SMRK ZTEPILÝ - Picea abies (L.) H. Karst.

Čeleď: Pinaceae Lindl. - borovicovité

Smrk ztepilý je strom dorůstající výšky až 50 m. Původně roste v horských lesích, v rašeliništích, na místech, kde je vysoká půdní vlhkost, a především v kyselých půdách. Od poloviny 18. století smrk u nás ovládl lesní hospodářství. Jedná se o rychle rostoucí strom, který poskytuje všestranně využitelné dřevo. V dnešní době je ale u těchto monokultur velkým problémem jejich odolnost vůči kůrovcům a silnému větru.

Historie

V historii byla pryskyřice různých jehličnanů ceněna jako důležitý prostředek, který v lékařství sloužil hlavně k ošetřování ran. Používala se jako nosné médium pro rostlinná a jiná léčiva, ale i samostatně. Svařovala se na kaši a používala se jako náplast.

Abatyše Hildegarda z Bingenu věnuje ve svém díle Physica stromům samostatnou kapitolu (celkem má 63 kapitol). Smrk, ale i borovice, podle ní pomáhají při nemocech dobytka. Pravděpodobně tyto dva stromy příliš nerozlišovala.

Albert Veliký a Konrád z Megenburgu se ve svých dílech také zabývali stromy. Konrád uvádí jako nejdůležitější využití smrkového jehličí při onemocněních dýchacích cest. Pro tento účel doporučuje i šišky.

Adam Lonitzer používá smrkové šišky při zažívacích potížích a zevních vředech. Klášterní medicína smrk klasifikovala jako hřejivý a vysušující prostředek se stahujícími účinky.

Recept na smolné flastříčky, P.A. G. Mathioli, Herbář neboli bylinář:

"Jedlová nebo smrková kůra je dobrá na vředy píštělové, hlavně na nohou. Smůla se v nádobě rozehřeje tak, až se dobře rozpustí. Připraveny buď též lněné šátky rozstříhané na kusy nebo podobě flastříčků, které se namočí ve smůle, vytáhnou mokrým dřívkem a položí do vystydnutí na prkno. Z takto připravených náplastí vezmi každý den jednu, trochu ohřej a přilož na vřed; vyčišťuje a hojí."

Mathioli popisuje smrk a jedli dohromady. Jako léčivý prostředek proti bradavicím doporučuje šátek máčený v odvaru ze šišek. Pryskyřice, které pijeme 5 "kventíků" má čistit ledviny a spolu s polním cypřišem (černýšem) pomáhá proti dně a při kyčelních bolestech. Pryskyřici doporučuje také na rány, při "vyhánění písku" - písek v moči, na křečové žíly na nohou (viz výše přímá citace). Mathioli považuje jedlovou pryskyřici za účinnější než smrkovou.

"Korou vydělávají se kůže. Dřevo roní mnoho pryskyřice, z níž dělá se terpentýn, náplasti, smůla a kopt."

Kneipův herbář, sestavil J. Ježek, vydání cca 1914

Sběr

Sbírají se mladé smrkové výhonky, jehličí, šišky, kůra a pryskyřice.

Mladé výhonky se sbírají do poloviny května, suší se ve stínu, běžným způsobem, nebo se z čerstvých připravuje med/sirup.

Pryskyřice se sbírá z poraněných stromů. Dříve tento sběr probíhal na profesionální úrovni, byl dokonce považován za řemeslo - smolaření. Toto řemeslo patřilo k tzv. "vedlejší lesní výtěži". Pryskyřice se používala nejen v lékařství, ale používali ji také ševci, jircháři, bednáři a další jiná řemesla.

Obsahové látky

Oficiální používanou částí je silice - Piceae etheroleum. Silice obsahují především bornylacetát, limonen, α- a β-pinen a další.

Druhy rodu, které poskytují lékopisnou surovinu Phytosterolum - smrk ztepilý, smrk sivý - Picea glauka (Moench) Voss, smrk pichlavý - Picea pungens Engelm., smrk omorika -Picea omorica (Panč.) Purk.

Účinky

Výhonky, jehličí a šišky slouží k přípravě čaje, který pomáhá při respiračních onemocněních - ředí hlen a usnadňuje odkašlávání. Denní dávka při kašli je čaj z maximálně 5 - 6 g jehličí. Nejlepším prostředkem je inhalace z misky z horkou vodou a s pár kapkami silice.

Ze smrkového dřeva se vyrábělo "živočišné uhlí" s desinfekčním účinkem a schopností absorbovat jedy ve střevech.

Odvar z větviček se používá k přípravě relaxační a léčebné koupele. Můžeme jej použít ale i při přípravě kloktadla a výplachů při zánětu dásní.

Pryskyřice obsahuje látky, které zlepšují prokrvení kloubů a končetin - připravují se z ní masti a náplasti při revma, artritidě a při zádových bolestech. Mírní také svalové a nervové bolesti.

V aromaterapii slouží k inhalacím při léčbě nachlazení, rýmě, zánětu průdušek, který je doprovázený kašlem, při teplotách z nachlazení, při zánětech sliznic dutiny ústní a hltanu, při bolestech nervového původu anebo revmatismu. Silice způsobuje zkapalnění hlenu v dýchacích cestách, působí antibakteriálně a v místě podání překrvuje tkáně.

Silice se užívá ve formě masti, oleje, gelu, a jako přísada do koupele. Běžné dávkování silice je kapky na kostku cukru a v malém množství vody 3x denně, inhalace 2 g silice do horké vody a inhalovat několikrát denně. K zevnímu užití se používají přípravky obsahující 10 - 50 % silice.

Vedlejší účinky a kontraindikace

Smrková silice je kontraindikována dávivým kašlem a bronchiálním astma. Při přílišné nebo chybném dávkování silice mohou být podrážděny sliznice, pokožka a může se zesilovat bronchiální spasmata. (Celkově je doporučeno pracovat opatrně se silicemi různých rostlin!) Dále se nedoporučuje používat koupele při akutních kožních onemocněních, při infekcích, nedostatečnosti srdce a při zvýšeném krevním tlaku.