KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ - Symphytum officinale L.

Čeleď: Boraginaceae Juss. - brutnákovité

Jedná se o vytrvalou bylinu s řepovitým oddenkem. Najdeme ho na březích potoků a řek, v příkopech a jinde na vlhkých ruderálních stanovištích, která jsou bohatá na živiny. Lidové názvy jsou medunice, kobylí mléko, chropáč, černé koření.

Historie

U nás byl kostival váženou léčivou rostlinou od nejstarších dob. Staré herbáře praví:

"Kosti zceloval, prsy a plíce čistil a všechna zranění hojil."

Kostival se již v antice užíval při léčbě zlomenin. Vyplývá z toho i jeho latinské pojmenování "symphytum", což znamená spojovat nebo srůstat. Dioscorides jej nazýval "symphyton", Plínius "symphytum petraeum" - skalní kostival, a Apulejus má pro něj později pojmenování "consolida".

Dioscorides ve své úvaze o kostivalu tvrdí, že i kusy masa vařené s kostivalem se scelí v jeden kus. Proto se zřejmě používala kostivalová šťáva jako prostředek, který zajistil srůst i lidského masa. Plinius toto tvrzení potvrzoval, když napsal, že vařením kořene vznikne lepivá pasta, která "slepí" části masa k sobě.

Pasta z kostivalu ztvrdne jako sádra, což se používalo ve válkách při ovázání zlomenin. Jiný zdroj uvádí, že kostival při nakrájení na kousky a vložení do láhve s tekutinou sám srůstá, jakoby nám chtěl ukázat své léčivé účinky.

Dioscorides předepisoval také kostivalový čaj, který měl pomáhat při léčbě dýchacích a žaludečních potíží. Ve středověku byl kostival uznáván, používal se mimo zlomenin také na vředy a záněty. Hildegarda z Bingenu pojmenovává kostival "consolida" a varuje před jeho vnitřním užíváním:

"Vniterní užití kostivalu celý řád šťáv tělesných v chaos uvádí. Na kůži nanesený však vředy údůch léčí."

Hildegarda z Bingenu, Physica, překlad knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer

V 17. století Nicholas Culpeper doporučoval kořeny kostivalu kromě zlomenin také na všechna vnitřní zranění, vnější rány, boláky, horečku, dnu, hemoroidy, kapavku a dýchací či menstruační potíže. Později také sádra nahradila kostivalovou pastu.

"Kostivalová: voda: pruetrže, namoženiny, natrženiny, zvředování střevní, ledvinné i měchýře. Tok krvavý i chrkánie hojie, červenú nemoc zastavuje, kosti zlámané svaluje i rány zavierá."

Kapitola Vo vodách pálených rozličných sepsání, Jan Černý, Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář

Sběr

Oficinální drogou je kořen - Radix consolidae majoris nebo Syphyti radix. Sbírá se od března do dubna, nebo na podzim od září do listopadu. Čerstvý kořen je křehký a velmi slizovitý. Vykopané oddenky se očistí od zbytků zeminy a od nadzemních částí rostliny. Před sušením ho rozřízneme podélně na půlky. Sušíme na vzdušném místě, nebo umělou teplotou do 45 °C. Na jaře sbíraná droga má nižší účinky.

Běžně se používá sušený, ale podle některých herbářů má čerstvá droga silnější účinky. Kořen kostivalu se dá skladovat podobně jako například mrkev - v písku.

Jako jeho náhrada se dá použít i list - Folium consolidae majoris. Listy užíváme čerstvé a sbíráme dle aktuální potřeby.

Obsahové látky

Droga obsahuje purinový derivát alantoin, alkaloidy intermedin a acetylintermedin, consolidin, consolicin, symphytin, echimidin, laziokarpin, symphytocynoglossin, dále metylpyronin, lykopsamin, acetyllykopsamin, steroly, třísloviny, slizy, škrob, pryskyřice, silice, aminokyseliny, cholin a mnoho dalších látek.

Účinky

Zevně působí kostivalová droga jako hojivý stimulans a antiflogistikum (lék k tlumení zánětu). Podporuje proces hojení vnitřní i zevní, a podporuje tvorbu kalusu, čímž napomáhá hojení zlomenin. Léčí záněty šlach a podporuje regeneraci tkání. Listy se přikládají při léčbě křečových žil a na proleženiny. Dále se kořenová droga podává na hematomy, pohmožděniny, bércové vředy, hemoroidy, trhliny prsních bradavek, nebo na nehojící se rány.

Ochraňuje sliznice, je vhodný vnitřně například při žaludečních vředech, při popálení nebo poleptání sliznic, a při atrofii sliznic v geriatrii. Napomáhá také vykašlávání (dříve se užíval zahuštěný odvar s medem), při léčbě osteoporózy, při zánětu močových cest, a co by mnohé mohlo překvapit - má i sedativní účinky. Podává se i jako tinktura (zevně), kloktadlo nebo jako klyzma.

Zevně i vnitřně se doporučuje užívat, pokud je to možné, čerstvou drogu, která se připravuje nastrouháním kořene na co nejjemnějším struhadle. Ze sušené drogy se připravuje nálev, prášek nebo mast.

Běžné dávkování na 1 den:

• 3 lžičky strouhaného kořene
• 4x prášek na špičku nože
• 3x šálek nálevu (150 ml)

Doba nepřerušené léčby maximálně 3 týdny!

Doporučuji nemíchat do směsí. Užívat samostatně nebo jako spojený čaj.

Prostředek na hojení podlitin:

• 1 díl čerstvého kostivalového kořene
• 1 díl čerstvě nastrouhaných syrových brambor
• 1 díl čerstvého celeru

Ve formě kašovitého obkladu pokládáme na postižené místo.

V Mexiku údajně dodnes používají porodní báby kostival na potrhané poševní tkáně. Na Filipínách se užívá při léčbě artritidy, cukrovce, anémii, plicních infekcích a dokonce i při leukemii.

Vedlejší účinky a kontraindikace

Osobně doporučuji pouze zevní užívání, vnitřně po poradě s lékařem! 

Některé z alkaloidů, které kostival obsahuje, jsou takzvaného pyrolizidinového typu, který je charakteristický svým nepříznivým vlivem na jaterní parenchym, užíváme jej vnitřně s opatrností. Nedoporučuje se dlouhodobé užívání a podávání vysokých dávek. Vnitřně užíván může působit mírně projímavě.