Zázvor lékařský (pravý) - Zingiber officinale Roscoe, 1807

25.10.2020

Čeleď: Zingiberaceae Martinov, 1820 - zázvorníkovité (nebo také zázvorovité)

Zázvor je rákosovitá rostlina, vytrvalá 0,3 - 1 m vysoká bylina, která se pěstuje v Číně, Indii, Japonsku, na Jamajce i v Africe. Je to kulturní, vyšlechtěná rostlina, ve volné přírodě ji nenajdeme. Rozmnožuje se zásadně vegetativně. V Indii je nazýván "stringavera".


Historie

Zázvor je velmi staré koření, zmiňují se o něm nejstarší čínské knihy a zápisy psané sanskrtem. Původem je z jižní Asie, pravděpodobně Číny a Indie. Indický zázvor se dostal do Persie už před naším letopočtem, do Evropy dorazil až s počátkem našeho letopočtu.


Dioscorides o něm píše: 

Zázvor je divné koření, které roste často v Arábii. Čerstvá bylina se vaří k různým účelům, přimíchává se do různých nápojů a vařených jídel. Kořeny jsou malé a mají chuť pepře. Teplý zázvor podporuje trávení, je zdravý pro žaludek, bývá používán jako přísada k protijedům a působí podobně jako pepř."

Volný překlad z knihy Vůně koření, Z. Žáček


Všichni římští lékaři oddenky zázvoru vychvalovali a používali je při zažívacích potížích a proti zákalu čočky. Konfucius jej doporučoval brát s sebou na cesty proti nevolnosti. Zmínky o zázvoru najdeme i napříč středověkým klášterním léčitelstvím, v Loršském lékopise je jednou z nejcitovanějších léčivých rostlin. Klášterní léčitelství jej klasifikovalo jako hřejivý a vlhký. Nejvíce byl doporučován opět na podporu trávení, při kašli, měl pomáhat při jaterních chorobách, očních zákalech a krčních vředech, a stejně jako další hřejivé kořenové drogy byl považován za afrodisiakum.

Doslovný překlad čínského názvu zázvoru by byl "mužná síla" - má údajně povzbuzovat mužské pohlavní orgány. Všechna tvrzení o afrodisiakálních účincích zázvoru jsou postavena na aktivní složce v zázvoru, která způsobuje okamžitý příliv krve doprovázený návalem tepla.


Recept na zázvorové dortíčky od Hildegardy z Bingenu:

"Kdož ucpáváním v žaludku a břichu trpí, nechť na prášek rozdrtí zázvor a prášek ten s trochou šťávy z jazyka volského smísí. A z prášku toho a fazolové mouky, nechť dortíčky zhotoví a peče je v peci při mírném teple. A dortíčky, nechť jídá často po jídle a též na lačno, to zmírňuje smrduté zlo v žaludku a člověka posiluje."

Překlad z knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer


Arabové dokázali po staletí uchovat tajemství, odkud koření dovážejí, proto dlouho panovala domněnka, že zázvor je kořenem pepřovníku, právě díky jeho ostré chuti. Prvním Evropanem, který viděl rostlinu zázvoru, byl pravděpodobně Marco Polo. Zázvor byl, stejně jako pepř nebo skořice, dovážen do arabských přístavů obchodníky z Indie. Od Arabů koření skupovali Benátští kupci, a ti je rozváželi loděmi po Středomoří. Alpskými průsmyky se dostal zázvor do Evropy zřejmě v 9. století n. l., asi o 100 let později se objevuje v Anglii.

Na začátku 16. století Španěl Franisco de Mendosa pěstoval zázvor na Jamajce, což se stalo konkurencí pro východní Indii. Dnes je však za nejkvalitnější zázvor považován právě ten z východní Indie.


"Vařený u víně s fíky a s hrozenky prsy čistí, kašel odjiemá z příčiny studené. Fíky pečené a zázvorem posypané na noc jiesti - plíce čistí a snadnost dýchanie dává. V pokrmiech užívaný zažití i posilněnie srdce dává a povětrnosti, a i broukání v střevách ukládá..."

Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář, Jan Černý, reedice z roku 1981


Sběr

Předmětem sběru jsou vodorovně rostoucí oddenky - Rhizoma zingiberis. Za 6-12 měsíců po výsadbě se oddenky vyorávají a zpracovávají různým způsobem.

  • K přípravě bílého loupaného zázvoru se umyté oddenky olupují bambusovými nožíky, a poškozená místa se opatrně zarovnají. Takto upravený zázvor se suší v tenkých vrstvách 3-5 dnů. Zapařené části zčervenají a mají nižší hodnotu.
  • Čínský zázvor se suší neloupaný hned po umytí. Doba sušení je tak ale mnohem delší. Vysušené oddenky se pak třídí dle velikosti a barvy a připravují se k přepravě.

Obsahové látky

V čerstvém oddenku je 1,5 - 3 % silice, složena hlavně ze směsi různých terpenů - zingiberenu, bisabolenu, kurkumenu, borneolu, farnesenu aj. Obsahuje také alkaloid capsaicin. Izolován byl také keton zingeron.


Účinky

Zázvor lékařský je dnes uznaným adaptogenem. Jeho účinnost je pochvalami vynášena do nebe. Je typickou zahřívací drogou. Také je tzv. synergista - zvyšuje účinky jiných drog a posiluje jejich účinnost relaxací krevních cév a podporou cirkulace krve.

Tradičně je užíván jako prostředek při nevolnostech a zvracení (i při kinetózách*), při nachlazení, dráždivém kašli s větším množství hlenu, zvyšuje chuť k jídlu, celkově podporuje metabolismus, při střevních infekcích (hlavně u těch spojených s křečemi - cholera, dyzenterie** apod.), zánětech varlat a slinivky břišní, potlačuje úzkost a zmírňuje bolest.

*mořská nemoc, nevolnost v autě, vlaku, letadle apod.

** úplavice, bacilární dyzentérie je onemocnění způsobené bakterií Shigella dysenteriae.


Můžeme užívat také při snížené cirkulaci na periferii končetin u prochladnutí, při migrénách spojených se studenými končetinami a při netečnosti.

Výzkumy ukazují, že má výrazné baktericidní a fungicidní účinky, působí na celou škálu různých mikroorganismů. Podle nezávislých výzkumů má účinky proti těmto plísním, parazitům a bakteriím: Acinetobacter, Angiostrongylus, Anisakis, Bacillus, Candida, Campylobacter, Caliform, Dirofilaria, Esterichia, Fusarium, Porphyromonas, Prevotella, Proteus, Pseudomonas, Shigella, Staphylococcus, Toxoplasma, Trypanosoma a Salmonella.

(Publikace z let 2008 - 2010 od K. Gaus, S. Habit, G. Demin, P. G. Daswani a C. Cwikla, z knihy Svět přírodních antibiotik, J. Jonáš a J. Kuchař)

Snižuje sérový cholesterol a zmenšuje agregaci krevních destiček - působí preventivně proti ateroskleróze a kardiovaskulárním chorobám.

Zevně užíváme horké zázvorové obklady na šíji při zatuhnutí, při bolestech za krkem apod. Obklad přiložíme 2x za sebou a vždy do vychladnutí, potom je vhodná masáž postiženého místa. Obklad připravíme tak, že lžičku mletého zázvoru smícháme se sklenicí horké vody. Když má směs příjemnou teplotu, namočíme v ní obkladový materiál.

U nás je používán hlavně jako koření, jeho ostrou chuť způsobují gingeroly, ze kterých dehydratací, třeba při pečení, vznikají shoagoly - obě složky mají účinky antioxidační, baktericidní, protizánětlivé a antialergenní. Je výborným doplňkem léčby při diabetu, srdečních a jaterních onemocněních, a dokonce i při rakovině.

Nejčastěji se podává odvar ve vodě z 10 g čerstvého oddenku. Možno osladit medem nebo cukrem. Usušený oddenek se doporučuje ve formě prášku, a to 2 - 3 g denně, nebo i z prášku můžeme připravit odvar. Zde použijeme 4 - 12 g prášku.

Z oddenku se připravuje také zázvorový olej. Ve směsích se zázvor používá nadrobno nakrájený a spíše zřídka kdy.

V kulinářství se používá jako koření do polévek, omáček nebo do pečiva. Je nesmírně oblíbený v celém anglosaském světě. Zázvorové maceráty a destiláty se používají v likérnictví, hlavně k výrobě hořkých, žaludečních likérů. Pochoutkou je také kandovaný zázvor, který se připravuje z ne zcela vyzrálých oddenků, které se spaří vodou, sloupnou a vloží do studené vody, která se několikrát vymění. Tak se z oddenku dostanou pryč hořké látky. Poté se dají do cukerného roztoku, který se několikrát zesiluje.

Zázvorový extrakt je alkoholový výtažek, který obsahuje nejen prchavé aromatické silice, ale také ostré pryskyřičné látky. Přidává se do pečiva nebo třeba do kečupu. Oblíbené je také zázvorové pivo.


Pro porovnání uvedu i využití dle Ájurvédy a Tradiční čínské medicíny:

V TČM se čerstvý zázvor nazývá "sheng jiang", sušený "gan jiang". Čerstvý je léčivem dráždivým a prohřívacím a je užíván jako diaforetikum, antiemetikum, mukolytikum, antitustikum, detoxikans a jako protizánětlivé léčivo. Specificky se potom užívá k prohřátí plic u patogenních stavů typu větrného chladu, u mírné horečky, bolesti hlavy a celkových bolestí. Dále u kašle, zvracení, ke zmírnění toxických účinků léků nebo jiných rostlin. Většinou jej užívají s dalšími bylinami, využívá se jako jejich "průvodce".

V Ájurvédě je oddenek zázvoru nejčastěji nazýván "srangavera", ale má i mnoho dalších názvů. Užívá se při dyspepsii, nadýmání, kolice, zvracení, křečích v žaludku a střevech, při nachlazení, kašli, astmatu, špatném zažívání, nechutenství, průjmech a horečce. Podává se jako čerstvá šťáva s cukrem a vodou.


Vedlejší účinky a kontraindikace

Zázvor je poměrně silné léčivo a má ostrou chuť, proto s ním zacházíme opatrně, hlavně pak při vnitřním použití. Neužívá se dlouhodobě.

Kontraindikací jsou žaludeční, dvanáctníkové a střevní vředy, kolitida, Crohnova choroba, těhotenství, kojení a není doporučeno zázvor podávat malým dětem. Ovšem v těhotenství při nevolnostech se doporučuje podávat v nižších dávkách, působí stejně jako při kinetózách. Jedná se ale o jednorázové použití nízké dávky, ne pravidelné, opakované užívání.