DUB LETNÍ - Quercus robur L.

Čeleď: Fagaceae Dumort. - bukovité

Dub letní, někdy také nazývaný křemelák, je strom vysoký až 50 m. Je rozšířen po celé Evropě, na východ po Ural, na severu až do Skandinávie. U nás roste v nížinách - lužních lesích, v původních doubravách i smíšených lesích. Vysazuje se jako významná lesnická dřevina. Dubová kůra má své využití také při zpracování kůží.

Historie

V antice byla dubová kůra užívána jako svíravý prostředek při zažívacích problémech, úplavici, chrlení krve a jako protijed při otravách. Žaludy součástí potravy venkovanů a jedly se pečené v popelu nebo upražené a drcené na mouku.  Theofrastos nazývá plody - žaludy z Quercus aegilops "aigilops", ten tvoří rozsáhlé porosty na řeckých ostrovech. Dále byl využíván nejspíš dub cer -   Quercus cerris, který Theofrastos nazýval "apis". Používali také oba naše druhy, letní i zimní,  které nazývali "drys" a latinsky "quercus" nebo také někdy "ilex" - což ale znamenalo dub cesmínovitý - Quercus ilex, ne cesmínu, která je dnes latinsky nazývána Ilex.

Byl to strom zasvěcený nejvyššímu bohu a háje představovaly jeho svatyně, jako například v pověstné dodonské věštírně. V antice byl znám také dub hálkový - Quercus infectroia, jehož hálky se používaly při barvení a v koželužství.

Hildegarda z Bingenu dub jako léčivo odmítala. Píše o něm, že je studený, tvrdý a trpký. Byla ale jediná ve středověku, kdo dub takto hodnotil. Jiné středověké herbáře jej vychvalovaly a to jako léčivo na zánět dásní, krvácení z nosu, zvracení, průjem a měl i mnoho dalších lékařských využití.

"Kůra, list, žaludy a duběnky suší, stahují a svírají, zvláště pak kůra prostřední mezi dřevem a zevní korou, stejně i šupinka na žaludovém jádru. Toto vše slouží při různých chorobách vyznačených přílišnými výtoky. Odvar vnitřní a prostřední kůry ve vodě a octu přiložený na pekelný oheň*, odnímá horkost a palčivost. Dubová kůra, vařená s mlékem, odpírá všelikému jedu při vnitřním požití. Při bolestivém močení žen mají tyto líti víno na řeřavé uhlí dubové a páru vzniklou do sebe pouštěti nálevkou."

Pietro Andrea Gregorio Mathioli, Herbář neboli bylinář

*pekelný oheň = sněť

Žaludová mouka byla v Evropě na jídelníčku do dob Středověku. Později se k ní lidé vraceli v době nouze, třeba za 1. světové války, kdy se ve vojenských komisárcích nadstavovala běžná mouka.

"U víně s aloe a mirhú vařiti, tiem usta vymývati, smrad odjímá a zuby tvrdie, maso okolo zubuov ztenčuje i hojí, i svaluje a zavierá. Vařiti listí u víně červeném, tiem novú ránu vymýti a listím obložiti - to samo ránu hojí. Starú ránu musíš vyhnojiti."

Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář, Jan Černý, reedice 1981

František Dlouhý ve svém Herbáři zmiňuje, že je dub letní podobný dubu zimnímu, kterého nazývá "drnák". Další zmínka je věnována pivu, ve kterém se máčely dubové listy. Takové pivo je dobrým prostředkem na koliku a žaludeční křeče. Odvar z listů, pitý před spaním, pomáhá proti nočnímu pomočování.

"Z vyluhovaných, pražených a rozemletých žaludů připravuje se žaludová káva, s přísadou kakaa žaludová čokoláda. Odvary obou poskytují velmi živný nápoj, který se zvláště doporučuje krtičnatým dětem, osobám slabých nervů a při silné čmýře. Na litr vody nebo mléka bere se 15 g žaludové kávy."

František Dlouhý, Léčivé rostliny, herbář, vydané kolem roku 1900

*čmýra = menstruace

"Pražené žaludy v odvaru s mlékem se užívají při velkých průjmech, a také prý při příliš silné menstruaci a pro děti, trpící skrofulosou."

Luďa Špůrková-Vaňková, Léčivé byliny a jejich upotřebení, 1940

Sběr

Nejužívanější částí je dubová kůra - Cortex quercus. Sbírá se mladá, hladká kůra z tenkých kmínků nebo větví a nejlépe na jaře - březen až duben, kdy se leskne jako zrcadlo. Nesmí být tlustší než 3 mm. Větev, ze které kůru bereme, by neměla být tlustší než 10 cm a starší než 20 let - nepoužíváme starou rozpraskanou kůru, má nižší účinky. Sušená droga se vyznačuje tříslovinovým pachem, hořkou a svíravou chutí.

Od jara do konce srpna se sbírají ojediněle listy.

Na podzim se sbírají duběnky - hálka, kterou vytváří žlabatka dubová - Cynips quercusfolii.

Žaludy se sbíraly v srpnu až září (i později) a dosoušely se, pražily a drtily na žaludovou mouku. Obsah tříslovin se snižuje pražením a opakovaným propíráním ve vodě. Díky tomu se stávají poživatelnými.

Obsahové látky

Droga (z kůry) obsahuje hlavně třísloviny (7 - 20 %) s katechiny a kyselinou ellagovou, kyselinu kvercetinovou, fytoncidy dále flavonoidy, hořčiny, pryskyřice. V listech jsou obsaženy i flavonové glykosidy. Při delším skladování se obsah tříslovin rozpustných ve vodě vlivem tvorby flabafenů zmenšuje.

Žaludy obsahují mimo třísloviny také glukokinin, škroby, cukry, bílkoviny a olej.

V knize L. Jahodáře - Farmakobotanika je popsáno šest druhů dubu. Jako lékopisné drogy jsou uvedeny Quercus cortex ze tří dubů: dub letní - Quercus robur L. (křemelák), dub zimní - Quercus petraea (Mattusch.) Liebl. (drnák) a dub pýřitý, tzv. šípák - Quercus pebescens Willd. Dalším popsaným je dub hálkovitý, zde jako dub barvivý - Quercus infectroia, lékopis obsahuje článek Galla. Poslední dva jsou dub korkový - Quercus suber L. a dub cer - Quercus cerris L.

Účinek a využití

Díky vysokému obsahu tříslovin má droga hlavně adstringentní účinek - působí svíravě a současně má i efekt antibiotický. Podává se při průjmech a zánětech v zažívacím ústrojí, zbraňuje přestupu bakteriální nákazy z trávicího ústrojí do močových cest a pohlavních orgánů.

Zevně se užívá při hemeroidech, kožních zánětech, na popáleniny, slabší omrzliny, ulevuje při projevech atopického ekzému a jako kloktadla - při zánětech dutiny ústní, paradontóze nebo infekci v krku, nebo ve formě koupelí při zvýšené potivosti nohou. Při bolestech v kloubech přikládáme kašovitý obklad z čerstvých nebo spařených sušených listů.

Sušené a práškované žaludy nebo odvar z kůry dubu (kloktadlo) můžeme použít při léčbě angíny pectoris.

Dubová kůra se nejčastěji používá jako odvar nebo prášek. Odvar připravíme drobně nadrcené kůry - 1,5 - 2 g na jeden šálek vody (150 - 180 ml). Prášek se dávkuje 0,5 - 1,5 g.

Tzv. "dubové kapky" - tinktura z dubové kůry, jsou velmi oblíbeným a známým prostředkem.

Využívá se také tinktura z duběnek - Tinctura gallarum. Používají se duběnky, které vznikají kontaminací hmyzem u mladých poupat dubu hálkového - Quercus infectoria Oliv.

Do směsí se dubová kůra nepřidává, protože vyžaduje dlouhé vaření. Nejlepší směsnou lékovou formou je tedy spojený čaj.

Obličejová voda:

• 0,25 l vody
• 10 g dubové kůry

Přikrytou směs vaříme 10 minut na mírném ohni. Dalších 10 minut necháme luhovat a pak scedíme. Ještě teplé přikládáme na obličej. Tato osvěžující obličejová voda pomáhá stahovat póry a vrásky a je určena hlavně na mastnou pleť.

Vedlejší účinky a kontraindikace

Při běžném užívání nejsou známé žádné vedlejší účinky. Nedoporučuje se zevně užívat na nekrotizující a popálenou pokožku nebo sliznici. Ve velké dávce vyvolává zvracení.