SKOŘICOVNÍK PRAVÝ - Cinnamomum verum J. Presl

16.10.2020

Čeleď: Lauraceae Juss. - vavřínovité

Jedná se o vždyzelený strom vysoký 10 - 15 m. Původ skořicovníku pravého je v jihovýchodní Asii. Byl pěstován jako kulturní rostlina (Seychely, Madagaskar, Tanzánie, Brazílie nebo Tchaj-wan. V některých částech Oceánie patří dnes mezi invazní druhy.


Která skořice je ta pravá?

Pravé a to nejlepší koření se získává ze tříletých větévek cejlonského skořicovníku. Barva této kůry je šedohnědá až žlutohnědá a po usušení se stočí do trubek, které jsou podvinuté z obou stran. Skořice, která se běžně prodává, je z méně ceněného skořicovníku čínského - Cinnamomum cassia (L.) J. Presl. Ta má barvu červenohnědou a je stočená do jednoduchých trubek. Většinou je kůra i výrazně silnější než u skořice pravé. Kasiová skořice se liší také širšími listy se srstnatými řapíky. Obě mají stejné využití.


Historie

Je to jedno z nejstarších koření světa. O skořici hovořil i Starý zákon (Exodus 30, 23 - 25). Měla velké využití i v magii a jako vykuřovadlo - vyvolává vysoké duchovní vibrace, pomáhá při uzdravování, posiluje duševní svěžest a sílu.

Zmiňuje se o ní bylinář čínského císaře Šen-nunga, kde je nazývána "kwai". Hieroglyfy v chrámu boha Hóra v Edfu v horním Egyptě na Nilu se zase zmiňují o "kainamaa". Skořice se zde využívala jako přísada k výrobě kadidla. Předpokládá se, že staří Egypťané znali skořici čínskou, protože obchodovali s Araby, Féničany, Peršany a Indy. Nasvědčuje tomu i to, že Arabové ji nazývali "dar Chini" - "čínské dřevo".

O ceylonské skořici jsou první zmínky od arabského cestovatele Ibn Batúta, který spatřil skořicovníky na Ceyloně v roce 1340. Další zprávy jsou od Portugalce Laurenza d´Almeida, který viděl v jihoceylonském přístavu nakládat na loď skořici a slony. V roce 1580 Portugalci obsadili Cejlon a od domorodých vládců požadovali ročně určité množství skořice. Za to jim přislíbili ochranu. Domorodý panovník z Kandy proti chamtivým vládcům povovlal Holanďany, kteří začali Portugalce roku 1632 vytlačovat, ale současně vykořisťovali i domorodé obyvatelstvo. Tak si domorodci příliš nepolepšili. Holanďané na ostrově zavedli skořicový monopol. Od každého domorodce požadovali 28 - 500 kg skořicové kůry.


"Brzy ráno se vydalo 400 černochů a pohanů na cestu, jsouce hlídáni 25 holandskými vojáky. Jeden z nich bubnoval, druzí čas od času vystřelili, aby zahnali slony. Zatím černí museli pilně loupat skořicovou kůru."

Jan Jakub Saar, 1662, v překladu v knize Vůně a koření, Z. Žáček


V roce 1761 se objevila zpráva, že vládce z Kandy, hlavního města ostrova, vytáhl na Holanďany s velkou armádou a všechny je pobil - údajně zemřelo kolem 7000 lidí, jejich majetek byl zničen a skořicové plantáže vypáleny a skořice se tak stala velmi drahou. V roce 1802 se stali pány ostrova Angličané. I proti Angličanům se několikrát domorodci vzbouřili. Nakonec v roce 1815 musel odstoupit poslední vládnoucí domorodý panovník a správu ostrova převzala Anglická koruna.

V roce 1948 získal ostrov samostatnost, v roce 1972 se prohlásil za zcela nezávislou republiku Srí Lanka. Holanďané založením skořicových plantáží v Indonésii způsobili, že se Indonésie stala největším dodavatelem skořice na celém světě, Cejlon je až druhý největší a třetí je Čína.

Dioscorides rozlišoval mezi kůrou ze skořicovníku a kasiovou skořicí, předepisoval ji na kašel a katary a proti uštknutí hadem a štírem. Byla považována za prostředek změkčující, působící močopudně, měla podporovat trávení a menstruaci. Rozdělení na skořici kasiovou a pravou najdeme i v Loršském lékopise. Byla jedním z nejčastěji zmiňovaných léčivých prostředků. Současně byla ale velmi cenná, v raném středověku sloužila jako dar vysoce postaveným osobám.


"Proti kašlání těžkému:

Vezmi yzop, skořici, lékořici, anéz, šalvěj, vařiž to u vodě a pij teplé ráno a večer a kašel odstúpí od prsí."

Mistr Kříšťan z Prachatic (1370 - 1439), v překladu z knihy Herbář aneb stromy a keře, J. Bednářová


Hildegarda z Bingenu ji doporučovala při horečce, malárii, nachlazení a při ochrnutí. Jiné středověké spisy ji řadí mezi léčiva na slabozrakost, nespavost, kašel, horečku, potíže srdeční, dechové a žaludeční, na onemocnění ledvin, močového měchýře nebo dělohy. Nejvíce byla vyzdvihována její čistící schopnost, tzv. "vyhánět všechnu hnilobu šťáv". V 16. století byla v herbářích vychvalována dokonce jako všelék, lékaři ji mimo jiné doporučovali i na posílení nervů.


"Skořice vysušuje přebytečné šťávy v žaludku, posiluje ho a tím způsobuje, že přijatá potrava jest rychle strávena. Skořice dále léčí játra a čistí stav šťáv těla tím, že se stará o dostatečné močení a měsíční periodu. Také uklidňuje vlhký kašel i katar a léčí hadí uštknutí."

Macer Floridus, v překladu z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


Obsahové látky

Skořice cejlonská Cinnamomum verum J. Presl (syn. Cinnamomum zeylanicum Blume) má kůru bohatou na silici, která je tvořena deriváty kyseliny skořicové (phellandrin a eugenol). Dále obsahuje třísloviny, kumarinpryskyřice, slizy a další látky. Kůra se může sbírat už ve 3. roce, ale nejkvalitnější je kůra z větví, které jsou starší než 8 let.


Sbíraná část a účinek

K léčebným ale i kulinářským účelům se používá aromatická kůra - Cinnamomi cortex nebo Cinnamomi zeylanici corticis etheroleum a Cinnamomi folii etheroleum. Na Cejloně se kůra sklízí z 8 letých větví, taková je označena nejvyšší jakostí. Výhonky se ořezávají v době velkých dešťů dvakrát do roka - v květnu a v říjnu. Kůra se v tomto období nejsnadněji loupe. Nejvíc aromatická je z květnové sklizně. Sklizené výhonky se očistí, zbaví listů a pak se kůra sloupne nožem. Pruhy kůry se vážou do otýpek a balí do rohoží. V rohožích se nechávají 1 - 2 dny, aby v kůře proběhl fermentační proces, který umožní snadnější proces odstranění vrchní kůry s korkem. Odstraňují se hořké části a vnitřní šlemovité části. Očištěná kůra se pak nechá sušit na slunci. Kůra se při sušení svinuje oběma konci dovnitř. Podle barvy a síly kousků kůry se rozděluje na různé jakosti a balí se do balíků, tzv. "fardelí" po 45 kg. Zbytky a úlomky se zpracovávají jako surovina pro výrobu silice, ty čisté jsou zpracovány na mletou skořici.

Kůra skořicovníku má antibiotické a dezinfekční účinky. Oficiálně je uvedeno, že je karminativum (působí proti nadýmání) a adstringens (rostlinná droga se stahujícími účinky, místně zužující cévy a snižující vyměšování).

Skořicovník čínský - Cinnamomum cassia (L.) J. Presl (syn. Cinnamomum aromaticum Nees), poskytuje méně hodnotnou drogu a v lékopise je uveden jako Cinnamomi cassiae etheroleum.

Skořice je jedním z nejdůležitějších léků ájurvédy, staroindického tradičního léčitelství. Vážily si jí také čínské lékařské školy, kde se o ní píše, že vyrovnává harmonii elementů jin a jang.

Skořici si můžeme přidat do čaje při nachlazení a chřipce, desinfikuje močové cesty, příznivě ovlivňuje krevní oběh, snižuje krevní tlak, mírní krvácení z nosu ale i silnou menstruaci. Zlepšuje metabolismus tuků a pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a krevního cukru. Má schopnost prohřívat, stimuluje zažívání, používá se proti kolikám, průjmům, nevolnostem nebo při nadýmání. Používá se také při křečových poruchách trávicího traktu. Má široké spektrum antibiotických účinků, tiší bolest a celkově tonizuje*.

*Tonikum - rostlinné drogy a jiná léčiva, která působí na celý organismus regeneračně a výrazně jej posilují.


Zevně se používá při léčbě revmatismu, artrózy, bolestí svalů nebo k odstranění celulitidy. Při nachlazení se používá skořicová mast, která se maže na hrudník.

Při rekonvalescenci je dobré užívat skořicové víno. Skořicová tinktura se používá při zánětu dásní.

Své využití najde i jako afrodisiakum, kdy se užívá ve formě likéru. V Indii se připravuje afrodisiakální čaj (odvar, nebo nálev) - černý čaj se zázvorem, skořicí, kardamomem, hřebíčkem, muškátovým oříškem, pepřem, šafránem a medem. V Orientu se pak skořice míchá s perským pepřem, plody bobkového listu, heřmánkem, betelovými oříšky, čemeřicí, šťovíkem krvavým a kadidlem. Tato směs vás má vynést až do "sedmého nebe".

Její nejznámější užití u nás je ve svařeném víně, společně s dalším kořením. Využívá se také do ovocných kompotů a sladkých pokrmů. Ve východní Evropě se pak přidává i do slaných pokrmů - polévek nebo ragú.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Skořicový olej nikdy nenanášíme na kůži nezředěný, protože může způsobit silnou alergickou reakci. Nedoporučuje se ji ve větší míře užívat v těhotenství. V posledních letech je diskutován vliv kumarinů na lidský organismus a hlavně na dětský organismu (malé děti do 15 kg). Samozřejmě je potřeba neužívat skořici ve velkých dávkách. Kumariny ovšem obsahuje celá řada potravin.