Puškvorec obecný - Acorus calamus L.

21.06.2023

Syn.: A. odoratus LAM., A. asiaticus NAKAI, A. elatus SALISB., Calamus aromaticus GÜLDENST.

Čeleď: Acoraceae Martinov - puškvorcovité (dříve Araceae Juss. - áronovité)

Jedná se o vytrvalou a oddenkatou, bažinatou bylinu, která je vysoká až 120 cm. Je to obligátní heliofyt, neroste ve stínu. Najdeme ho ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách. Přednost dává trvalému zaplavení. Může vytvářet vegetaci plovoucích ostrůvků.

V Evropě je puškvorec obecný nepůvodní, stejně tak v severní Americe a na jihu Afriky, nicméně jej lze vystopovat na našem území až do 12. století, kdy byl u nás pěstován. Doložen je ze 14. století, v 16. století byl součástí botanické sbírky ve Vídni. Dříve se věřilo, že planěl právě odsud. Do Polska se údajně dostal díky Tatrům, kteří jej tam dovezli, protože věřili, že čistí vodu.

U nás se vyskytuje roztroušeně na celém území. Velmi necitlivé socialistické meliorační zásahy zhoršily životní podmínky puškvorce natolik, že je tento druh dnes na ústupu. Původní je v Indii, v jihovýchodní Asii, na Filipínách, na Jávě, v Borneu, na jižní polovině Číny, v Koreji, Japonsku a na Sibiři.


Možnost záměny: kosatec žlutý - Iris pseudoacorus L.

Puškvorec obecný ale velmi výrazně voní, tím lze rostlinu odlišit v období, kdy rostliny už nekvetou. Tuto záměnu popisoval už Mathioli:

"Pravé Acorum jest určitě bylina a kořen, který všichni učení lékaři a lékárníci latinsky jmenují Calamus aromaticus, německy Kalmus a česky prustvorec, ačkoliv jména Calamis aromaticus používají špatně a neprávem. Neboť ve skutečnosti Calamus není kořen (jak dosvědčuje Dioscorides a Plinius), nýbrž klade se a počítá mezi vonné třtiny, které rostou v Indii. Lékárníci pak neznaje této byliny, poenovali ji místo Acorus calamus. Takové Acorum neboli Calamus má listy podobné kosatci, pouze delší, užší, vonné právě jako sám kořen... "

Dr. Petr Ondřej Mathioli, Herbář neboli bylinář I.

Puškvorec obecný je vyobrazen ve středověkých opisech Herbarium Apuleii Platonici. A právě při středověkých opisech se stávaly chyby, které se ale historií táhnou jako červená nit. V opisu z 11. století můžeme najít puškvorec vyobrazen jako typický horizontální, podlouhlý oddenek s typickými listy, ale bohužel s dokresleným květem kosatce žlutého, společně s opsaným popisem puškvorce. Zde se pravděpodobně jedná o raritu, ostatní opisy zobrazují puškvorec bez květu. V roce 1481 vyšlo Herbarium Apuleii Platonici tiskem a původní vyobrazení zmizelo a nahradil ho obrázek zcela odlišný. Vyobrazená rostlina neodpovídala ani kosatci a ani puškvorci. Další tisk a i další tištěné herbáře už zobrazovaly rostlinu podobnou kosatci s popis3m puškvorce.

Více informací a ilustrace zde

Historie

Historii rostliny lze vysledovat až do starověkého Egypta. Je zmíněna i v Bibli, kde se uvádí jako součást svatého oleje pro poslední pomazání. Ve své vlasti, v Číně a v Indii, byl velmi ceněnou léčivou rostlinou.

V antice jej popisuje Dioscorides ve svém díle Materia Medica jako "akoron". Porovnával jeho oddenek s kosatcem žlutým. Puškvorec doporučuje jako prostředek při nemoci plic, prsou a jater nebo při pokousání zvířetem. Ženám měl pomáhat při zánětlivých onemocněních v podobě sedací koupele.

Skrze ilustrovaný herbář od Pseudo-Apuleius, který pochází za 3. nebo 4. století, se rostlina dostala do středověkých herbářů. Loršský lékopis popisuje stejné využití jako v antice Dioscorides. Po této etapě puškvorec v Evropě na několik století mizí ze scény. Objevil až v předpisech arabských textů do latiny.

Puškvorec byl rostlinou , které byla přisuzována moc hřející a vysušující. Prvotní a nejdůležitější účinek byl pro posílení "studeného žaludku". Účinek byl močopudný, podporující trávení a u žen menstruaci. Jeho inhalace měla pomáhat na kašel.

V 16. století Adam Lonitzer napsal, že je velmi používaným léčivem ve všech lékárnách a doporučoval jej na stejné nemoci, jako antičtí autoři.

"Calamus aromatikus jest kořen keře, jenž podobá se stéblu a uvnitř jest dutý... Pro posílení trávení dej k prášku puškvorce prášek skořicový, tento prášek jest dobrý i proti nemoci srdce. Proti těmto potížím svař Valamus aromaticus v růžové vodě a vyčiř tím víno nemocného."

Lipská nauka o drogách, přepis z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


"Moc jeho jest posilňovati žaludku i střev nastuzených. A povětrnosti, nadýmanie, krčenie, boukánie, žraní, trhání ukládá. U víně vařiti a píti anebo na noc zřezati s pepřem a toho vzieti jednu čtvrtci a zapíti. Anebo prach jeho smiesti s skořicí - to srdce sílí i chuť k jiedlu dává. Prach jeho v šátku závázaný do sudu zavěsiti, to pivo píti - zažití pokrmu dává, dnu vnitřnie i studenost měchýře hojie. Vlhkosti studené v žaludku i v prsech rozpouští a chrkánie činí."

Jan Černý, Knieha lekarska, kteráž slove herbář aneb zelinář


Maria Treben ve své knize Zdraví z Boží lékárny zmiňuje puškvorec jako rostlinu vhodnou na ohřátí a odhlenění flegmatického žaludku a střev, při lenivosti střev a poruchách látkové výměny, při bledničce (chudokrevnosti), vodnatelnosti, při nechutenství, pomáhá při poškození ledvin a je dobrým prostředkem na pročištění celého těla. Kuřákům doporučuje žvýkat oddenek, aby se zbavili své náruživosti. Je údajně také vhodný pro děti, které nesnáší obiloviny. Posiluje slabé oči a koupele pomáhají při omrzlinách.


"Oddenek puškvorcový obsahuje jako celá rostlina zvláštní silice a hořč, které mu dodávají vůně i peprné kořeněné chuti a činí jej účinným prostředkem povzbuzujícím činnost zažívacích ústrojí, takže pomáhá zvláště při slabém trávení a nadýmání; také se doporučuje při vodnatelnosti, bledničce, krvetoku, porušené čmýře, dně a střídavce... "

Prof. František Dlouhý, Léčivé rostliny, Herbář

Sběr

Předmětem sběru je oddenek - Rhizoma calami aromatici (jinde Radix calamiAcori calami rhizoma, Radix acori anebo loupaný oddenek - Radix calami mundata), který se sbírá na podzim, od září do října nebo na jaře, od března do dubna. Sbíráme mladší oddenky, které jsou ve druhém nebo třetím roce života. Po roce a půl skladování začne prudce klesat kvalita drogy. Oddenek má pronikavě aromatický pach a chutná kořenitě a hořce.

Obsahové látky

Acori calami rhizoma obsahuje 2 až 4 % silice, jejíž hlavní složkou je beta-asaron, eugenol, alfa-pinen, camphen, calamen, caryophyllen, selinen, azulen, borneol, glykosid acorin, dále pryskyřice acoretin, třísloviny, slizy, cholin, fytoncidy atd.

Vyskytují se odrůdy bez beta-asaronu. A. calamus var. americana je diploidní odrůda, A. calamus var. calamus je triploidní - neobsahují beta-asaron. A. calamus var. angustatus je indická tetraploidní odrůda, která beta-asaron obsahuje.

Využití

Používá se především jako stomachikum - žaludeční lék a amarum - lék obsahující hořké látky, určený ke stimulaci vylučování trávicích šťáv a povzbuzení chuti k jídlu.

Puškvorec je velmi univerzálním léčivem v oblasti trávicího ústrojí. Působí proti nadýmání a proti průjmům. Pomáhá s trávením tvorbou trávicích šťáv, tlumí bolesti a křeče trávicího ústrojí. Snižuje hladinu krevního cukru, má zklidňující účinky, tlumí sklony k psychogenním bolestem hlavy a astmatickým záchvatům. Lze jej využít také pro rekonvalescenci po těžkých chorobách, ozařování nebo po chemoterapii. Neznámým mechanismem droga pomáhá k útlumu rozvoje krevních onemocněních leukémického typu.

Zevně puškvorec využíváme k inhalaci, ke kloktání, kdy nepůsobí jen na oblast ústní dutiny, ale i na její okolí, například na lymfatické uzliny, nebo při výrobě mastí a olejů, které díky silicím působí analergicky. Můžeme využít i dílčí koupele rukou a nohou, kdy puškvorec působí protiekzematicky a protirevmaticky. Droga, která obsahuje více asaronu má protialergický účinek. Droga má prokazatelně fytoncidní účinky - rostlinné antobiotikum.

Využití najde droga (2 až 5 % beta-asaronu, nad 5 % se neužívá - americký a indický druh, evropský je bezpečný) také v psychiatrii, kdy má účinky srovnatelné s účinkem chlorpromazinu. Neužívá se však dlouhodobě.

Puškvorec užíváme hlavně jako nálev, prášek, tinktura, kloktadlo, inhalace, mast nebo olej. Zevně lze využít i jako koupel u omrzlin a špatně se hojících ran. Zdroje doporučují také sušenou drogu žvýkat při odvykání kouření.

Droga puškvorce je vhodná samostatně i ve směsích. Pokud bychom chtěli zesílit její hořké působení, je možná kombinace s benediktem nebo jinou hořčinou. Janča a Zentrich doporučují kombinaci natě konopice, s listem vachty a se zeměžlučí jako pomocnou léčbu při leukémii. Žaludeční směs můžeme namíchat z oddenku puškvorce společně s natí pelyňku, řebříčkem, třezalkou, mátou peprnou, zeměžlučí, řepíkem, s kořenem lékořice, anděliky, hořce, s květy heřmánku a s plody fenyklu. Žaludeční čaje se užívají cca 1/2 hodiny před jídlem.

Oddenek se dá také kandovat a používat do cukroví, silice se používá k aromatizaci ústních vod, žvýkaček, zubních past a dalších kosmetických výrobků. Využívá se také jako koření do žaludečních likérů.

Přípravek proto nadýmání:

- 50 g puškvorce

- 30 g kmínu

- 20 g fenyklu

Z výše uvedených ingrediencí vyrobíme prášek, který kromě účinku proti nadýmání podporuje práci slinivky. Podáváme po jídle v množství na špičku kulatého nože. Zapijeme nejlépe čistou vodou.

V TČM (Tradiční čínské medicíně) má povahu mírně teplou, palčivou chuť, hořkou a tropismus k dráze srdce, jater a sleziny. Otevírá smyslové otvory, uklidňuje ducha, rozpouští vlhko, vypuzuje hleny, harmonizuje žaludek, zmírňuje kašel a křeče. Je nevhodný při prázdnotě yinu se známkami horka, podrážděnosti, nadměrném pocení a zvracení krve. Neužívá se společně s Ephedra sinica a Magnolia officinalis.

Vnitřně jej můžeme dle TČM využívat při chronické gastritidě, dyspepsii, zvýšené kyselosti žaludeční šťávy, zánětu průdušek, chronické bronchitidě, epilepsii, bezvědomí a závratích.

Kontraindikace a nežádoucí účinky

Čerstvý oddenek může vyvolat dávení a zvracení. Droga není toxická, ale nedoporučuje se terapeuticky využívat déle jak 6 týdnů. Nesmí jej užívat těhotné ani kojící ženy.

Beta-asaron působí na CNS a má mírně halucinogenní a sedativní účinky, ve velké dávce může být velmi škodlivý. (U nás rostou rostliny, které obsahují zhruba 3 % silice tvořené především asaronem. Jsou bezpečné pro užití.)

Nálev z puškvorce je doporučován i u vředové choroby dvanáctníku. Toto doporučení patrně vychází z obsahu slizu, avšak v nálevech převažuje účinek silice a hořčin, který spočívá ve dráždění sliznic a zvyšování tvorby žaludečních šťáv. Pak tedy u vředové choroby žaludku, dvanáctníku, střev a u zánětů trávicího ústrojí s tendencí k vředovatění a krvácení je proto užívání puškvorce spíše nevhodné.

Zevně může silná silice dráždit citlivější pokožku

 Při jakémkoliv závažnějším onemocnění a při užívání léků se o užívání puškvorce poraďte se svým ošetřujícím lékařem!