jinou rostlinu nazvanou plicník a to plicník islandský - Cetraria islandica Acharius. Dle vyobrazení je pravděpodobné, že se jedná o stejnou rostlinu, jakou popisuje Mathioli. Respektive o lišejník, plicník islandský je dnes znám pod názvem pukléřka islandská. Pan profesor píše samozřejmě i o plicníku lékařském:

"Odvar z listů, zvláště spodních, smíšený s odvarem z jitrocelovým, jest oblíbeným lidovým lékem při chrapotu, kašli a zánětu krčním, také při chorobách ledvin a měchýře, zvláště krvavém močení. Zpařené listy neb náčinky máčené v odvaru plicníkovém přikládají se na rány."

František Dlouhý, Herbář (cca kolem roku 1900)


Sběr

Předmětem sběru je kvetoucí nať - Herba pulmonariae. Sbírá se brzy na jaře. Potom je možné sbírat list - Folium pulmonariae.


Obsahové látky

Droga plicníku lékařského obsahuje velké množství tříslovin (asi 9 %), rozpustné soli kyseliny křemičité, sliz, saponiny, minerální látky, allantoin, fytosterin, cetylalkohol a malé množství pyrilizidinových alkaloidů.


Využití

Podporuje vykašlávání a působí hojivě i regeneračně na sliznice dýchacích cest. Současně působí na sliznice trávicího ústrojí. Dále působí protizánětlivě a mírně močopudně. Používá se v geriatrii při vleklých plicních onemocněních. Nezanedbatelný je i jeho vliv na léčbu lymfatických onemocnění. Díky obsahu tříslovin jej lze využít i při léčbě průjmu.

Pro obecné využití při plicním onemocnění je doporučené dávkování 30 g natě na 1 litr vody.

I při zevním užití se projevuje ochranný vliv na sliznice, využívá se k omývání ran nebo při koupelích proti krvácejícím hemeroidům.

Obvykle se jako léková forma používá odvar, který se užívá v dávce 4 šálky denně. Drogu neužíváme déle než 3 týdny v kuse. Pakliže je vyžadována delší léčba plicníkem, je třeba zařadit po 3 týdnech užívání alespoň 2 týdenní pauzu. Pokud je plicník součástí směsí lze užívat i déle, až 6 týdnů.

Ve směsích plicník nalezneme nejčastěji s listem podbělu, prvosenkou, lékořicí, anýzem, fenyklem, proskurníkem, puškvorcem a meduňkou. Účinnost plicníku je možné ještě zvýšit přidáním měsíčku, nati řepíku, listu šalvěje, kořene proskurníku nebo nati tymiánu.

Nejlepší je trojkombinace při plicních onemocněních: 50 g řepíku, 30 g jitrocele a 20 g plicníku. Z této směsi připravíme 2 minutový odvar.

Při průjmových onemocněních je doporučované kombinovat plicník s mochnou nátržníkem, rdesnem hadím kořenem, krvavcem totemem, s květy heřmánku a s listy nebo plody borůvky.

Sedací koupele při hemeroidech s plicníkem lze nakombinovat ještě s heřmánkem, třezalkou, kontryhelem, s kořenem mochny nátržníku nebo s dubovou kůrou.


Kontraindikace a vedlejší účinky

Vzhledem k obsahu alkaloidů se doporučuje uvážlivé užívání - dodržování dávkování a při vážnějších stavech konzultace s lékařem. Drogu nikdy nepodáváme těhotným ani kojícím matkám a dětem. Doporučuje se také vyhnout kombinaci s kostivalem, aby nedošlo k nežádoucí kombinaci alkaloidů, což by mohlo zvýšit toxicitu přípravku. V případě využití při hemeroidech je vhodné krvácející hemeroidy řešit s lékařem než je zavedena samoléčba.