RŮŽE ŠÍPKOVÁ- Rosa canina L.

02.10.2020

... květina květin, královna květin... 


Čeleď: Rosaceae Juss - růžovité

Jedná se o statný keř, který může dorůstat výšky až 3,5 m. Roste na suchých místech, jako jsou husté stráně, křoviny, okraje lesů, u polí apod. Lidovým názvem "šípek" nazýváme více druhů růží, nevadí, že je nerozpoznáme od sebe, můžeme sbírat všechny. (Všechny růže volně rostoucí v přírodě, nedoporučuji sbírat okrasné odrůdy.) Do rodu keřů Rosa patří více než 100 druhů, mimo to bylo pěstováním vyšlechtěno už více než 25 000 odrůd.

Kromě růže šípkové můžeme sbírat také růži alpskou - Rosa pendolina L., růži svrasklou - Rosa rugosa L., růži trnitou - Rosa pimpinellifolia L., růži páchnoucí, nazývanou kapucínskou - Rosa foetida Herrm., nebo růži bedrníkolistou - Rosa spinossima L. Zajímavou růží je růže dužnoplodá neboli měkká - Rosa villosa L., odrůda Karpatia, která byla vyselektována v Bojnicích na Slovensku v 60. letech 20. století. Má velké plody a větší obsah vitamínu C a minerálů. Konzumní zralost je od srpna do září.

Historie

Staří Egypťané používali okvětní plátky k osvěžení vzduchu a růžovou vodu jako parfém. V antickém Řecku doporučoval Hippokrates směs růží s olejem na onemocnění dělohy. Dioscoridés a Galén upřednostňovali růže plané. Využívali především růži keltskou - Rosa gallica L., růži stolistou - Rosa x centifolia L. a růži chocholičnatou - Rosa corymbifera Borkh. Nejvíce ceněna byla růže keltská, dříve galská. Tento prastarý druh se do Evropy dostal obchodními stezkami z Východu. Růže šípková byla v Římě doporučována na pokousání vzteklým psem.


"Matko a Panno, ó matko z milosti plodného kmene,

Panno přečisté víry, nevěstou nazval tě ženich,

Nevěsto, holoubku, dome a paní, družko má věrná,

Za války sklízej růže, radostné lilie v míru."

Walahfrid Strabo, De Cultura Hortum, O Zahradnictví, v překladu Jakuba Šimka


V Ajurvédě byla růže dlouho považována za ochlazující a stahující prostředek, který se přikládal na povrchová poranění a záněty kůže. Růže (okvětní plátky a voda) byla také předepisována jako mírné laxativum.


"Růže jest chladná a chlad ten užitečnou směs v sobě má. Časně zrána nebo když den již začal, vezmi list růžový a polož si jej na oči. Vytáhne šťávu, tj. rosu, a zjasňuje je. Ale i ten, kdož jaké vředy na těle svém má, polož naň růžové lístky a to hlen vytáhne. A kdož jest vzteklý, nechť vezme růži a trochu šalvěje a na prach je rozetře. A v každé hodině, kdy vztek v něm stoupá, u nosu to podrží."

Hildegarda z Bingenu, 12. století, v překladu z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


Ve středověku byla růže ceněna jako léčivá rostlina. Vyráběly se z ní masti na oči, a povařená ve víně se používala při bolestech uší a hlavy, při dyspepsii, zánětech kůže a dásní. Klášterní medicína ji klasifikovala jako chladivou a vysušující. Odo Magdunensis v Macer Floridus píše, že se využívala proti horečce a průjmu, což bylo nazýváno jako "rozpálené vnitřní orgány", při popáleninách a hnisavých ranách. Abatyše Hildegarda z Bingenu doporučovala šípkový čaj jako počáteční léčbu u mnoha onemocnění.

Nicolas Culpeper růži nazval "vázající a stahující". Podle něj posilovala žaludek, předcházela zvracení, stavěla nutkavý kašel, byla dobrá proti průjmu a byla uznána jako výtečný lék na tuberkulózu.


"Růže nejsou téže jediné přirozenosti a moci... Z vody a země mají svou studenost a trpkost, od větru sladkost a libou vůni, od ohně skvostnou hořkost a červenou barvu; neboť červené růže jsou více hořké ve své přirozenosti nežli bílé. Nová čerstvá růže obsahuje více hořkosti nežli trpkosti či schopnosti stahovati a z té příčiny též více purguje. Suchá růže spíše dohromady stahuje a ucpává nežli obměkčuje."

Pietro Andrea Gregorio Mathioli, Herbář čili Bylinář, Praha 1562, v přepisu knihy Herbář aneb stromy a keře, J. Bednářová


Eklektici v Americe, předchůdci dnešních přírodních léčitelů, používali dužinu šípku pro přípravu léků, které dále obsahovaly jiné léčivé rostliny.

Růžový olej se používal od středověku až do dnešní doby hlavně při ošetřování ran. Používal se samotný nebo kombinovaný s fialkovým olejem.

Sběr

Sbíráme nepravé plody - šípky - Fructus cynosbati. V lékopisu jsou povoleny dva druhy: růže šípková - Rosa canica L. a růže převislá - Rosa pendolina L. Sběr probíhá v době zralosti na přelomu září a října. Šípky nesmí být přezrálé, po dozrání klesá obsah vitamínu C. Sbíráme za suchého, slunečného počasí. Šípky sušíme nejlépe umělým teplem na 60 - 80 °C. Přirozeně sušené plody často plesniví a ztratí většinu vitamínu C. Při 80 °C a více zase hnědnou a černají. Usušené plody mají slabou ovocnou vůni a nakysle sladkou, trošku svíravou chuť. Samozřejmě i skladováním se snižuje obsah vitamínu C. Doporučuje se skladovat maximálně 1 rok. Správně usušené plody si zachovávají kolem 20 % vitamínu C. (Jednotlivé publikace se v obsahu vitamínu C v šípcích neshodují, rozhoduje druh růže, místo, kde roste, způsob zpracování apod.)

Sbírat můžeme také okvětní plátky růží. Okvětní plátky sbíráme nepoškozené a z rozvinutých květů od června do konce července. V bylinářství se dává přednost červeně a růžově kvetoucím druhům. Sušíme při teplotách do 40 °C, na dobře odvětrávaném místě. Sušená droga by si měla zachovat svoji barvu i vůni. Okvětní plátky růží krásně doplňují čajové směsi a zjemňují jejich chuť. Vyrábí se z nich růžová voda.

Obsahové látky

Nejznámější obsahovou látkou plodů je vitamín C s kolísavým obsahem (0,2 % - 1 %). Vitamín C v šípcích je méně citlivý na var než syntetický nebo z jiných rostlinných zdrojů. V organismu se dobře vstřebává a využívá, k čemuž přispívá i značný obsah pektinů. Přítomny jsou také vitamíny A, B1 a B2. Dále plody obsahují beta karoten, třísloviny, kyseliny citronovou a jablečnou, flavonoidy, pektin, stopy silice, cukr, sliz a minerální látky, například draslík nebo vápník.

Nažky obsahují olej a vitamín E.

Okvětní plátky obsahují silici (především geraniol, citronellol a nerol), třísloviny, anthokyany a další látky, například flavonový glykosid quercin.

Účinky

Šípkový čaj se podává jako posilující prostředek, užívá se při nachlazeních a chřipkách nebo při jejich prevenci. Dále jej můžeme využít při zánětech v urogenitálním traktu - močopudný účinek, při astmatu, souchotinách, pro snížení cukru v krvi a snížení cholesterolu, brání vzniku ledvinových kamenů, ochraňuje játra a srdce, pomáhá při vředech v zažívacím traktu a při projevech alergií. Některé zdroje spojují růži i s podpůrnou léčbou HIV.

Celé šípky se povaří několik minut ve vodě, poté se nechají několik hodin vyluhovat. První vývar je podle Janči a Zentricha slabý, účinnější je druhý a třetí.

Druhou možností je šípky podrtit a vařit asi 10 minut, luhuje do vychladnutí. Při filtrování je potřeba použít jemnější sítko. V opačném případě nám budou v nápoji plavat jemné chloupky, které nás při požití mohou dráždit v krku. Vnitřně v nálevu nebo odvaru dáme 1 hrst šípků na 0,5 l vody.

Do směsí přidáváme šípky vždy nadrcené. Čaj je vhodný i pro dlouhodobé podávání.

Pro děti se používá růžový med, který připravíme z 25 g sušených okvětních plátků růže, 0,25 l horké vody a 1 kg čistého medu.

Užíváme také šípkové hálky, které vznikají infikováním žlabatkou listovou - Cynapsis quercisfolii - nebo jinou příbuznou žlabatkou. Používá se jako tonikum a imunostimulans. Nejvhodnější je užití jako tinktury. Nálev z hálek se užívá zevně na rány a popáleniny - urychluje zacelování míst, kde se oloupala kůže. Vnitřně se dá užít také jako lihovodný roztok jako diuretikum při močových kamenech a písku a při léčbě horečnatých onemocněních.

Sirup z růže posiluje nervy, mírní deprese a nespavost.

Růžová voda se vkapává do očí, používá se k omývání i kloktání.

Růžovým olejem se potírají popáleniny a horké otoky. Olej se také přidával do klystýrů.

Podle lidového léčitelství jsou okvětní plátky růží dobrým lékem při bolestech hlavy, mdlobách, při oparech na ústech a při menstruačních bolestech.

Pro výrobu 1 kg růžové silice je potřeba 3 - 5000 kg okvětních plátků, což je sklizeň z 1 ha, proto pravá růžová silice má skutečně vysokou cenu. Okvětní plátky jsou cennou surovinou pro kosmetický průmysl. Ovoněné čaje se mohou vyrábět tak, že se okvětními plátky prokládají čajové lístky. Okvětní plátky růží mají svíravé a protizánětlivé účinky.


Recept na šípkový kompot podle Janči a Zentricha:

Zralé šípky nakrájíme na půl, podélně, a vyčistíme od chloupků a semen. Umyjeme pod vodou, dáme do vody a povaříme. Šípky změknou a zbylé chloupky se vyplaví na hladinu. Takto čisté, povařené šípky naskládáme do sklenic a zalíváme cukerným roztokem: 3 díly cukru a 2 díly vody. Kompoty poté sterilizujeme 15 minut při teplotě 80 - 85 °C. 100 g kompotu obsahuje cca 140 mg přírodního vitamínu C.


Šípkové víno

Šípky rozdrtíme jak nejvíc to půjde (jeden ze zdrojů doporučuje masový mlýnek s velkými otvory). Na 1 kg rozdrcených šípků použijeme 1 litr vody. Přidáme vinné kvasinky a necháme 7 dní kvasit. Denně promícháme. Přecedíme a na 1 litr šťávy přidáme 200 g cukru a dále kvasíme v demižonu s kvasnou zátkou. Po dokončení kvasného procesu stáhneme a po usazení sedimentu stáhneme ještě jednou do lahví.