Tymián obecný, mateřídouška obecná - Thymus vulgaris L.

18.08.2023

Syn.: Thymus ilerdensis Gonz. Frag. ex Costa, Thymus webbianus Rouy, Thymus valentinus Rouy, Thymus aestivus Reut. ex Willk.

Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité

Jedná se o silně aromatický keřík, který dorůstá 10 až 20 cm, výjimečně i 50 cm, existuje velké množství kultivarů. Původem je rostlina ze západní části Mediteránu, tedy Španělsko, Francie, Itálie, Maroko, Tunisko. Najdeme ji i na Tenerife, kde zplaněla. Postupně se rozšířil do východní a střední Evropy. V přírodě ji najdeme na slunných suchých skalnatých svazích, na vápencovém podloží. Roste od moře až do 1900 m. n. m. Kvete od dubna do srpna. Tymián je velmi variabilní druh.

Historie

Tymián se používá jako léčivá rostlina a koření více jak 4000 let. Jeho jméno je pravděpodobně odvozeno od řeckého "thyein" - udit nebo přinášet kouřovou oběť, nebo od "thymiana" - udírna. Ve starověkém Egyptě byla rostlina používána proti choroboplodným zárodkům a díky jejím konzervačním schopnostem také k balzamovaní mrtvých těl. Byl pojmenován "tham".

Dioscorides se zmínil o tymiánu jako o léčivé rostlině používané na astma, doporučoval ji na uvolnění hlenu v hltanu a žaludku, vyháněl s ní tasemnici a doporučoval ji na podporu močení a k vyvolání menstruace. Rostlinu obecně doporučoval ženám. Zevně ji považoval za přípravek vhodný na bradavice, hemeroidy, otoky a na ischias.

Theophrastos, ve 3. století př. n. l., zaznamenal tymián ve svých Dějinách rostlin jako "herpyllos" - z řeckého slova plazit se. V případě popisu plazící se rostliny nízkého vzrůstu, se pravděpodobně jedná o popis mateřídoušky úzkolisté - Thymus serpyllum, které se říká také planý tymián a naopak tymián je nazýván někdy mateřídouškou.

Zahradní forma tymiánu má vyšší vzrůst a není plazivá. Tuto rostlinu přinesli přes Alpy mniši, kolem roku 800. Oba druhy, jak tymián obecný, tak mateřídouška úzkolistá mají stejné červenofialové pyskaté květy, stejnou, nebo velmi podobnou, vůni a užívají se ke stejným účelům - více níže v odstavci Využití.

Vergilius, římský básník, i Plinius popisují tymián jako prostředek, který prodlouží trvanlivost masa. Tymián byl používán i při obětování zvířat bohům. V Římě byl ale využíván jako léčivá rostlina na léčbu kašle, střevních parazitů a k podpoře trávení. V Římě se tymián také žvýkal proti zápachu z úst. Slovo "thymos" znamená dech, nebo také duch a odvaha. Rostlina spolu s růžemi byla přinášena jako oběť ve Venušiných chrámech na Sicílii. Isidorus, sevilský biskip (6. století), nazývá tymián "matris animula" (matčina dúška, viz. česky mateřídouška), která podporuje menstruaci.

Císař Karel Veliký si byl vědom jeho výjimečných léčivých účinků, proto vydal příkaz k pěstování tymiánu ve všech zahradách s léčivými rostlinami. Loršský lékopis rostlinu popisuje jako všelék, především na podporu trávení, při problémech s játry a slezinou a při žaludečních bolestech.

Ve středověku se tymián těšil velké pozornosti a byl spojován s odvahou. Snítku tymiánu nosily vznešené dámy na svých pláštích a pak jimi obdarovávaly muže, kteří se vydávali na křižácké výpravy. Lékaři v té době pojmenovali lymfatickou uzlinu v krku jako thymus, protože jim připomínala květ tymiánu. Ve středověku byl tymián přípravkem používaným při astmatu, dušnosti, proti červům, při otravách a k tzv. "vyhnání mrtvého porodu".

Abatyše Hildegarda z Bingenu používala rostlinu na kožní neduhy. Později se tymián stal uznaným antiseptikem a byl využíván i při morových nákazách.


"Tymián jest hřejivý a vysušující, a když někdo připojí dobré byliny a koření, odnímá svým teplem a svou silou hnilobu vředů bolestivých... Vezmi tymián, celou rostlinu s hlínou na ní visící, vař ji a připrav si tak lázeň potní, a tu ber často, a teplo a sucho rostliny té spolu se suchou rozehřátou zemí, výše jmenovanou, šťávy špatné zmenšuje, krom když Bohu se to znelíbí."

Hildegarda z Bingenu, přepis z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


Rostlina byla doporučována lidem, kteří trpěli depresemi. V takovém případě si lidé plnili polštáře sušeným tymiánem (nebo mateřídouškou).


"Thymus jest bylina rostúcí v horských miestech... chuti ostré od spuosobu ohně. A zemnatosti vyšlechtilé trkost má nevelikú. Moc jeho těmito skutky pronáší se: rozplývati, ztenčovati a vnitř vuoní svú posilňovati, zahřievá, vnitř suší i žíznivost zbuzuje... lektvař z prachu jeho a z fialného kořenie s medem smiešený prsy čistie, záduch odjiemá."

Knieha lékarská, kteráž slove herbář aneb zelinář, Jan Černý, nový tisk z roku 1981, poprvé vyšlo v roce 1517 v Norimberku


Otto Brunfels, 16. století, rostlinu tymiánu označuje jako bylinu pro ženy, která pomáhá proti bolestem dělohy a doporučuje ji k ulehčení porodu a nejen u lidí, ale i u zvířat.


"Pilulky z thymu se připravují takto: Vezmi jeden lot prášku tymiánu, po jedné čtvrtci připraveného prášku boli Armeni (arménské hlinky) a vyčišťuje lazuru, pak půl čtvrtce Agarika, jednu čtvrtci černého Elleboru (čemeřice), půl čtvrtce osladiče, po půl kventlíku kruché kamenné soli a zázvoru; z toho udělají se pilulky s hrozinkovou jíchou, a berou se v množství jedné čtvrtce na noc. Tyto pilulky hojí čtvrtodenní zimnici i jiné všechny nemoci pocházející z hrubých vlhkostí, jako závrať, padoucnici, lekání, bláznění, bolení hlavy, třesení srdce, omdlévání, ucpání sleziny i ledvin, klání v bocích, malomocenství, skvrny na těle, černé fleky a vředy."

P. A. Mathioli, Herbář neboli bylinář


V 16. století bylinář John Gerard doporučoval tymián na malomocenství, při ischias, bolestech hlavy a při epilepsii. V 17. století Nicholas Culpeper podporoval použití tymiánu při nervových poruchách, bolestech hlavy a při nočních můrách. Jeho další využití bylo k vyvolání menstruace, k podpoře plic, k uklidnění žaludku a proti nadýmání. Lékárníci na konci 17. století prodávali tymiánovou silici pod názvem "dobromyslová silice", která byla určena pro vnitřní užití jako antiseptikum.

Roku 1719, Caspar Neumann, německý chemik, izoloval z tymiánové silice účinnou látku. Nazval ji "tymiánový kafr". Roku 1853 tuto látku přejmenoval francouzský chemik M. Lallemand na "thymol". Tento název nese účinná látka do dneška.

Od pol. 19. století do první světové války se těšil thymol velké oblibě jako antiseptický prostředek. V Americe, eklektičtí lékaři, předchůdci dnešních přírodních léčitelů popsali, předepisovali nálev z tymiánu na bolesti hlavy, podráždění trávicího ústrojí, menstruační křeče a k vyvolání menstruace. V knize King's American Dispensatory, 1898, thymol následovně:


"Tymol je považován za účinnější přípravek než kyselina karbolová (antiseptikum, které roku 1867 proslavilo zakladatele využívání antoseptik v chirurgii - Josepha Listera). Předchází a léčí hnilobné procesy... rozpuštěný ve vodě je výtečným desinfekčním prostředkem k čištění pokojů nemocných."

Přepis z knihy Velká kniha léčivých rostlin, M. Castleman, 2001


Existují zprávy z počátku 20. století, že byl úspěšně použít thymol v sezamovém oleji při léčbě lepry. V průběhu první světové války se stal thymol nedostatkovým zbožím a musel být nahrazen. Další antiseptické prostředky byly silnější a účinnější, proto se k jeho použití v této oblasti už lidé nevrátili.

Dr. František Dlouhý ve svém Herbáři popisuje mateřídoušku položenou, dnes úzkolistou, jako prostředek na slabé zažívání a při bolestivé čmýře (menstruaci). Zevně ji doporučuje na revma a obrnu. Tymián doporučuje na ty stejné obtíže a věnuje mu daleko méně pozornosti.


"Nejčastěji upotřebuje se mateřídoušky na rozptylující a posilující náčinky a pytlíčky, také do koupelí zvláště pro slabé, krtičnaté nebo křivicí (anglickou nemocí) stižené děti. Odvarem omývají se pohmožděniny, nebo máčejí se do něho obklady na vymknutiny a obrnou stížené údy."

Prof. František Dlouhý, Léčivé rostliny, Herbář, napsáno okolo roku 1900


Sběr

Předmětem sběru je nať - Herba thymi. Využívá se také tymiánová silice - Thymi etheroleum, tymiánový extrakt tekutý - Thymi extractum fluidum a výjimečně drhnutý list - Folium thymi.

U mateřídoušky se jedná o nať - Herba serphylli nebo Serpilly herba.

Seřezává se nať od května do srpna (září), všechny nezdřevnatělé části. Drogu sušíme rozprostřenou ve slabých vrstvách v dobře odvětrávané místnosti, při dosoušení neobracíme. V případě sušení umělým teplem by teplota neměla překročit 35 °C. Výsledná droga má příjemnou aromatickou, kořenitou vůni a nahořklou chuť.


Obsahové látky

Zástupci rodu Thymus L. mají typické složení silice s obsahem monoterpenů typu thymolu, cineolu, karvakolu. V rámci druhů se nacházejí často chemotypy s geneticky podmíněnými odchylkami ve složení silice.

Thymus vulgaris L. - mateřídouška tymián, tymián obecný;

Thymus zygis L. - mateřídouška (tymián) jařmová;

Thymus serpyllum L. - mateřídouška úzkolistá;

Thymus pulegiodes L. - mateřídouška vejčitá;

Lidové léčitelství využívá mateřídoušky - m. úzkolistá, m. vejčitá, m. časná, m. obecná. Lze použít i tymián obecný citronový.

Tymián obsahuje, stejně jako mateřídouška především silici s významným podílem thymolu (karvakrol a cymol), obsahuje dále hořčiny, třísloviny a flavonové glykosidy (apigenin, luteolin). Na rozdíl od mateřídoušky má relativně vysoký obsah saponinů.

Mateřídouška obsahuje zejména silici s thymolem, hořčiny, třísloviny a flavony, ovšem silice mívá mateřídouška méně jak tymián. Rozhodující je však stanoviště rostliny. Nejvíce silic mají rostliny, které rostou na slunných stanovištích.


Využití

Používá se jako sekretolytikum, spasmolytikum, expectorans, karminativum, dezinficiens.

Působí fytoncidně - rostlinné antibiotikum. Jako desinfekční prostředek působí zejména na dýchací cesty a v trávicím ústrojí. Nať rostliny zvyšuje obranyschopnost organismu proti infekčním chorobám, jako jsou chřipka či nachlazení. Působí dobře i při bronchitidě a astmatu.

Jako spasmolytikum se uplatní především proti střevním parazitům, plísním a některým prvokům - actinomycosis, blastomycosis, moniliasis, coccidiosis a candidosis. Droga také zlepšuje trávení.


Čaj při rýmě od V. Grešíka:

* nať tymiánu

* plod fenyklu

* list černého rybízu

* plod šípku

* plod jeřábu

Vše smíchat ve stejném poměru a nálev připravit z 1 lžičky na 1 šálek. Pijeme 2x denně.


Nejpoužívanější léková forma je nálev, dále se užívá ve formě kloktadla, obkladů nebo jako koupel. Koupel z tymiánu prokrvuje, desinfikuje a celkově posiluje organismus. Zevně pomáhá na špatně se hojící rány, vředy nebo spáleniny od slunce.


Silný desinfekční prostředek podle Janči a Zentricha - smícháme tymiánový nálev s tee tree olejíčkem. Pro vnitřní užití doporučují na šálek nálevu 3 až 5 kapek tee tree oleje, užívat 2x až 4x denně, pro vnější použití je dávka podstatně vyšší, na šálek tymiánového nálevu přidáme 10 až 15 kapek tee tree oleje.


Tymián se využívá i pro očistu prostor - vykuřování. Pálením tymiánu se uvolňují výpary thymolu, které mají prokazatelné fytoncidní účinky.


Mateřídouškové víno

Dvě lžičky suché mateřídouškové natě s půl lžičkou anýzového semene vsypeme do vína a přivedeme k varu. Necháme 15 min odstavené louhovat. Poté scedíme a pijeme. Můžeme přisladit medem. Používáme při vleklém kataru průdušek, žaludečních křečích, plynatosti, při nervové slabosti, nespavosti, migréně a závratích, na pročištění krve, proti ledvinovým i močovým kamenům, při vodnatelnosti a revmatu.


Mateřídouška nachází hlavní uplatnění především při zažívacích obtížích, zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv, podporuje chuť k jídlu, má účinky proti průjmové a uplatňuje se u katarů žaludku a střev. Významné je také její užití jako spasmolytika. Přimíchává se do směsí pro podporu otěhotnění. Zevně se uplatní v koupelích při hnisavých kožních procesech, akné a je možné ji pro tyto účely kombinovat s heřmánkem, rozmarýnem a měsíčkem. Koupel se využívá také při psychickém vyčerpaní. Mateřídoušku lze také smíchat a rozmarýnem a použít na lupy. Olej nebo mast je účinná jako revmatické mazání.

Tymián nachází hlavní využití jako prostředek proti kašli, pomáhá uvolňovat hlen a usnadňuje jeho vykašlávání. Výborný je pro tyto účely v kombinaci s yzopem a čechřicí vonnou.

V gastronomii používaný jako koření, je součástí bouquet garni a provensálského koření. Dnes jej najdeme také jako součást ústních vod a zubních past. Doma si můžeme sami připravit kloktadlo vhodné při zánětech dutiny ústní.


Nežádoucí účinky a kontraindikace

Tymián není vhodné užívat dlouhodobě a pozor se musí dávat i při dávkování. Droga je vhodná pro děti, ale ve snížených dávkách a velmi krátkodobě. Tymiánovou silici nikdy samostatně neužíváme vnitřně ani zevně. Při vnitřním použití lze lehce překročit toxickou dávku a může dojít k poškození červených krvinek a glomerulů. Nadužití thymolu způsobuje otravu provázenou nucením na zvracení, zvracením, průjem, hučením v uších, bolestmi hlavy a také temně zbarvenou močí