Walahfrid Strabo, léčivé rostliny středověku a poezie

29.01.2021

"V jednom celku zde nalézáme smysl pro praktický užitek i estetickou vnímavost, náboženskou zkušenost i vědomí evropských intelektuálních kořenů."

Jakob Šimek, 2005, De Cultura Hortorum (O Zahradnictví);


Walahfrid Strabo nebo také Walafrid, přezdívaný Strabo/Strabus - šilhající, byl benediktýnský mnich a spisovatel. Narodil se roku 805 a zemřel nešťastnou náhodou 18. srpna 849. Učil se v opatství Reichenau, kde jej vyučovali Tatto a Wetti, kterým později věnoval jednu ze svých básní.

Byl poslán do učení do kláštera Fulda, což byla jedna z elitních škol té doby. Zde ho učil Rabanus Maurus. V klášteře Fulda mu však nebylo dobře, trpěl hlady, zimou i steskem po domově. V roce 829 byl poslán na doporučení svého bývalého spolužáka Grimalda na dvůr císaře Ludvíka Pobožného (778 - 840). V této době dostal možnost seznámit se s největšími osobnostmi říše, především však s panovnickou rodinou. Poté se vrátil zpět do kláštera Reichenau a v roce 838 se stal opatem.

Jeho díla jsou teologická, historická a poetická. Pro nás  je nejvýznamnějším dílem báseň Liber de Cultura Hortum, která byla později publikována také jako Hortulus a věnována Grimaldovi. Kdy přesně toto dílo vzniklo nelze s jistotou říci. Jako básník ukázal Strabo svoji znalost díla Vergilia a Ovidia. Pozoruhodné jsou také jeho znalosti z oblasti zemědělství, botaniky a lékařství. Prokazatelně Strabo čerpá z díla Liber medicinalis od Quinta Serena nebo z Naturalis historia od Plinia Staršího.

Dílo pojednává o malé zahradě léčivých rostlin na ostrově Reichenau, o kterou Walahfrid pravděpodobně sám pečoval. Většinu tvoři popisy jednotlivých bylin, které byly v zahradě pěstovány. Popisuje jejich vzhled, symboliku i terapeutické využití v medicíně. Popisuje také práce na zahradě:


"Jakmile zima, ta služka stáří a celého roku

Hladové břicho, ta divá žroutka plodů vší práce,

S příchodem jara zahnaná, stáhne se do svých skrýší

V hlubinách země, když jaro začne zametat stopy

Hrozivé lakomé doby, chystá se v čerstvém lesku

Obnovit svět a ospalým nivám dát zpět jejich záři.

Jaro, ten počátek zemského běhu a ozdoba roku!

Když pak čistší zas vánek zvykne si jasným ránem

Otvírat den, když kořeny bylin a květin hnány

Zefyrem, ke světlu vyšlou nesmělé výhonky dlouho

Ukryté ve slepém klínu ze strachu před šedým mrazem;

Když lesy obrazí listím a hory tučnou travou,

Radostná luka osvěží opět pohledná zeleň:

Místečko před mými dveřmi, které svou nevelkou plochou

Jako jakási předsíň se obrací k východu slunce,

Je plné kopřiv a na celém políčku vyrostl plevel,

Podobný ošklivým šípům potřeným pálivým jedem..."

Ukázka z knihy Walahdrid Strabo, De Cutura Hortorum (O Zahradnictví), překlad J. Šimek, 2005;

Jaké rostliny v básni najdeme?

Pelyněk brotan, pelyněk pravý, řepík lékařský, ambrozie peřenolistá*?, miřík celer, kerblík třebule, maří list balšámový, kalabasa, fenykl obecný, kosatec německý, lilie bělostná, libeček lékařský, jablečník obecný, máta peprná, šanta kočičí, mák setý, meloun cukrový, polej obecná, ředkev setá, růže šípková, routa vonná, šalvěj lékařská, šalvěj muškátová, bukvice lékařská.

*? u této rostliny není snadná identifikace. Šimek ve svém překladu Strabonovi básně uvádí rostliny, které by mohly být označeny ambrózií: merlík hroznový, pelyněk černobýl, pelyněk stromový, řebříček obecný, eonium stromkovité nebo vratič obecný.

Zajímavý odkaz s originálním textem: https://www.uni-due.de/collcart/hortus/strabo/Hortus.htm