HEŘMÁNEK PRAVÝ - Matricaria chamomilla L.

Synonyma:

Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl - hvězdicovité

Jedná se o jednoletou až dvouletou aromatickou bylinu, vysokou od 10 do 50 cm. U nás roste především v teplejších oblastech na celém území. Heřmánek můžeme najít na polích, úhorech, rumištích a u okrajů cest. Je pěstován jako kulturní rostlina. Má rád písčité půdy, mírně kyselé a kvete od května do září.

Historie

Jiné názvy: koření mateřské, rmen vonný, rumánek, kamilka, harmaníček.

Heřmánek je prastarou léčivou rostlinou. Jeho název "matricaria" - matka, ukazuje na jeho výsostné postavení mezi bylinami a na tradici léčby ženských nemocí. V Egyptě byl údajně uctíván jako květ boha Slunce, pravděpodobně pro jeho žluté květní lůžko. Egypťané využívali heřmánek zejména při léčbě malarické horečky. Zde se ale pravděpodobně jednalo o heřmánek římský - rmenec sličný.

Náš heřmánek byl znám i v antice, kde jej autoři ale nijak zvlášť nevychvalovali. Plinius jej nazýval "chamaemelon". Dioscorides jej využíval jako podpůrný prostředek při porodu, při zánětu močového měchýře, nadýmání a při jaterních chorobách. V antice měl heřmánek pravý konkurenci v heřmánku římském (dnes rmenec sličný - Chamaemelum nobile, syn. Anthemis nobilis), přestože tak výrazně nevoní. Tenkrát měl ale širší využití, například se z něj vyráběli zvláštní pastilky jako protijed proti hadímu uštknutí.

"Žene na moč, kameny měchýře láme a o pravidelné měsíčky se stará, pokud se děloha ohřívá jeho odvarem nebo jest opakovaně s vínem požíván. Uklidňuje i břicha hryzení a zahání nafouknutí žaludka, když se pije. Též likviduje šupiny a jaterní skvrny v obličeji, když přiložíš jej samotný rozmačkaný nebo s medem smícháš. Vývar pitý jest užitečný při žloutence a nádherně pomáhá při jater potížích, pita s vínem, má bylina tato vyhnat prod lásky"

Macer floridus, Odo Magdunensis, v přepisu z knihy Bylinky z klášterní lékarny, J. G. Mayer

V době Karla Velikého připravovali mniši heřmánkovou silici pro výplachy zanícené ústní dutiny. Konrád z Megenbergu píše, že heřmánek posiluje tělo i mozek a odstraňuje z hlavy "špatné šťávy". Lipská nauka hodnotí rostlinu jako hřejivou a vysušující - změkčuje tvrdé údy, mírní bolesti nebo zahání horečku. I ve Středověku je však sporné, o který heřmánek se jedná.

"...olej rmenový bolesti hlavy, tvrdosti i židkosti, uduov skrčilosti, třesenie jich uzdravuje. Smiesiti prach a řeckým senem a s sádlem slepičím, tiem mazati otoky i bolesti..."

Výňatek z Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář, J. Černý, reedice 1981

V 17. století Nicolas Culpeper doporučoval heřmánek proti horečce, zažívacím potížím, bolestem, svědění, žloutence, ledvinovým kamenům, městnavému srdečnímu selhání a k vyvolání menstruace.

"Heřmánek příjemně voní, což působí těkavý olej, který rostlina ta v sobě chová; olej ten mírní nadýmání, tiší křeče, žene na pot, pročež užívá se heřmánku hojně v lékařství. Odvar z květů pije se při nastuzení, hryzení v podbřiší, záchvatech křečových, kolice, nadýmání a hostci. Květů béře se 1 deka na 20 deka vody a thé pije se hodně teplé. Zejména ženy vychvalují thé heřmánkové při nepravidelném měsíčném, křečích v matce a jiných ženských chorobách."

Kneippův herbář, J. Ježek (cca 1914)

Maria Treben píše ve své knize "Zdraví z Boží lékárny", že heřmánkový čaj by měl být podávaný v každé rodině dětem při bolestech v bříšku, protože pomáhá při nadýmání a průjmu. Dále jej doporučuje na vyrážky, poruchy menstruace, nespavost, hemeroidy, horečku, bolesti ran a zubů nebo při zánětu nadvarlat. Doporučuje také používat při mytí světlých vlasů.

Sběr

Předmětem sběru je květ, tzv. květní úbor - Flos chamomillae vulgaris nebo Matricariae flos, který se sbírá těsně po rozvinutí, 3. až 5. den a se stopkou kratší jak 2 cm. Nejlepší doba sběru je mezi 10 a 16 hodinou. Sbíráme za suchého počasí a sušíme v jednoduché vrstvě do teploty 40 °C. Během schnutí necháme volně ležet, nepřetáčíme, aby se květní úbory nerozpadaly. Sklízíme průběžně dle rozkvětu.

Obsahové látky

Nejznámější a nejvýznamnější obsahovou látkou je silice s modravými azulény - chamazulen (obsah až 1,5 %). Dále obsahuje deriváty (-)-α-bisabolu, flavonoidy (deriváty apigeninu, luteolinu, kvercinu aj.), fenolové kyseliny, seskviterpenové laktony (matricin), kumariny, cholin, sliz, hořčiny a další látka. Heřmánek je velmi dobře prozkoumanou rostlinou, zjištěno bylo přes 109 účinných látek.

Využití

Využití heřmánku je všestranné. Především se jedná o silně působící spasmolytikum, má sedativní účinky, je močopudný, využívá se pro svůj antimikrobiální účinek a působí proti bolestem. Může působit jako antialergický prostředek, na druhou stranu může být i alergenem (viz poslední odstavec).

Pomocí heřmánku léčíme žaludeční a střevní choroby, nadýmání, potíže se stolicí, poruchy menstruace, nespavost, rýmu apod. Zevně léčí hemeroidy, popáleniny, vyrážky, jako kloktadlo při angíně, vředy, záněty v ústech, bolestivé zuby nebo jej můžeme využít k výplachům očí při zánětu spojivek.

Je vhodný i pro malé děti. Můžeme jej přidávat dětem do mléka od kojeneckého věku. Jiné zdroje zase varují před užitím pro děti do 3 let (viz poslední odstavec).

Jako antibiotikum ničí streptokoky a stafylokoky.

Nejběžněji jej využíváme jako nálev, ale lze jej využít jako tinkturu, na koupele nebo inhalaci. Heřmánek je běžně využívaný v různých směsích.

Běžný nálev připravíme ze dvou kávových lžic květů heřmánku a 250 ml vody.

Inhalace - 50 % směsi tvoří heřmánkový květ. Ten doplníme o další rostliny s blahodárným působením na dýchací soustavu - ibišek, sléz, diviznu, nať dobromysli, mateřídoušku, plicník, podběl nebo fialku. Nemusí být obsaženy všechny jmenované rostliny. 10 lžic směsi dáme vařit do 2 - 3 l vody, necháme jen krátce projít varem a chvíli odstát. Inhalujeme pod plachtou, střídavě nosem a ústy, cca 10 - 15 minut. Inhalaci můžeme několikrát denně opakovat. Takovou inhalační směs můžeme také nechat odpařovat v době respiračních onemocnění v ložnici nebo dětském pokoji.

Dětský čaj - 2 díly heřmánku, 1 díl mateřídoušky, 1 díl lípy a 1 díl máty (pro děti lépe jinou než peprnou). Jednu lžíci této směsi zalijeme 250 ml vařící vody a necháme přikryté chladnout na pokojovou teplotu. Poté scedíme a na dochucení lze využít med, cukr, ale i třeba doporučovaný malinový nebo jiný ovocný sirup, podle chuti dětí.

Heřmánkové víno - použijeme 800 ml červeného nebo bílého vína, ¼ hrnku sušených nebo čerstvých květů heřmánku, 1 lžíci citronové a 1 lžíci pomerančové kůry, 2 - 3 lžíce cukru. Všechny přísady smícháme a luhujeme na tmavém místě. Denně ochutnáváme a slijeme dle požadované chuti. Víno má navodit dobrou náladu.

V Ájurvédě je využíván při bolestech hlavy, zažívacích poruchách, zažívacích a nervových poruchách u dětí, u koliky, očních zánětů, žloutenky, při silném nebo slabém menstruačním krvácení.

Kontraindikace a vedlejší účinky

Heřmánek je alergen! Někdy mohou být alergické reakce nerozpoznatelné. Heřmánkovou kosmetiku pro děti se doporučuje nejprve vyzkoušet na alergii.

Samotná silice by se neměla užívat v těhotenství, při kojení a nedoporučuje se ani použití pro malé děti.

Předávkování může způsobit nevolnost provázenou dávením.

Droga je jinak netoxická, není návyková a nemá významné vedlejší účinky při krátkodobém užití. Nedoporučuje se dlouhodobé užívání, které by mohlo mít za následek poruchy sliznic - jako účinné antibiotikum může dlouhodobě užívaný heřmánek ničit střevní mikroflóru. Nedoporučuje se ani preventivní použití pro děti, užívá se jen krátkodobě při problémech. U malých dětí může heřmánek způsobit zduření nosních sliznic nebo zvracení. Nedoporučuje se malým dětem do 3 let sladit heřmánkový čaj - zhoršuje případné zduření sliznic.

Heřmánek se doporučuje u dětí jako koupel při neštovicích, ale při hojení svědivých stroupků, ne při praskajících puchýřcích. Heřmánek také vysušuje pokožku, při použití nejen na dětské koupele se poraďte s lékařem (spíše je doporučován černý čaj nebo oves).