TRUSKAVEC PTAČÍ - Polygonum aviculare agg.

21.09.2020

(rdesno ptačí, rdesno truskavec)

Čeleď: Polygonaceae Juss. - rdesnovité

Taxony patřící do okruhu Polygonum aviculare agg.: Polygonum arenastrum Boreau - truskavec obecný, Polygonum aviculare L. - truskavec ptačí, Polygonum rurivagum Boreau - truskavec vesnický

Truskavec je jednoletá nebo vytrvalá rostlina, která má poléhavé lodyhy. Velice dobře snáší sešlapávání, mechanické poškození i znečištění půdy. Truskavec obecný je nejhojnějším druhem u nás. Truskavec vesnický je ze všech tří druhů nejvíce suchomilný. Roste mimo tropickou oblast všude. Najdeme jej podél cest, v dlážděných, zpevněných cestách, v okolí lidských sídel apod. Kvete od června do října.

Jedná se o velice proměnlivý druh, jehož poddruhy lze někdy s přesností určit až podle tvaru semen. Z farmaceutického hlediska nebyly zjištěny žádné rozdíly.

Lidově je nazýván šťukavcem, chrastavcem, štikovcem, ouporem nebo horohašem.

Historie

Dioscorides jej ve svém díle De Materia Medica chválil při "chrlení krve" a "tekoucím břichu" nebo choleře. Hildegarda z Bingenu jej nazývala "zemní pepř". Doporučovala jej naložit do vína a použít jako prostředek proti horečce. Ve středověku mu byla připisována léčivá moc jako stahující, hojící rány a vyhánějící kameny a písek.

Choroby ledvin, jater, žlučníku a dalších zažívacích orgánů měly v antice podobné způsoby léčení. Protože se nesmělo pitvat lidské tělo, lékaři stěží dokázali rozlišit nemoci jednotlivých orgánů, proto mimo jiné truskavec ptačí doporučovali na všechny vnitřní záněty. Dioscorides nazýval rdesno ptačí "arrhen". Jiné rdesno potom nazýval "hydropeperi", tzv. vodní pepř. Jednalo se o rostlinu Polygonum hydropiper (L.) Delarbre - rdesno peprník. Menší důležitosti se dostalo i rdesnu červivci - Persicaria maculata S. F. Gray, který pojmenovali "polykarpon".


" Zabloudí na zemi, takže člověk někdy o ni zakopne. Tráva cest jest suchá a chladná, zastavuje krvácení a výtok břicha, když člověk pije červené víno, v němž se vařila. Jest dobré píti její šťávu při plivání krve, tiší průjmy břicha společně se zvracením. Šťáva pitá a zevně na břicho natíraná při nucení na moč dobrá jest a hojí jedovaté kousnutí. Šťáva svařená s vínem a medem a přiložená hojí nové rány."

Adam Lonitzer, překlad z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


Mathioli popisuje ve svém Herbáři hned několik truskavců. Nazývá je truskavec větší, t. menší, t. samice a t. mořský. Truskavec menší a větší jsou si sobě podobni a jsou nazýváni Vlachy "millegranum", jako rostlina tisíce semen, která se splétá na zemi a lidé o ni zakopávají. Přirozenosti je truskavec studené a suché na druhém stupni, chuti trpké, proto tedy moci skrčující, stahující a svraskující. Doporučuje pít odvar v červeném víně anebo vody z něho vypálené s utlučeným semenem na prášek, proti výtoku břicha, krkání, chrlení krve i proti přílišné menstruaci. Hasí horkost žaludku, jater, měchýře, ledvin a dalších orgánů. Pomáhá při vnitřním úrazu, ve víně pitý vyhání "jedovatost" a léčí zimnici. Kromě vína doporučuje také čerstvou šťávu na totéž. Pálená truskavcová voda ze semenem vyhání písek, kámen i jedy. Pomáhá při "kapavém močení". Proti červům a škrkavkám slouží nápoj z truskavce, slézu, lékořice a petržele.

Zevně doporučuje užití na namočeném šátku či bavlnce v truskavcové šťávě - vloženo ženám do lůna zastavuje ženskou nemoc, vpuštěná do uší odstraňuje talovitý výtok a hnis.


"Při kolice a úplavici doporučuje se píti odvar truskavce ve vodě a červeném víně tak teplý, jak možno; také se osvědčuje při vředech žaludečních a střevních (s přísadou zeměžluče, pelyňku a kůry dubové). Zastaralé hnijící rány a vředy, píštěle a žíravé lišeje vymýváme odvarem truskavcovým a přikládejme na ně náčinky v něm máčené."

František Dlouhý, Herbář (bez datace, vydaný okolo roku 1900)


Sběr

Sbíráme celou nadzemní část v době květu rostliny - kvetoucí nať - Herba polygoni avicularis. Sbíráme od května do konce září, ale nejvhodnější dobou je srpen až září. Seřezáváme, nebo můžeme sbírat i s kořenem, který před sušením odstraníme. Kořeny snižují účinky nasušené drogy. Vzhledem k jeho hojnému výskytu bedlivě volíme místo sběru - mimo prašná a chemicky ošetřovaná místa. Sušíme v teplotě do 45 °C. Droga má svíravou chuť a je bez zápachu.

Obsahové látky

Obsahuje především kyselinu křemičitou a třísloviny (až 4 %). Dále obsahuje slizy, flavonové glykosidy - avikularin, hyperosid nebo kvercin, sacharidy, pryskyřice, stopy silice a slizy, značné množství minerálních látek, polyfenolové kyseliny - kyselinu kávovou, organické kyseliny, například kyselina askorbová. Obsah jedné z hlavních složek, kyseliny křemičité, se v období vegetačního růstu mění a nejvyšších hodnot dosahuje na podzim (celkově až 1 - 1,5 %). Proto je nejvhodnější dobou sběru pozdní léto až podzim.

Účinky

Truskavec je tzv. univerzální bylinou. Droga má příznivý vliv na vykašlávání - uvolňování hlenů, třísloviny působí svíravě a flavonové glykosidy mají funkci močopudnou. Kyselina křemičitá ovlivňuje látkovou výměnu, tzv. čistí krev, podporuje metabolismus a pomáhá vylučovat z těla odpadní látky. Má protirevmatický účinek a mírně antidiabetický účinek.

V lidovém léčitelství se používá při chorobách močových cest spojených s tvorbou písku a ledvinových kamenů. Používáme ji tam, kde potřebujeme zvýšit diurézu. Působí jako detoxikans jater. Doporučuje se zápar ze 2 - 3 lžiček sušené drogy na 0,5 l vody. Pijeme přes den, nejlépe ve třech dávkách. Dále se používá při průjmech, žaludečních vředech a krvácení - vnitřní i zevní (např. bércové vředy, nebo jako klyzma v léčbě ulcerózní kolitidy). Nejčastěji se užívá na vykašlávání při chronických zánětech průdušek, plicní tuberkulóze a astmatu.

Jako další léčebný prostředek se používá odvar povařený 2 minuty a nálev. Při léčbě močových orgánů, žaludečních vředů a krvácení, narušení žaludeční sliznice nebo při bílém výtoku je vhodné také víno - 40 g truskavce povaříme v 1 l vína a podáváme 3x denně.

Drogu, která je ideální do směsí, můžeme užívat i samostatně. Při detoxikaci těla můžeme míchat s čekankou nebo pampeliškou. Při močových chorobách se doporučuje směs s přesličkou, vrbicí a máčkou ladní. Při problémech dýchacích cest je dobrou kombinací anýz, fenykl, list nebo květ podbělu, tymián, bazalka, yzop a jitrocel.

V lidovém léčitelství se užívají i další druhy rdesna: rdesno červivec (Persicaria maculata S. F. Gray), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia (L.) Delarbre) nebo rdesno obojživelné (Persicaria amphibia (L.) Delarbre) - foto zde.

Nejsou známé žádné vedlejší účinky ani kontraindikace.