KOZLÍK LÉKAŘSKÝ - Valeriana officinalis L.

Čeleď: Caprifoliaceae Juss. - zimolézovité

Kozlík lékařský je trvalka dorůstající výšky až 2 m. Roste po celé Evropě na vlhkých loukách, lesích, u potoků nebo v příkopech. Kvete od června do srpna. Jedná se o velmi proměnlivý druh, lékopis uvádí jako mateřskou rostlinu Valeriana officinalis sensu lato, tj. v širokém pojetí všech poddruhů. Jeho lidové názvy jsou: kočičí kořen, baldrián, odolen, kozelec nebo paldrán.

Historie

V antice náš kozlík lékařský neznali, ale měli svůj "nard", dodnes známí jako "keltický nard" - kozlík keltský norický - Valeriana celtica subsp. norica Vierh. Užívali ho při vnitřních a ženských chorobách. Jeho užití se nepodobalo našemu baldriánu. Zaznamenány jsou také další dva kozlíky - Dioscoridův "phu" - Valeriana phu L. a Pliniova "saliunca", pravděpodobně Valeriana saliunca All.

Ve středověku byl kozlík považován za všelék. Byl v mnoha pramenech uváděn jako osvědčený prostředek proti žloutence, astmatu, nadýmání, bolestem hlavy, menstruačním a zažívacím potížím a proti červům nebo na špatně hojící se rány. Hildegarda z Bingenu jej klasifikuje jako hřejivý a vlhký a jako prášek jej předepisuje na dnu a zánět pohrudnice. Předepisovala jej také jako účinný prostředek na uklidnění a ke zlepšení spaní. V Lorškém lékopisu je kapitola věnovaná spánku, a v ní je kozlík uveden jako velmi důležitá ingredience, a to, společně s doporučením Hildegardy z Bingenu, dokazuje, že uklidňující působení bylo objeveno dříve, než se původně předpokládalo (některé spisy to považují za objev 18. století).

Ve 13. století se rozhodli radní města Hameln v Německu, že si pozvou krysaře, aby odlákal z města všechny krysy. Ten je dokázal dostat z města ven svoji hrou na flétnu. Ovšem radní mu za jeho službu odmítli zaplatit, a tak krysař jako pomstu odlákal z města všechny děti. Současné příběhy hovoří o krysařových magických schopnostech, ve skutečnosti měl být však krysař bylinářem, který krysy i děti odlákal pomocí hypnotických účinků kozlíku lékařského.

"Celá rostlina i s kořenem ještě za zelena utlučená a přiložená na hlavu, krotí bolest a odnímá střílení v hlavě. Rovněž je prospěšný kořen kozlíku očím a mdlému zraku; svařený a bílém víně vkapává se v množství jedné kapky do očí, anebo se požívá malé množství prášku z kořene většího kozlíku každého dne na lačný život."

Pietro Andrea Gregorio Matthioli, Herbář neboli bylinář, Praha 1562

Později byl dokonce pokládán za účinný prostředek při léčbě moru. V 17. století jej doporučoval Nicolas Culpeper nejen jako léčivý prostředek proti moru, ale také pro vyvolání menstruace, proti kašli, na opary, bolesti i rány.

"... německy Paldryan, listí má jako vratič stříhané, prut zvýšie puoldruhého lokte, prázdný, vnitř uzlatý, svrchu květ široký, pobělavý. Horkého a suchého zpuosobu na druhém stupni. Kořen má jako malá prst, kosmatý. Moci druhé jest otvierající pruoduchy vnitřnie a moč vylévající, i zástavu ženskú. Třetie svú mocí, protipúštějící, i zástavu měchýře, kapání vody i řezánie hojí."

Jan Černý, Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář, reedice z roku 1981

František Dlouhý jej popisuje jako kořen s nepříjemným pachem, který se podobá pachu kočičí moči. Uvádí jej jako velmi účinný lék "při všech chorobách pocházejících ze slabosti a různých poruch soustavy nervové, tak i při hysterických* a hypochondrických křečích, při migréně, padoucnici, při křečovitých bolestech v prsou a v podbřiší, při křečích hrtanových, křečovitém dávení a záduše". Doporučuje jej i těhotným při mdlobách.

*hysterie = potíže spojené s menstruací

Kneipův herbář se o něm zmiňuje jako o jedovatém kořenu, který není radno užívat často a bez uvědomění předpisu lékaře.

Sběr

Sbíráme oddenek - Radix valerianae nebo Valerianae radix. Sbíráme na podzim, nejlépe od konce srpna do listopadu, v druhém roce kvetení. Jarní sběr je nejlepší v květnu před rozkvětem, kdy oddenek obsahuje nejvíce obsahových látek. Očištěné a oprané oddenky můžeme pokrájet na menší části, necháme zavadnout a pak se suší samostatně kvůli zápachu - oddenek typicky zapáchá a svým pachem přitahuje kočky, které se v něm rády válí. Výjimečně se sbírá nať, která obsahuje stejné látky ale v menší míře.

Obsahové látky

Oddenek obsahuje silice, seskviterpeny, valepotriáty, organické kyseliny, monoterpenové alkaloidy.

Účinky

Kozlík lékařský působí především jako sedativum - tlumí bolesti, nervozitu, nervové vyčerpání, úzkost, stavy vzrušní (tlumí sexuální aktivitu) nebo duševního napětí. Nejen že nervy uklidňuje, ale také posiluje a působí i při migrénách a má příznivý vliv na aktivitu štítné žlázy. Ovlivňuje srdeční neurózu - úzkost, bušení srdce, a působí i spasmolyticky - snižuje tonus hladkého svalstva a rozšiřuje věnčité tepny. Dříve se užíval také při silné menstruaci, epilepsii, revmatismu a proti hlístům.

Ve vyšších dávkách působí jako hypnotikum. Sedativní a hypnotický účinek je přisuzován kombinaci flavonoidních glykosidů (linarinu, 2S (-hesperidinu, 6-methylapigeninu) s kyselinou valerenovou. Dříve se za účinnou látku považovala skupina iridoidů, tzv. valepotriátů, ty ale nemají sedativní účinek a navíc jejich stabilita ve vodných roztocích je velmi nízká. Jejich rozkladné produkty - tzv. baldrinaly rychle polymerují a ztrácí biologickou aktivitu. Při výzkumu jednotlivých biologicky aktivních složek byla nejúčinnější kyselina valerenová - měla nejsilnější anxiolytický efekt.

Samostatně drogu podáváme ve formě tinktury - Tinctura valerianae, tzv. "baldriánové kapky". Nálev nebo macerát se užívá méně často.

Ve směsích je kozlík vhodný s meduňkou pro zklidnění a na spaní a s chmelem při nespavosti psychogenního původu. Se srdečníkem a mátou je vhodný při tachykardii a arytmii. Při dyspeptických problémech je vhodný v kombinaci s fenyklem, kmínem, anýzem nebo mátou. Při problémech v trávicím traktu se osvědčil s levandulí a hořkými drogami jako je například puškvorec. Proti pocitům strachu je vhodná kozlíková tinktura s lipovým čajem, proti depresím můžete vyzkoušet směs s bazalkou.

Při bolestech neznámého původu lze vyzkoušet kozlíkovo-medovou pastu - smícháme prášek z oddenku kozlíku lékařského s medem a při potížích necháme 1 lžičku pasty pomalu rozpouštět v ústech.

Jako příbuznou rostlinu uvádí některé herbáře kozlík dvoudomý - Valeriana dioica L., který taký působí uklidnění, ale je slabší a má kratší působení než kozlík lékařský.

Vedlejší účinky a kontraindikace

Výhodou užívání kozlíku je jeho nízká toxicita a malá pravděpodobnost výskytu kontraindikací a vedlejších účinků.

Předávkování je možné až při dávce vyšší jak 18 g kořene, což je desetinásobek běžné dávky. Abstinenční příznaky hrozí při užívání extrémně vysokých dávek, mezi 53 - 2000 mg extraktu podávaného 5x denně po dobu mnoha let. Studie však uvádí, že se tyto příznaky objevili pouze u jediného pacienta. Kozlík dokonce nevykazuje ani kontraindikaci s alkoholem nebo s léky. I přesto se doporučuje opatrnost a informování lékaře v případě užívání barbiturátů.

Droga není určena k dlouhodobému užívání. U citlivějších jedinců se může po měsíci vyskytnout tolerance a droga přestává účinkovat. Zvyšování dávek se nedoporučuje, kvůli výskytu paradoxních jevů - místo uklidnění droga působí opačně - rozrušuje. Mezi vzácné vedlejší účinky patří únava, křeče v břiše, třes, tlak na hrudníku nebo rozšířené zornice.

Nedoporučuje se užívat v těhotenství a při kojení kvůli možnému mutagennímu účinku valepotriátů.